Banky poplatky za vedení úvěrového účtu vracet nemusí. Pražské obvodní soudy zamítly drtivou většinu žalob nespokojených klientů. Nepříznivý vývoj sporu o úvěrový poplatek tak zkoušejí právníci projektu PoplatkyZpět.cz zvrátit u Ústavního soudu. Tomu v polovině prosince odeslal advokát Petr Toman první ústavní stížnosti, které rozporují dosavadní rozhodování soudů.
„Účelem ústavní stížnosti není snaha ziskuchtivého spotřebitele získat několik tisíc korun díky drobným nesrovnalostem ve smlouvě, jak mylně tvrdí některé banky v médiích. Smyslem ústavní stížnosti je boj o právní uznání, že banky a další velké společnosti musí vůči spotřebitelům postupovat férově a transparentně. V konkrétním případě by se férovost a transparentnost měly projevovat především tím, že spotřebitel bude jasně informován o jednotlivých složkách ceny produktu a o službách, na které má nárok,“ vysvětluje Petr Toman.
Zástupci bank si ale nepřipouští, že by ústavní stížnost mohla uspět. Důvodem celého sporu podle nich navíc není nespokojenost bankovních klientů, ale podnikatelský záměr subjektů stojících za iniciativou PoplatkyZpět.cz. „Obecné soudy setrvale rozhodují ve prospěch bank a jejich právního výkladu. Jsme si jistí, že soudy posuzují spory bank a právníků poplatkové iniciativy i s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu a věříme, že Ústavní soud, pokud se bude žalobou doktora Tomana zabývat, právní názor obecných soudů potvrdí.
Banky jsou přesvědčeny, že při účtování poplatků postupovaly vždy v souladu s právem,“ komentuje ústavní stížnost náměstek ředitele České bankovní asociace Jan Matoušek. Tím se dostáváme i k další podstatné otázce. Ústavní soud se totiž musí nejprve rozhodnout, zda bude stížnost vůbec projednávat. Odborníci však vzhledem k závažnosti a rozsahu celého sporu nepředpokládají, že by soud smetl stížnost ze stolu bez toho, aby se jí podrobně zabýval. Podle prvních odhadů by rozhodnutí ústavního soudu mohlo přijít zhruba v polovině letošního roku. Právníci ale zároveň připouštějí, že se celá věc může výrazně protáhnout.
Trestní oznámení na ČNB
Pokud by si ale někdo myslel, že se až do rozhodnutí Ústavního soudu nebude kolem poplatku za vedení úvěrového účtu nic dít, tak je ne omylu. Právník Petr Němec, který v Česku se svou iniciativou Jdeto.de kauzu sporného poplatku odstartoval, se totiž obrátil na Českou národní banku s podnětem proti České spořitelně. Ta podle něj obhajuje poplatek za správu úvěru výčtem některých služeb, které jsou zároveň v sazebníku banky označeny jako „zdarma“ nebo se za ně účtuje samostatný poplatek.
„Je to evidentní porušení zákona o ochraně spotřebitele. Jde o nekalou obchodní praktiku, tak i porušení zákazů dle ustanovení § 12 daného zákona při informovaní o ceně. Soudy tuto naši argumentaci zcela ignorují, neboť neporovnávají tvrzení banky se sazebníkem. Proto jsem se rozhodl obrátit na ČNB, která má tuto oblast v kompetenci,“ říká Petr Němec. Česká národní banka ale došla k závěru, že neshledává důvody k zahájení řízení proti České spořitelně.
„Po prošetření ČNB konstatovala, že v tomto případě došlo k nevhodnému propojení obou dokumentů a některé formulace mohou vyvolávat nejasnosti v interpretaci. Nebylo ovšem prokázané, že možná disproporce mezi informacemi je takové intenzity, že by mohla ovlivnit spotřebitele tak, aby učinil rozhodnutí, k němuž by jinak nedospěl, což je jednou ze základních podmínek identifikace klamavé obchodní praktiky. Navíc je skutečností, že Českou spořitelnou zveřejněná informace o obsahu služeb je pozdějšího data než její rozhodnutí, že poplatek za správu hypotečních úvěrů vůbec požadovat nebude, které platí již od března 2013,“ vysvětluje postup centrální banky Tomáš Zimmermann z odboru komunikace ČNB.
Alibismus ČNB?
Závěry České národní banky však Petra Němce rozzlobily ještě víc: „ČNB reagovala šokujícím alibismem a doslova připosraně. Použila zákon naprosto chybně, když ignorovala jeho přílohu klamavých obchodních praktik, kam spadá i označení služby ‚zdarma‘, když se za ní musí platit, a tedy jde vždy o nekalou obchodní praktiku. ČNB postupovala nejprve dle generální klauzule, což je v rozporu se zněním zákona, směrnice i odbornými komentáři. Ze strany centrální banky jde o naprosté nepochopení, co to znamená být dozorový orgán. Ve věci tak byl již podán nový podnět s přiléhavějším případem, vysvětlením i důkazy tak, aby se ČNB již nemohla vymlouvat jak v předchozím případě. Zároveň jsem se obrátil na Vrchní státní zastupitelství v Praze, a to pro podezření ze spáchání trestného činu maření úkolu veřejné osoby z nedbalosti.“
Zástupci České spořitelny se k celé kauze zatím blíže nevyjádřili. „Obsah podnětu (prvního i druhého k ČNB) není veřejně dostupný, nebyli jsme s ním tedy seznámeni, proto se k němu nemůžeme vyjadřovat,“ sdělila nám Helena Matuszná, z tiskového centra České spořitelny.
Celý článek si můžete přečíst na Peníze.cz
