Nákupní taška v supermarketu nebo plastová láhev od Coca-Coly. Tradičně se vyrábějí s využitím ropy. Jde to ale i z čistě rostlinných obnovitelných zdrojů – jako je třeba proso nebo kukuřičné klasy. Tradiční „ropný“ plast od toho „biologického“ téměř nerozeznáte.
„Někdy produkt z biologických materiálů nahrazuje ten tradiční jedna ku jedné. Někdy má dokonce i některé funkce navíc,“ podotýká k tomu Eveline Lecoq, specialistka na biotechnologie z Evropské komise.
Vedle bio-plastů je ale možné zemědělské suroviny využít i k výrobě energie, hnojiv, textilu, pracích prášků nebo třeba implantátů. Některé plodiny – vhodný je k tomu třeba ananas či fazole – mohou také posloužit pro produkci enzymů, které jsou následně využívány k výrobě léčiv.
Středobodem bioekonomiky mají být tzv. biorafinérie. Ty by využívaly obnovitelných surovin jak k výrobě energie a tepla, tak složek pro další průmyslovou výrobu. Několik biorafinérií už v Evropě funguje. A například Francie se zavázala, že do roku 2017 bude 15 procent surovin využívaných v tamním chemickém průmyslu obnovitelných.
Výhody bioekonomiky jsou podle Evropské komise jasné – snižování závislosti na dovozu paliv, snižování emisí skleníkových plynů, ale také podpora hospodářství a vytváření nových pracovních míst nejen v zemědělství, ale i v různých navázaných oborech.
Christian Petermann z Bioeconomy Council upozorňuje na to, že Evropa ve využití biotechnologií výrazně zaostává za Spojenými státy, velkou podporu má tento sektor ale třeba i v Indii a Číně. V Evropě se sice dělá výzkum, vázne ale komerční využití. To teď ale chce podle všeho Evropská komise změnit a podporu bioekonomiky zařadila mezi své priority.
Bioekonomika má ale i své kritiky. Ti namítají, že pěstování zemědělských surovin pro průmyslové využití ohrožuje primární zájem – a to produkci potravin. Evropská komise ale namítá, že jde jen o to najít správnou rovnováhu. A dodává, že bioekonomika má být spíš než konkurencí tradičnímu zemědělství jeho vhodným doplňkem a zefektivnit má třeba i využití zemědělských odpadů.
Do potravinové bezpečnosti má bioekonomika také co říct. Spadá pod ní totiž i pěstování geneticky modifikovaných plodin. Na mnoha místech už tento způsob produkce výrazně pomohl zlepšit zásobování potravinami. Kritici zejména z řad ekologických organizací ale požadují, aby byla lépe zhodnocena i potenciální rizika GM plodin.
