Fotožurnalismus se přesunul do galerií, ukazuje výstava Magnum
Uspořádat výstavu, která nejenže představí tvorbu určitých autorů, ale zároveň návštěvníkovi poskytne ucelený přehled o určitém směru, a zaplní tak mezeru ve vzdělání – to umí v Evropě jen hrstka galerií. Takové výstavy má ve zvyku pořádat londýnská Tate Modern či vídeňská Kunsthalle a zpravidla se jedná o důvod udělat si do těchto metropolí výlet. Něco podobného se nyní podařilo mladé berlínské galerii C/O.
Výstava nazvaná Magnum – posouvání média na příkladu slavné fotografické agentury ukazuje, jak se od konce druhé světové války do současnosti změnila role fotožurnalisty, svědka válek, revolucí i všední každodennosti. První místnost patří otcům zakladatelům proslulého Magna, tedy Henrimu Cartieru Bressonovi, Robertu Capovi, George Rodgerovi a Davidu Seymourovi, známému pod přezdívkou „Chim“. Kurátoři naštěstí nesáhli po stokrát viděných záběrech padajícího republikána nebo muže přeskakujícího kaluž, ale vystavili snímky nepříliš známé. K vidění jsou výjevy z prvních dnů izraelského státu (Capa), fotografie z osvobozování koncentračních táborů (Seymour) a bombardované Británie (Rodger) a absurdní momentky ze Sovětského svazu (Bresson). Návštěvníci obdivují krásné černobílé zvětšeniny v honosných rámech, u tištěných verzí stejných fotek tak, jak vyšly v novinách, které jsou nalepené lacině rovnou na zeď, se zastaví jen málokdo. Kurátoři tím rozehrávají hru s divákem: sledujeme novinářské fotografie, nebo umění? Zajímají nás události, nebo výtvarné kvality?
Hra započatá v přízemí galerie nabírá obrátky ve druhém patře, které patří těm nejmladším a nejsoučasnějším členům agentury Magnum. Fotografům, nad nimiž mnozí návštěvníci jen nesouhlasně kroutí hlavou. Kurátoři výstavy záměrně vybrali autory ve vizuálním projevu nejsvéráznější. Právě jejich tvorba ukazuje, čeho je fotožurnalismus schopen, když mu bylo sňato břímě reprezentace, neboli povinnost dodávat oficiální obrazovou podobu událostí, kterou na sebe převzala televize. Místo aby ho zničila, televize paradoxně přinesla netušený rozvoj možností fotožurnalismu. Autory působící od devadesátých let spojuje silný akcent na výtvarnost na úkor dokumentárnosti – snímky jsou často neostré, vidíme jen fragmenty věcí, záblesky dějin.
Paolo Pellegrin (série z vězení Guantánamo), Antoine D’Agata nebo Christopher Anderson (fotografie z Chávézovy Venezuely) už své fotografie nevystavují v rámech, ale vytvořili z nich jakési pohyblivé slideshows podbarvené hudbou a místo popisků opatřené mluveným komentářem. Tyto foto-doku-filmy mohou běžet stejně tak na výstavě jako v televizi nebo na zpravodajském internetovém portálu. Ani tištěná fotografie ale nevymřela. Vedle projekčních pláten a obrazovek se sluchátky tu jsou místnosti s krásnými barevnými printy Jonase Bendiksena zachycující rozpadající se SSSR nebo australské městské krajinky Trenta Parkeho. Výstava zkrátka ukazuje, že kvalitní fotožurnalismus nezmizel ze světa, pouze pomalu opouští papírové stránky.
Berlín
Od našeho zpravodaje
Magnum: Shifting Media, New role of Photography
Kurátoři: Felix Hofman (C/O) a Andréa Holzherr (Magnum Photos)
Výstava potrvá do 19. září v galerii C/O, Oranienburger Strasse 35/36
Hodnocení: 90 %
