Norské hvězdy Motorpsycho nabízejí nevšední symfonie pro nevšední kytaru
Pravděpodobně nejznámější jméno norské alternativy Motorpsycho na novince Heavy Metal Fruit potvrzuje, že i tisíckrát přežvýkané může i po dalším semletí znít svěže a invenčně, pokud k retru přistupujete nejen s úctou a kumštem, ale i nadhledem.
Ještě předtím, než se Motorpsycho stali vlajkovou lodí skandinávské alternativy, dali světu talent Helgeho Stena, který později plně zazářil v Deathprod, Supersilent a dalších projektech okolo značky Rune Grammofon.
Již od raných nahrávek Motorpsycho s hudebním dědictvím předchozích dekád zacházeli neortodoxně, po svém. Postupem času se od počáteční syrovosti dopracovali k rozvětvenějšímu výrazu stavějícímu na zvukové i skladatelské rozmanitosti.
Alby rezonují snad všechny styly rockové hudby (s výjimkou glam rocku), které se od šedesátých do osmdesátých let zapsaly do dějin: od zappovských výstředností přes zvukové experimenty raných Pink Floyd třeba po syrový noise rock osmdesátých let.
Novinka model novějších alb rozvíjí dále. Namísto někdejších explozí zvuku se skladby lámou spíše dovnitř, do meziher připomínajících King Crimson sedmdesátých let nebo fantaskních improvizací. Byť je novinka třetí řadovou nahrávkou v rozmezí pouhých dvou let, její kvalita ničím netrpí. Kromě barvitosti překvapí svou soudržností: i více než deset minut plynoucí skladby plné nečekaných změn nebo zlomů působí jako sevřené písničky, a ne jako nahodilé skládanky.
A konečně: deska je dokladem, že jen s kytarou a krabičkami jde dělat stejně pestrou a hodnotnou hudbu jako s desítkami syntezátorů a počítačů.
Autor je spolupracovníkem redakce
