Ondřej Fiedler je beze sporu jedním z nejvíce nadaných producentů a songwriterů v České republice a přitom je teprve na začátku své kariéry. Stojí nejen za hitem Toulavá, kterou nazpíval Sebastian a která má již přes 26 milionů shlédnutí na YouTube, ale tvoří i pro kapely Mirai, Jelen nebo pro Paulieho Garanda. Krom toho stojí i za albem Lenny s názvem Hearts, které sklidilo řadu prestižních hudebních cen Anděl. Halový pop Ondřeje sice uhranul, přesto vám již od prvního pohledu přijde jako nezměnitelný punkáč. Ponořte se do hlubin duše vycházející hvězdy hudební scény.
O tobě se proslýchá, že jsi velký self-made man. Začal jsi s kapelou z Liberce, pak jsi odešel do Prahy, kde jsi rok spal u kamaráda na zemi. Následně ses dostal ke skupině Jelen. Co započalo tvůj opravdu raketový vzestup kariéry, který následoval?
Myslím si, že v tom hrála roli kapela Jelen. Poznal jsem mainstreamový svět hudby, poznal jsem, jak se nahrává v profi studiu, jak se mají dělat live koncerty. Obřím startem byl taky hit Toulavá, který jsem napsal pro Sebastiana.
Dobře. K tomu jsi se ale nějakým způsobem musel dostat. Přece ti všichni ti lidé nepřilétli jen tak do náruče…
Dostal jsem se k nim tak, že Sebastian byl můj soused a zároveň kamarád z Liberce. Měli jsme tam partu já, Paulie Garand, Jakub Děkan, Séba a spoustu dalších muzikantů. Takže to byl organický vývoj. Já jsem napsal song Toulavá, úplně random, když jsem šel v lese se psem. Asi rok mi to leželo doma, ale potom jsem to pustil Sébovi a on říká: „Super, jdeme ten song udělat.“ Říkali jsme si, že by se to mohlo třeba nějak chytnout, a najednou to byl obří BOOM, na YouTube milion, dva, osm, patnáct… a teď to má nějakých dvacet šest milionů zhlédnutí. A tak nějak se to stalo.
A ke kapele Jelen ses dostal jak?
Natáčel jsem videoklip s Lipem a tam se naprostou náhodou otočil producent Martin Ledvina. Všimnul si mě, když jsem si v pauze hrál něco na kytaru. A říká mi, že hezky hraju a že se mi možná někdy ozve. On je známý tím, že stojí třeba za Anetou Langerovou, Mandrage a jinými hudebníky. Za rok mi napsal SMS, že má band – Jelen – a že chce, abych tam hrál. Úplná náhoda. Někde jsem si brnkal a potom tohle všechno…
Podobným způsobem, tedy náhodou, ses dostal i k Lenny?
K Lenny jsem se dostal taky úplně náhodou. S Martinem jsem nahrával songy a pomáhal jsem mu ve studiu a on mi říká, že je tady nějaká Lenny a že má brzy showcase, což je malá show pro novináře, a že tam nemá hráče na kytaru. Tak jsem tam tedy šel…
…a pak jste udělali s Lenny album Hearts, které vyhrálo strašně moc hudebních cen Anděl. S ostatními kapelami jsi pak začal spolupracovat díky už nabytému renomé?
Přesně tak, přes Hearts. Ono když už jsi v téhle partě lidí, už se to všechno na tebe namotává a relativně samo to za tebou chodí.
Baví mě lidi směrovat, formovat a pomáhat jim nahoru
Co děláš nejraději? Produkuješ, skládáš muziku nebo píšeš texty? Nebo všechno dohromady?
Nejzábavnější je pro mě asi udělat všechno dohromady. Udělám text, hudbu a na konci to zprodukuju. Ten song tvořím od nuly a je to takový moje mimino.
Není ti třeba líto, že uděláš celý song, vymazlíš ho a dotáhneš do konce, ale slávu shrábne někdo jiný?
