Co není zakázáno, je dovoleno

O to důležitější je však znát odpověď na otázku, která ustanovení NOZ jsou kogentní a jak je poznat, a mít zároveň na paměti, která ustanovení je z pohledu klienta vhodné v konkrétní transakci dohodou smluvních stran doplnit, změnit či zcela vyloučit.

Základní pravidlo pro rozlišení kogentních a dispozitivních ustanovení je obsaženo v § 1 odst. 2 NOZ a lze ho jednoduše shrnout tak, že všude tam, kde to NOZ výslovně nevylučuje, jsou smluvní strany oprávněny (za podmínky, že jejich ujednání nebude porušovat dobré mravy, veřejný pořádek nebo práva týkající se postavení osob včetně práv na ochranu osobnosti) sjednat odlišnou právní úpravu a/nebo aplikaci některých ustanovení NOZ vyloučit.

Potenciální kupující nemovitostí či jiných věcí, jejichž vlastnictví je evidováno ve veřejném seznamu, jistě potěší, že lze vyloučit aplikaci § 1888 odst. 2 NOZ, dle kterého při převodu vlastnického práva k takové věci v případě, že na ní vázne zástavní právo, přechází na kupujícího i dluh zástavním právem zajištěný – například dluh ke splacení úvěru. Postupitelé pohledávek v případě úplatného postoupení ocení možnost vyloučit ručení za existenci a dobytnost postupovaných pohledávek.

Vhodným ujednáním může být v některých případech také vyloučení § 1765 NOZ upravujícího změnu okolností, za kterých byla smlouva uzavírána, respektive přenesení rizika změny okolností pouze na některou ze smluvních stran. Tím pozbude smluvní strana, která byla změnou okolností zvlášť hrubě znevýhodněna na svých právech a povinnostech, oprávnění domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě.

Vzhledem k tomu, že NOZ obsahuje celkem 3081 paragrafů, je uvedené pouze náhodným výběrem z možného. Každý podnikatel je jedinečný, při svém podnikání však standardně uzavírá množství opakujících se smluv. Proto lze u každého podnikatele vytipovat konkrétní ustanovení NOZ, která je pro něj vhodné změnit či zcela vyloučit v případě standardně uzavíraných smluv.