Globální korporátní daň: Realismus, či nebezpečná utopie? Svět zatím nemá jasno

Prezident Joe Biden předpokládá, že mají být nová pravidla v duchu dohody G7 náhradou za digitální daň.

Prezident Joe Biden předpokládá, že mají být nová pravidla v duchu dohody G7 náhradou za digitální daň. Zdroj: Joe Biden

Londýn chce z okruhu „zasažených“ firem vyřadit například celý sektor finančních služeb. Na snímku britský ministr financí Rishi Sunak.
Poláci už formují osu odporu proti minimální dani společně s Maďarskem. Na snímku Polský premiér Mateusz Morawiecki (vlevo) a maďarský předseda vlády Viktor Orbán.
Ministryně financi Alena Schillerová uvedla, že iniciativu G7 vnímá spíše jako „částečné řešení aktuální problematiky mezinárodního zdanění digitální ekonomiky“.
Graf - Korporatni dan G20 a celkove danove prijmy zemi
Graf-tabulka - vyvoj prumerne korporatni dane - kontinenty
6
Fotogalerie

Optimisté jásají – svět konečně nabral jasný směr k reformě mezinárodního daňového systému. Realisté upozorňují, že jsme pořád někde uprostřed dlouhého maratonu náročných jednání na půdě světových organizací. Čerstvá dohoda skupiny vyspělých ekonomik G7 přináší především důležité signály – ale zdaleka ne konkrétní detaily, s čím mohou do budoucna počítat korporace. 

Některé tyto signály jsou nadějné, jiné přinejmenším problematické. Nadějná je stále viditelnější mezinárodní shoda na tom, že je třeba efektivněji řešit zdanění digitální ekonomiky a ještě důsledněji „zatočit“ s daňovými ráji. Dohoda G7 v sobě ale skrývá také řadu hrozeb. Sílí tlak na zvyšování daní a omezování i takové daňové konkurence mezi státy, která se v minulosti ukázala být prospěšnou.

A budoucí globální dohoda spojená s mnoha kompromisy se nakonec může minout účinkem i v tom, že více zatíží jiné firmy než velké technologické společnosti typu Google nebo Amazon, které se zatím férovému zdanění vyhýbaly.

Hausnumero 15

To, jestli převáží pozitiva, nebo negativa, závisí právě na budoucích komplikovaných vyjednáváních. Daňová vize skupiny G7 stojí na dvou pilířích. Jedním z nich je minimální daň pro nadnárodní korporace ve výši přinejmenším 15 procent. Číslo 15 je ale v tuto chvíli spíše hausnumero – není jasné, z jakého základu se bude počítat a do jaké míry bude možné uplatnit různé daňové výjimky. Druhý pilíř se omezuje na zhruba 100 největších světových firem – a to nikoliv pouze v odvětví digitální ekonomiky.

Tyto společnosti by měly platit část svých daní v zemích, kde realizují své tržby. Navrhovaný systém přepočítávání však už dnes vypadá příliš složitě a podle „zlých jazyků“ se z něj mohou radovat především daňoví poradci, které nejspíš i v daňovém systému budoucnosti čeká spousta práce. Některé země včetně členů skupiny G7 přitom dávají najevo, že budou pro své firmy žádat výjimky. Londýn chce z okruhu „zasažených“ firem vyřadit například celý sektor finančních služeb.

Graf-tabulka - vyvoj prumerne korporatni dane - kontinenty

Technologické společnosti návrh G7 okamžitě přivítaly, což mnozí pozorovatelé označili za podezřelé. Důvod je ale poměrně jasný. Tyto velké – převážně americké – firmy očekávají, že se tak podaří zrušit speciální digitální daně z tržeb, které už zavedly některé evropské země jako Francie nebo Británie. To, že mají být nová pravidla v duchu dohody G7 náhradou za digitální daň, předpokládá také americká administrativa prezidenta Joea Bidena. Bude ostatně muset svým domácím politickým protivníkům ukázat, že sice usiluje o větší zdanění digitálních firem, ale zároveň zájmy amerických společností v zahraničí hájí.

Evropa i Česko

Otázkou zůstává, jak bude reagovat třeba Velká Británie, pokud se potvrdí předpovědi think-tanku TaxWatch, podle něhož by nová pravidla podle not G7 výrazně snížila příjmy státní pokladny ve srovnání se stávající digitální daní. Evropská unie navíc hodlá pokračovat v přípravě jednotné evropské digitální daně a zpátečku zřejmě nezařadí ani jednotlivé členské země EU.

Soudě podle prvních vyjádření ministryně financí Aleny Schillerové to platí také pro Česko. Ministryně Schillerová uvedla, že iniciativu G7 vnímá spíše jako „částečné řešení aktuální problematiky mezinárodního zdanění digitální ekonomiky“. Vzhledem k tomu, že praktická realizace podobně významných změn na globální úrovni je otázkou spíše několika let než měsíců, jako dočasné řešení bude ministryně podle vlastních slov i nadále prosazovat co nejrychlejší zavedení digitální daně na národní úrovni.

