Pavilon Gröbovka: staronový unikát
V pražských Havlíčkových sadech proběhla rekonstrukce historického pavilonu s moderní dostavbou jeho pravého křídla. Byl mu vdechnut nový život v jeho původní, ryzí podobě.
Pavilon v Havlíčkových sadech si Moritz Gröbe postavil pro zábavu svoji a svých hostů. Tři dřevěné zdobené budovy s půdorysem do písmene U v sobě ukrývaly kuželnu, kulečníkové stoly, střelnici a další atrakce. Zde se pilo, slavilo, užívalo života. Interiéry zdobily fresky zobrazující hlavní motto nadepsané ve vstupní partii: „Kdo nemá rád víno, ženy a zpěv, ten zůstává bláznem celý život.“
Po Gröbeho smrti prodaly jeho děti celý objekt obci, která zde v první polovině dvacátého století zřídila jesle. Od této chvíle se v pavilonu začalo stavět, přestavovat a vylepšovat, potom vše utichlo a nastal pomalý rozklad.
Městská část Praha 2 vyzvala v roce 2004 architektonickou kancelář SGL projekt pod vedením ak. arch. Jiřího Javůrka, aby se ujala rekonstrukce této unikátní stavby v kontextu postupné revitalizace celých Havlíčkových sadů.
Restaurátorské práce
Jako první přišlo na řadu radikální snížení terénu do původní výšky a zároveň s tím se odstranila nežádoucí vegetace, kterou nahradily parkové úpravy.
Veškeré dřevěné a zděné prvky prošly důkladnou prohlídkou, která určila metr po metru, trám po trámu, co se ponechá, co zrepasuje, co se vymění a vyrobí nové. Dělaly se sondy, zkušební řezy, nade vším dohlížel mykolog. Většinu nosných trámů zničila vlhkost mnohdy až do výšky jednoho metru. Po této práci, která trvala téměř rok, vznikl přesný manuál, popisující u každého jednoho trámu rozsah a technologii opravy.
Postupně se rozebírala jednotlivá pole hrázděného zdiva, nosná konstrukce se vyvěsila na popruzích uchycených v ocelových rámech. Došlo k odstranění shnilých částí sloupů a jejich náhradě za nové, které se usadily do pevných ocelových patek. Trámy se napojovaly ručně tesanými kolíky a kovářskými sponami. Vyjmuté očíslované cihly restaurátoři mezitím pečlivě zbavili nejrůznějších dodatečných nátěrů a nečistot. Nakonec došlo k opětovnému dozdění.
Vnitřní obklady stěn se prakticky nezachovaly vůbec. Naštěstí však byla k dispozici poměrně přesná dokumentace, podle které se daly vyrobit kopie.
Komplikace nastaly pouze u některých řemeslnických úkonů. To, co se dříve totiž dělalo hoblíkem, se dnes prohání strojem, který například umí udělat půlkruh, ale s třičtvrtěkruhem už má problém. Parkety zůstaly ve větší části podlahy původní, zbytek je nový. Vazba není stromečková, ale na střih.
Velké štěstí měl při rekonstrukci i kuželník. Podařilo se objevit kompletní výkresy této konkrétní dráhy. Díky pochopení investora došlo k její obnově v původní podobě. Pavilon tak získal velmi unikátní a funkční technickou památku se všemi detaily. V zadní části dráhy, kde se ručně rovnají kuželky, je na stěně zachován fragment historické ručně vyplněné výsledkové listiny.
Průzračná rafinovanost
Při dostavbě pravého křídla se počítalo s jejím celoročním provozem, aby se celá památka přes zimu nestávala mrtvým skanzenem. Neměla se stavět jakákoli imitace, ale naopak moderní, ryze současná budova, respektující hmotové poměry celého pavilonu.
Přístavba je tedy co nejjednodušší, celoprosklená. Je maximálně odlehčená, snová a průhledná. Původní architektura se v ní pouze odráží jako v zrcadle. Stejně jako v ostatních částech pavilonu i zde nejsou žádné zástěny nebo skrytá místa, vše je transparentní.
Vidíme lehkou ocelovou konstrukci se všemi spojovacími prvky, šikmá táhla zavětrování, velké plochy skleněných fasádních polí usazené v subtilních rámech. V interiéru malý barový pult a dál už jen stolky a židle. Veškeré potřebné technologické zázemí, sklady a sociální zařízení jsou umístěny v nově vyhloubeném podzemí, přístupném po schodech nebo výtahem. Vnitřní bar obklopuje dřevěná paluba venkovní terasy.
Novostavba dodržuje a cituje jak půdorysně, tak výškově podobnost s historickými objekty. Stropní podhled navazuje na horní linii původního prosklení, černý pruh alucobondu, kryjící okapy a plochou střechu, ladí i barevně se spodní hranou břidlicové krytiny. Vrchní kótu pak potvrzují vodorovné kovové slunolamy, vystupující mírně nad venkovní terasu.
Devadesát procent veškeré práce, času a peněz investovaných do této rekonstrukce zůstane běžnému návštěvníkovi buď úplně skryto, nebo mu to přijde zcela normální – neefektní. To, co však vidět bude, je mobiliář. I zde se podařilo vyjednat s investorem, že se tu neobjeví žádné plastové stoličky a reklamní slunečníky. Veškerý nábytek v interiérech i pro venkovní použití byl pečlivě vybrán s ohledem na celkové vyznění v kontextu stavby. Vše moderní, jednoduché, tvarově odpovídající původnímu vybavení.
Poslední autentické prvky
Okna, hrázdění, fresky – to jsou už poslední stavební prvky, pamatující původního majitele. V dalších objektech – v Gröbeho vile, Dolní Landhausce a ve Viničním altánu – došlo v průběhu let k řadě významných přestaveb a rekonstrukcí, které naprostou většinu původních dílů nahradily replikami. Nově zrekonstruovaný pavilon se tak stává historicky nejautentičtějším místem v celých Havlíčkových sadech.
Více se dočtete v časopisu projekt č. 11
Rekonstrukce Pavilonu v Havlíčkových sadech
» Zadání: 2004
» Projekt: 2007–2008
» Realizace: 2008–2009
» Řešené území parku: (sadové a terénní úpravy, růžová zahrada, opěrné zdi) 3420 m2
» Pavilon – rekonstruovaná část: 32 x 36 m
» Hrubá podlahová plocha: 275 m2
» Pavilon – přístavba
» 1. NP: 3,7 x 27 m
» Hrubá podlahová plocha: 73 m2
» 1. PP: 8 x 20 m
» Hrubá podlahová plocha: 160 m2
» Celkové náklady: 60 mil. Kč