Občas mě mrzí, že v tom nejsem ofiko já, že to není zpěvák XY feat. já, ale ve finále mi to nevadí. Baví mě být vzadu, jako taková ta šedá eminence všeho. Baví mě, že ty lidi někam směruju, formuju je a pomáhám jim jít nahoru.
Stane se, že bys někdy něčeho litoval? Že song vyjde a ty si řekneš: „Tohle je ale hrozná kravina…“?
Něčeho lituju, ale na druhou stranu jsem rád, že jsem to udělal, protože vím, že díky tomu do toho příště nepůjdu. Beru to jako normální lidský vývoj. Nějaké úlety typu „Ty vole, co jsem to zase udělal,“ mám, ale následně si řeknu, že to asi nevadí, protože jsem to tehdy tak cítil. To je život.
Mimo jiné jsi spolupracoval s Kryštofem, o kterém se ví, že podporuje Babiše. V poslední době se hodně umělců od Babiše distancuje jakožto výraz nesouhlasu s jeho osobou. Neměl jsi ty sám potřebu udělat něco podobného, když jsi pracoval s kapelou, která se otevřeně paktuje s ďáblem?
Tohle je pro mě těžké téma. Přemýšlel jsem nad tím, ale Kryštof jako kapelu mám hrozně rád už od puberty a když mi spolupráci nabídli, byl jsem úplně hotovej, vůbec jsem nad tím neváhal. Co se týče toho spojení s Babišem, často nad touhle kauzou přemýšlím, ale nedošel jsem k nějakému závěru, jak se k tomu v rámci mojí pozice postavit. Je to těžké. Já hrozně moc miluju hudbu a nechci do toho moc tahat tu politiku.
Je nějaká nabídka, kterou bys určitě odmítl?
Je. Teď odmítám hodně songů, protože obden mám e-mail, že chce někdo udělat písničku. Je skvělý, že si teď můžu vybírat, s kým dělat a co.
Mám rád velkolepý, epický songy
Existuje něco jako univerzální hit?
Existuje pár fórů, který víš, že fungujou. Určitá stavba songu, téma a tak dále. Ale v podstatě nikdy si nemůžeš být uplně jistý. Xkrát jsem si říkal, že to bude hit, že to bude super, ale nakonec to nedopadlo. A u jiného songu, například Hell.o, si říkáš, že nevíš, jestli to vyjde, a nakonec to byla pecka. Záleží prostě na náladě lidí, jestli je léto, nebo zima. Je tam spousta faktorů.
Co vlastně tedy práce producenta obnáší?
Dneska je to jiný než dřív. Často se stává, že já song napíšu, sám ho nahraju, včetně třeba basy, synťáku, kytary… a kapela přidá už jen vokály nebo nějaký nástroj navíc.
Takže když slyším studiovou verzi písničky v rádiu, tak od kapely můžou být jen vokály a zbytek nahrál producent?
No já třeba nahraju piano a ukulele, kapela zase bicí. V tomhle je nová doba. Dvacet let zpátky byla role producenta být ve studiu a nahrávat přímo ty muzikanty, dneska se to posunulo.
Děje se často, že ti někdo přinese song a řekne: „Vymazli to.“?
Jasně, tohle se děje, ale čím dál tím míň. Spíš někdo přijde a dá mi akordy na kytaru a třeba refrén vokálů. Já mu tam napíšu sloky, zbytek aranže a tak dále. Někdy taky prostě někdo přijde a řekne: „Udělej mi hit.“
Myslíš, že je jednodušší najít hezké tvářičky a vyhnat je nahoru, nebo je lepší jít za zaběhlou undergroundovou kapelu a vytáhnout je?
Nejlepší je, když máš všechno, celej balíček. Hrajou super live, mají super nápady a skvělou image. Ty jim akorát pomůžeš ty věci víc rozvést, navedeš je.