Takové řešení má platit do doby, než se najde široká celosvětová shoda na komplexním zdanění digitální ekonomiky. Dodejme, že ke globální dohodě by se kromě zemí G7 mělo připojit dalších zhruba 130 zemí, které hledají kompromis v rámci vyjednávací platformy, již vytvořila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Klíčovou roli při schvalování nových daňových pravidel sehrají Spojené státy, dohoda G7 ostatně vycházela z návrhu současné americké administrativy.

Právě z Ameriky ale přicházejí další varovné signály. Nové mezinárodní ujednání by muselo projít schvalováním v Kongresu a tamní republikáni tvrdí, že nic takového se zkrátka nestane. Ještě předtím podle nich představy G7 tak jako tak narazí na nepřekonatelné překážky při dalším vyjednávání. Nevěří tomu, že se evropské státy budou chtít vzdát digitálních daní a že menší země kývnou na minimální daň, kvůli níž by musely jít se sazbami nahoru.

Skeptici připomínají, že v Evropské unii platí pro daňové záležitosti pořád ještě pravidlo jednomyslného schvalování. A to ještě nikdo neví, s čím vyrukuje Čína a další země vlivné skupiny G20.

Skepse ohledně možné realizace návrhů G7 se podle všeho přenesla z prostředí amerických republikánů také na trhy. „Trh došel k závěru, že to neprojde,“ citovaly Financial Times na konci minulého týdne Margie Patelovou, senior portfolio manažerku investiční společnosti Wells Fargo Asset Management.

Zastaralý systém

O tom, že je současný daňový systém zastaralý, není pochyb. Vyvíjel se během minulého století, kdy bylo cílem uchránit nadnárodní firmy před příliš silnými státy. Tehdy také vznikl koncept ochrany před dvojím zdaněním v různých zemích. Nadnárodní společnosti se však časem samy staly mocnými hráči, o jejichž přízeň začaly státy velmi tvrdě bojovat. Příchod digitálních společností s jejich „nehmatatelnými“ aktivy situaci států ve výběru daní ještě zkomplikoval.

To, že se dnes prakticky celý svět na potřebě vytvořit spravedlivější systém shoduje, je skvělá zpráva. Vítaná je také dlouhodobá snaha likvidovat daňové ráje přitažlivé pro firmy, které se snaží placení daní vyhnout všemi možnými způsoby. Horší zprávou už je, že nové návrhy G7 zjevně vycházejí také ze snahy zvyšovat korporátní daně i mimo sektor digitální ekonomiky a výrazně omezovat daňovou konkurenci.

Graf - Korporatni dan G20 a celkove danove prijmy zemi

Země, která se rozhodla vydat cestou ekonomických reforem a povzbudit investice, inovace i zaměstnanost nižší sazbou daně, není žádným daňovým rájem. Ve světových médiích se hodně píše o irském či kyperském odporu proti minimální dani, zatímco Nizozemci a Lucemburčané, jejichž systémy vykazují některé charakteristiky daňových rájů, se raději drží zpátky. Minimální daň ale rezolutně odmítá také řada postkomunistických zemí EU, které argumentují potřebou hospodářského rozvoje. Patří mezi ně i šampioni ekonomické transformace ve východní Evropě jako Estonsko nebo Polsko.

Estonská ministryně financí Keit Pentus-Rosimannusová například označila návrhy minimálně 15procentní daně za škodlivé pro podnikání, růst i inovace. Estoncům by minimální daň teoreticky nemusela vadit – základní sazba korporátní daně v této baltské republice dosahuje 20 procent. Estonský systém je nicméně specifický (a inspirativní), protože firmy neplatí daň z té části příjmu, kterou reinvestují. Záleželo by tedy na tom, jak bude nastaven daňový základ. Nemluvě o skutečnosti, že velké západoevropské země budou chtít minimální sazbu daně během dalších mezinárodních rozhovorů ještě podstatně zvýšit.

Ďábel je v detailu

Polský ministr financí Tadeusz Kościński zase vyjádřil obavy, že by se minimální sazba v duchu návrhu G7 mohla oproti původním plánům OECD vztahovat i na reálné hospodářské aktivity, které se realizují přímo v jeho zemi. To by Varšava rozhodně odmítla. Něco jiného by zřejmě bylo, kdyby takovou daň musely odvádět nadnárodní společnosti, které mají v Polsku jen své obchodní pobočky. Poláci už formují osu odporu proti minimální dani společně s Maďarskem, které má v současnosti vůbec nejnižší sazbu korporátní daně v EU na úrovni devíti procent.

Bude zajímavé sledovat, jak zareagují další země visegrádské čtyřky. Argumenty, proč může být tlak na zvyšování korporátních daní škodlivý, přináší také řada výzkumných institucí, které dál zkoumají celkové dopady na národní ekonomiky a na tu světovou. Chris Edwards, expert na daňovou politiku amerického Cato Institute, připomněl, že právě korporátní daně jsou těmi, které nejvíce brzdí ekonomickou aktivitu.

Zvyšování sazby tak nemusí automaticky znamenat růst daňových příjmů. Těžko se divit, že světoví politici v době narůstajících státních dluhů upínají pozornost ke zvyšování daní. Bylo by ale smutné, kdyby se úsilí o spravedlivější daně stalo rukojmím potřeby řešit důsledky nezodpovědné rozpočtové politiky.