John Mucha: Slovanská epopej má být v Praze do roku 2015

Zatímco magistrát favorizuje Vítkov, vnuk světoznámého malíře a prezident Muchovy nadace dává přednost místu, kde kdysi stával Stalinův pomník. „Pro varianty, které preferuji, mám mecenáše ochotného celý projekt financovat,“ tvrdí John Mucha.

* E15: V jaké fázi jsou aktuálně jednání o umístění Slovanské epopeje v Praze?

Zodpovědnost za celé dědictví jsem převzal po otcově smrti v roce 1991 a od té doby jsem se snažil zajistit důstojný prostor pro její umístění. Donedávna se o tom magistrát v podstatě nechtěl bavit. Radní pro kulturu Milan Richter zahájil po svém nástupu debatu. Tento týden jsme měli schůzku na magistrátu s jeho nástupcem Ondřejem Pechou, který nám prezentoval objemovou studii pro výstavbu pavilonu na Vítkově. O dalších lokalitách město podle jeho slov zatím neuvažovalo. Ale podle závěru naší prosincové schůzky s radním Richterem měly být připraveny objemové studie pro všechny diskutované lokality. Radní Pecha nevěděl o vypracovaných studiích pro Letnou a Těšnov. Ty jsem mu nyní předložil. Samozřejmě, že nejdřív musí být vypsána soutěž. Nicméně i přes ekonomickou krizi mám dnes pro dvě varianty, které preferuji, mecenáše ochotného celý projekt financovat. Tím by magistrát významně ušetřil peníze.

* E15: Které lokality preferujete?

Místo bývalého Stalinova pomníku na Letné a někdejšího Denisova nádraží na Těšnově. Vítkov úplně nezavrhuji, ale ani jsem neřekl ano. Mecenáš by Vítkov nefinancoval, protože z jeho hlediska je to nedostupné místo. A účelem Slovanské epopeje není revitalizovat prostor. Čtvrtý ve hře je, v tomto okamžiku ještě nespecifikovaný, návrh magistrátu v blízkosti Staroměstského náměstí.

* E15: Proč právě Letná a Těšnov?

Objemová studie pro Letnou je velice zajímavá. Během naší schůzky zaujala také radního Pechu, který slíbil, že možnosti umístění pavilonu na Letné rychle prověří. Nyní tedy máme ve hře dvě lokality, a to Letnou a Vítkov.

* E15: Útvar rozvoje města nepovažuje Letnou za ideální vzhledem k historii místa.

Stejná argumentace se dá použít vůči Vítkovu, kde bylo Gottwaldovo mauzoleum.

* E15: Ale od loňska tam je nové muzeum moderních dějin. Zastánci této lokality poukazují na možný synergický efekt.

To je z mého pohledu velmi zajímavá věc. Slovanská epopej je rozdělena na dvě části. První se zaobírá základními body historie českého národa, ta druhá klíčovými momenty v dějinách Slovanů. Není pochyb o tom, že dědeček byl vlastenec. Ale já si myslím, že používal koncepci epopeje pro něco mnohem většího, co je nad českými dějinami, pro něco globálního. Po epopeji začal pracovat na triptychu, který měl být ještě mnohem rozsáhlejší. Měl nést názvy Věk rozumu, moudrosti a lásky.

* E15: Jaká je vaše ideální představa pavilonu pro Slovanskou epopej?

Měla by to být novostavba. Moje vize je, že v prvním sále by byl Bosenský pavilon, potom dva sály pláten Slovanské epopeje, jak si to dědeček představoval, v dalším sále veškerý materiál k epopeji, jejž máme – velké pastely, fotografie, kresby. Tím by vznikla v podstatě trojrozměrná expozice. V ideálním případě by byl také prostor pro krátkodobé výstavy. Praha by tak měla unikátní možnost mít místo podobné například van Goghovu muzeu v Amsterdamu.

* E15: Kdo je tím tajemným mecenášem?

Jediné, co mohu říct, je to, že jde o slušné peníze. Mecenáš by celou realizaci pavilonu zaplatil a pak by jej provozoval.

* E15: Jaké jsou předpokládané náklady na výstavbu?

Ze začátku se mluvilo o 250 až 300 milionech, teď by to bylo asi 400 až 500 milionů korun, což je reálnější představa. Ale bude hodně záležet na konstrukci a použitých materiálech. Jediné, co bych k tomu řekl, je, že má jít o minimalistickou architekturu.

* E15: Oslovil jste třeba zahraniční architekty? Mohla by to být prestižní zakázka.

Měli jsme neoficiální nabídku od japonského architekta Tadaa Anda. Až budeme mít jasno o lokalitě, můžeme jednat o architektonické soutěži, porotě a dalších jménech.

* E15: Máte už konkrétnější představu o velikosti pavilonu? Radní Richter koncem loňského roku říkal, že odbor městského investora nejdřív zadá objemovou studii a podle ní se budou posuzovat jednotlivé lokality.

Vidím dvě varianty – Slovanská epopej, Bosenský pavilon, studijní materiál, anebo potom větší objem i s muzeem Alfonse Muchy a výstavami. Ale přesný propočet na metry čtvereční mi moc neříká. Když děláme výstavy, tak počítám: budeme mít dvacet pastelů, třicet olejů, padesát fotografií. Co je důležité, plátna Slovanské epopeje zaujímají v průměru sedm krát pět metrů. Podle dědečkových představ mají viset dostatečně vysoko nad zemí, aby diváci měli dostatečný odstup.

* E15: Jak dlouho mohou podle vás jednání o vhodné lokalitě ještě trvat?

Doufám, že moc ne. Magistrátu jsem dřív naznačil, že v roce 2012 by už muzeum mohlo být otevřené. Z toho byla trochu panika. Rok 2012 jsem zmínil proto, že uplyne sto let od doby, kdy dědeček předal první plátna Praze. Neformálně jsme se shodli, že v tom roce má být položen základní kámen. Do roku 2015 by měl pavilon stát. Pokud ne, tak je druhá varianta. Ale ta by změnila celou atmosféru. Pokud by magistrát nesplnil základní podmínku darovací smlouvy, kterou je důstojné vystavení na specifickém místě ve specifické budově, Praha by o Slovanskou epopej přišla. Nicméně zatím jednání pokračují a rok 2015 je reálný.

* E15: Přicházelo by v úvahu umístění epopeje v zahraničí?

Ne, informace o tom, že chceme epopej vyvézt, byly fámy. Kdybychom ji měli vystavit v zahraničí, bylo by to ohromně smutné.

* E15: I pro vás osobně?

Já bych s tím nesouhlasil. Takže se to vlastně nikdy za mého života nemůže stát. Ale kdyby došlo k nejhoršímu, proč by mělo být všechno v Praze? Brno je moravskou metropolí. Alfons Mucha byl Moravan. A Brno už v minulosti projevilo velký zájem.

* E15: Vedl jste s Brnem jednání?

Ne. Já zatím jedu podle dědečkova přáni umístit epopej v Praze.

John Mucha (61)

Vnuk malíře Alfonse Muchy. Narodil se z druhého manželství Jiřího Muchy s Britkou Geraldine rozenou Thomseovou (92). V osmnácti letech odešel do Londýna, kde žije dodnes. V Anglii vystudoval ekonomii a mimo jiné vedl londýnskou pobočku Norddeutsche Landesbank.

Po smrti svého otce v roce 1991 založil s matkou Muchovu nadaci, která spravuje umělecké dílo jeho předka. John je ženatý, s manželkou Sarah má dva syny a dceru.