Nepřijde ti někdy, že tvým úkolem je prostě napsat rychlokvaškám největší rádiový hit a potom sledovat, jak se zase po tomhle jednom songu propadají do hlubin hudebního pekla? Nepřipadáš si v tomhle smyslu zaprodaně?
Já si vybírám s kým chci dělat. Samozřejmě mám nějaký úlety, jak sem již zmiňoval (smích), ale snad sakra nejsem takovej zaprodanec. Já jsem vyrostl na hardcore a punk rocku, ale cejtím oboje, jak pro tu špínu, tak pro velkej halovej pop. Já mám hlavně rád, když je to velký – Coldplay, Linkin Park, Imagine Dragons, Twenty One Pilots… Mám rád velkolepý, epický, songy, když z nich máš husinu. Nejvíc miluju, když tě song ráno nakopne.
Setkal ses někdy s muzikanty, kteří jsou fakt na pěst?
(smích) Setkal, ale nemůžu jmenovat. Včas jsem to utnul, včas jsem řekl, že to dělat nebudu. V tomhle jsem dost striktní – když mi to lidsky nesedne, tak to nedělám. Vždycky spolu máme nejdřív schůzky, tam si tu spolupráci lehce otestuju, jak si lidsky sednem, a pak z toho vyvodím závěr, jestli to chci, nebo ne.
Ty jsi instrumentalista. Hraješ na kytaru, basu, bicí, ukulele. Jak ses to naučil?
Začínal jsem klasicky v ZUŠce na flétnu, což mě absolutně nebavilo, zhnusilo mi to dělat muziku. Pak mi ale brácha přinesl kazetu, kde byli Sum 41 a do tý jsem se úplně zamiloval, otočilo to celý můj život. Řekl jsem si, že prostě chci hrát na bicí. Takže mi táta koupil bicí a já jsem se učil podle sluchu a z YouTube, jak na ty bicí, tak na kytaru a ostatní nástroje.
Co bys poradil lidem, kteří mají kapelu, ale nejsou takový ten, jak říkáš, „ideální balíček“? Jaká je pro ně cesta prorazit?
Cesta je určitě zeptat se nějakého producenta, jestli jdou správným směrem. Neměli by se bát jít za někým, kdo tomu rozumí. Navíc se nesmí bát udělat třeba takový zásadní krok, jako že vyhodí kámoše, který neumí hrát na bicí. Nechceš ho vyhodit, ale musíš, aby ses posunul.
Vyšší laťky než normální lidi
Co si myslíš o české mainstreamové hudební scéně?
Myslím si, že bychom se měli míň bát experimentovat, měli bychom se umět odvázat. Tady je to na mě moc zaprděný. Musíme se víc otevřít ven a nasávat vlivy z Anglie, Německa, Ameriky a podobně. Nedávejme si za vzor zajeté kapely.
Máš na svých věcech na YouTube asi přes 80 milionů zhlédnutí. Dělá to s tebou něco, nebo jsi pořád ten skromnej kluk z Liberce?
Doufám, že jsem pořád ten normální kluk z Liberce. Určitě jsem jinej ve věcech byznysu, umím si vyjednat lepší podmínky a víc si stát za svým názorem. Ale doufám, že uvnitř jsem pořád pankáč.
Co je tvůj největší profesní cíl? Je něco, čeho když dosáhneš, řekneš si: „Ty vole, tak teď už jsem spokojenej.“?
Něco takového mám pořád, ale pokaždý, když se to splní, se to posouvá dál a dál (smích). Teď bych chtěl jít čím dál tím víc ven a chtěl bych dělat s kapelami z Evropy, nejlíp z Anglie. To se ještě moc českým producentům nepovedlo. V tomhle jsem blázen, mám asi vyšší laťky než normální lidi. Vždycky si dám úplně nesmyslnej cíl, a dokud ho nedám, tak se o to dokola pokouším.
Jaká kapela by pro tebe byla to nejvíc, nehledě na to, jestli je to reálný, nebo ne?
Úplně top jsou pro mě Linkin Park.
