Z klimatického guru Rádžendry Pačaurího je muž na odstřel
Před dvěma lety při udělení Nobelovy ceny míru platil šéf Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) za respektovaného vědce, který dokázal pohnout politiky celého světa pro dobrou věc. Jenže jeho hvězdná chvíle je pryč a Pačaurí nyní není schopen nést odpovědnost za chyby ve zprávách, které prezentoval, ani vysvětlit byznys své firmy.
„Pačaurí je tak zdiskreditován, že jeho rezignace by měla být samozřejmostí,“ rezolutně říká pro deník E15 americký atmosférický fyzik z Massachusetts Institute of Technology Richard Lindzen, jenž se významně podílel na dřívějších zprávách IPCC. Léta však už panelu oponuje jako zpolitizované instituci, která nedostatek tvrdých dat nahrazuje politickým zápalem.
Současné skandály Pačaurího panelu s přibarvováním dat či přehánění doby tání himálajských ledovců ho tak nepřekvapují: „Zda jeho případné odstoupení IPCC pomůže, to je otázka. Údajně vědecké těleso, které má za cíl podporovat politickou shodu, je samo o sobě podezřelé. O to víc, že skoro veškerá věda je dotována vládami.“
To dlouholetý český zástupce u IPCC klimatolog Jan Pretel tak striktní není. Důležité je podle něho chybné prognózy napravit, aby nediskreditovaly zbytek zprávy: „Chyba se může vloudit vždy a kamkoli, jde o to ji přiznat a vysvětlit. A hlavně nesmí být omylů mnoho a nesmějí být zásadní. Pak by mohly veřejné mínění určitě ovlivnit.“
Pretel však za mnohem větší hrozbu pro důvěryhodnost IPCC vidí podezření, že Pačaurí využil svého postavení, aby získal byznys pro svou konzultační firmu, a že je ve střetu zájmů: „Celou záležitost by měl co nejdříve vysvětlit přinejmenším výboru IPCC a ten by měl k celé záležitosti zaujmout zcela veřejné stanovisko. Nic takového se však, pokud vím, zatím nestalo! K celé záležitosti mám pouze informace z médií, a tak mohu těžko Pačaurího soudit. Pokud by však byla pravda to, co se objevilo v tisku, potom by jeho rezignace věrohodnosti práce IPCC určitě prospěla.“
Pačaurího rezignace se však asi nikdo hned tak nedočká. V několika světových denících všem kritikům vzkázal: „Neodstoupím. Vše mám pevně v rukou.“
Jeden skandál za druhým
Začátek roku 2010 měl být původně pro indického vědce a manažera odpočinkový. Do indických knihkupectví poslal svůj román Návrat do Almory, ve kterém stárnoucí úředník vzpomíná na své duchovní a sexuální zrání. Dialogy hlavního hrdiny s ženami typu „Po meditaci jsi naprosto skvělá. Proč se nemiluje vždy okamžitě po meditování?“ sice vzbudily v anglickém i indickém tisku jisté veselí, ale Pačaurí nyní čelí mnohem závažnějším problémům, než je uštěpačná literární kritika.
Koncem roku hackeři rozpoutali debatu o katastrofickém přibarvování vědeckých dat, když vykradli dvěma vědcům z Klimatické výzkumné jednotky Východoanglické univerzity jejich e-maily. V nich vědci debatovali, jak vytvořit grafy, aby „se zakryl pokles“ globálních teplot v poslední době. Tato kauza reputaci panelu poškodila, ale stále se našlo ještě mnoho odborníků, kteří tvrdili, že nešlo o úmyslné přibarvování.
To si myslí i klimatolog Jan Pretel, který viní média, že celou kauzu nafoukla. „Jsem přesvědčen, že v tomto případě k žádnému záměrnému ovlivnění výsledků nedošlo.“ Horší to už je podle něho s nadsazeným odhadem tání himálajských ledovců.
Pačaurí dva roky klepal na poslední klimatickou zprávu panelu a tvrdil světovým státníkům, že bez rozhodné akce roztaje do roku 2035 většina himálajských ledovců. V lednu však panel najednou katastrofu odsunul o několik set let do budoucnosti a přiznal, že jen citoval názory horolezců.
Hlavní postava panelu, šéf IPCC Pačaurí, v tom však nevidí problém: „Nemůžete čekat, že budu osobně odpovědný za každé slovo ze zprávy o třech tisících stranách,“ relativizuje závěry zprávy. Zde už je Pretel méně shovívavý: „Data pocházejí ze studie nevládní organizace World Wildlife Fund, která je jedním z hlavních bojovníků proti změnám klimatu a která je známá častou prezentací katastrofických výhledů. Chyba určitě byla, že si autoři kapitoly tuto informaci neprověřili.“
Boj za dobrou věc. Ale za čí peníze?
