Poměrně překvapivě se má hlavním nástrojem pro přestavbu energetického sektoru stát řadou analytiků i firem zatracovaný systém obchodování s emisními povolenkami. Ten zkolaboval a dosavadní pokusy o jeho oživení ztroskotaly. Fungující trh s emisemi by podle Eurelectric dokázal zařídit větší nasazení obnovitelných zdrojů energie (OZE) i energetické úspory.
Evropa by se ale musela zbavit protichůdných politik, jako je nekoordinovaná podpora OZE v jednotlivých členských státech a tlak Bruselu na úspory energií, které podrážejí nohy obchodování s emisemi. Větší podpora by byla žádoucí pro rozvoj infrastruktury, inteligentních sítí či výstavby infrastruktury pro elektromobily.
Klíčové podle energetických firem je, aby se pravidla v energetice ustálila co nejrychleji. Pokud se totiž budou nutné investice odkládat až za rok 2030, Evropa se zbaví skleníkových emisí jen za cenu obrovských nákladů. Navíc není zaručeno, že to vůbec bude možné.
V pesimistickém scénáři nazvaném Ztracená dekáda se počítá s tím, že největší snížení emisí bude muset přijít v letech 2030 až 2040. Ročně by se muselo množství oxidu uhličitého vypouštěného do ovzduší snižovat o 250 milionů tun. To je osmkrát více, než o kolik klesaly emise v minulých deseti letech. V pesimistickém scénáři by ceny elektřiny pro spotřebitele v příštích čtyřiceti letech pořád rostly. Pokud by se ale nutné investice nastartovaly už teď a snižování emisí by bylo pomalejší, růst cen proudu se po určité době zastaví a elektřina začne následně zlevňovat.
Ztracená plynová dekáda
O ztracené dekádě hovoří i Mezinárodní agentura pro energii (MAE), ovšem v souvislosti s evropským plynárenstvím. Spotřeba plynu v Evropě se nepřibližuje optimistickým předpovědím z doby před pěti lety. Domácnosti a firmy kvůli vysokým cenám plynu spotřebu omezovaly. Plynové elektrárny zase nedávají při dnešních nízkých cenách elektřiny ekonomický smysl. Spotřebu plynu může oživit jen pád cen suroviny nebo nastartování ekonomického růstu. Obojí je v příštích letech nepravděpodobné, soudí MAE.