Největší hrozbou pro Pačaurího je však současný zájem médií o jeho podnikání. O jeho život mimo IPCC se dosud málokdo zajímal. Jenže nyní ho britští konzervativní novináři začínají rozplétat.
Rádžéndra Kumar Pačaurí se narodil v indických horách ještě v Britské Indii v roce 1940 do rodiny vzdělaného psychologa. Sám vystudoval drážní inženýrství a dodělal si doktorát z ekonomie. K ekologii se dostal až počátkem osmdesátých let, kdy začal pracovat pro The Energy Research Institute (TERI), malou neziskovou organizaci v impériu indického průmyslníka J. R. D. Taty.
„Je to společnost, kde jsem už přes čtvrt století. Když začínala, byla zde jedna sekretářka na půl úvazku v jedné místnosti. Nyní jsme opravdu velcí, s více než 750 lidmi podnikáme v Británii, USA, Japonsku a nyní i v Africe, na Středním východě či v Malajsii.“ Podle britského Sunday Telegraphu ovšem tento růst nebyl zrovna ve jménu principů, které Pačaurí všem doporučuje. Nechal se platit třemi největšími indickými energetickými kolosy, které jsou zároveň největšími producenty emisí a jež zprávy IPCC tvrdě kritizují. Vážnější je však to, že deník Pačaurího obvinil, že zbohatl na obchodování s firmami, které vydělávají na emisních povolenkách. Pačaurí opáčil, že je to jen „snůška lží“.
Střídmost platí jen pro ostatní
Jakmile se britská a indická média začala o Pačaurího více zajímat, vyšly najevo také pikantní detaily ze života propagátora nízkoemisního způsobu života. Za peníze energetických gigantů létal po světě první třídou, bydlel v nejdražších hotelích, a ač má jeho rodina elektrická auta, většinou používá vysokoemisní luxusní vozy. Vrcholem je prozatím zpráva listu Mumabai Mirror z tohoto týdne, že do své kanceláře jezdí z kilometr vzdáleného domu vozem s řidičem a elektrické vozy nechává doma. Prý nejsou dost prostorné.
Politici, kteří bojují za rozhodnou akci k ochraně klimatu, jsou diskreditací IPCC a Pačaurího silně zneklidněni. Britský ministr životního prostředí Ed Miliband se obává, aby několik omylů nezpochybnilo „celkovou větší pravdu“ o klimatických změnách v očích veřejnosti.
Klimatologové se nyní dohadují, zda už není na čase Pačaurího, jenž IPCC šéfuje od roku 2002, sesadit.
Kromě konfliktu zájmů se totiž ukazuje, že IPCC nadprůměrně citovala podřízené z Pačaurího organizace TERI. Mimo jiné i glaciologa (glaciologie se zabývá zákonitostmi trvalé sněhové pokrývky a ledovců – pozn. aut.) Syeda Hasnaina, který chybně předpovídal brzké roztátí himálajských ledovců.
Klimatolog Pretel míní, že „Pačaurí je skutečně spíše politik a manažer než vědec“. To se hodilo, když bojoval u politiků, aby si tématu klimatické změny vůbec všimli. Nyní důvěryhodnosti vědecké instituce spíše škodí.
Fyzik Lindzen je k Pačaurího panelu ještě mnohem nesmlouvavější: „Je kolem toho nyní sice dost hysterie, ale je to také perfektní příležitost rozpustit IPCC a použít fondy (a čas vědců) k lepšímu způsobu zkoumání problému.“
* Rádžendra Kumar Pačaurí **
» narodil se v roce 1940 v indických horách nedaleko dnešních nepálských hranic
» vzdělaná rodina mu poskytla kvalitní inženýrské školy, v roce 1974 získal doktorát
» v osmdesátých letech vyměnil průmyslové podniky za malou neziskovou organizaci TERI, která se rozrostla do mamutích rozměrů; podle kritiků využívá peněz od energetických gigantů
» od roku 1991 pracuje v IPCC, podílel se na zprávě ke Kjótskému protokolu, od roku 2002 panel vede
» v roce 2007 přebral za IPCC Nobelovu cenu míru
» žije v Dillí, je vášnivým hráčem kriketu a nejí maso, protože dobytek vypouští emisní plyny
