V současnosti si legislativu bezpilotního létání stanovuje každá země individuálně, v horizontu několika let ovšem dojde ke sjednocení pravidel. Rusko, Čína, USA i většina evropských zemí včetně České republiky společně vytváří organizaci JARUS RPAS, budoucí certifikační autoritu pro členské státy. Mělo by dojít ke zpřísnění požadavků na piloty? A proč je avizovaná snaha obchodních řetězců doručovat zboží pomocí dronů jen marketingový tah?
Dnešní legislativa obecně rozlišuje bezpilotní letouny do 20 až 30 kilogramů a ty těžší - do hranice 150 kilogramů – zde záleží na legislativě jednotlivých zemí. Kategorie 0 až 30 kilogramů bývá často více svobodná, sem patří například i velké modely. Neplatí to ale všude.
„Například v Rusku platí, že všechno, co má 250 gramů až 30 kilogramů, se musí registrovat. Čili když si tam koupíte DJI (největší světová společnost prodávající běžné drony, pozn. red.), tak si ho musíte zaregistrovat. Je tam tlak na to, aby měl stát přehled o tom, kdo takové prostředky vlastní,“ uvádí Ladislav Semetkovský, expert na bezpilotní létání, majitel společnosti Primoco UAV zabývající se vývojem, výrobou a prodejem profesionálních bezpilotních letounů. Rozhovor o jeho podnikání čtěte zde.
V kategorii 20 až 150 kilogramů váhy bezpilotního letounu musí být pilot registrovaný u úřadu pro civilní letectví (ÚCL), musí prokázat teoretické i praktické znalosti, musí mít registrované letadlo. V kategorii nad 150 kilogramů je vyžadována certifikace.
V horizontu dvou až čtyř let vejde v platnost legislativa organizace JARUS RPAS. Tato legislativa bude pro všechny členské státy společná a sjednotí dosavadní různě nastavené legislativy napříč jednotlivými státy.
„Bezpilotní prostředky najednou vznikly a nebylo je podle čeho certifikovat. Takhle vznikne jedna autorita, podle které se budeme řídit. V naší společnosti se snažíme všechno dělat jako ve velkém letectví, tedy mít vše extrémně předimenzované – pak máme velkou rezervu mezi tím, co od nás požadují úřady a tím, co technicky splňujeme. Nechceme celé letadlo předělávat jen kvůli tomu, že najednou někdo zpřísní podmínky například pro pevnost křídla,“ vysvětluje Semetkovský, jehož bezpilotní letoun je například schopen převézt náklad o hmotnosti 10 až 50 kilogramů na vzdálenost přesahující 200 kilometrů.
„Postavit letadlo, které vzlítne, dnes není až tak složité. Složité je udělat ho tak, aby prošlo certifikací a všemi procesy. Na tom zkrachuje 90 procent všech nových projektů, protože jim dojdou peníze,“ dodává.
Bezpilotní letoun zatím žádnou fatální nehodu ve světě nezpůsobil, v Německu a Velké Británii už ale došlo k případům, kdy dopravní letadlo dron jen těsně minulo. Podle Semetkovského je i přes extrémní bezpečnost dnešních letadel jen otázka času, kdy k tragédii dojde.
„Z mého odborného hlediska jsem určitě pro, aby byla naše pravidla přísnější, ačkoliv je Česko z pohledu regulací nadprůměrně přísné,“ říká. „Člověk, co chce létat ve Španělsku s dvacetikilovým nebo těžším letounem musí mít kvalifikaci minimálně jako privátní pilot. Český úřad pro civilní letectví je velmi ochotný, benevolentní, což si nemyslím, že je dobře. Dneska létají lidé s bezpilotními prostředky, dělají letecké práce a nemají dostatečné znalosti jako klasičtí piloti ultralightu nebo malého privátního letadla,“ popisuje.
Podle Semetkovského sice český Úřad pro civilní letectví obecně funguje dobře, bezpilotní letectví má však na starosti jen několik málo úředníků, kteří nemohou svou práci stíhat. Stejný názor vyjádřil v rozhovoru pro deník E15 i Petr Jan Juračka, známý fotograf a droner. Rozhovor s ním o současnosti a budoucnosti dronů čtěte zde.
„Nevýhoda našeho úřadu je, že je velmi přetížený. Standardní doba, za kterou něco vyřídíte je katastrofická, úřad nestačí reagovat na to, jakou masou přibývají noví bezpilotní piloti. Když cokoliv chcete, tak čekáte řádově několik měsíců. V oddělení bezpilotních prostředků je úřad personálně těžce poddimenzovaný. Oproti tomu když tam přijdete jako pilot dopravního letadla, tak vše vyřešíte během jednoho až dvou týdnů. V tom je úřad zajetý a má celý proces perfektně funkční,“ popisuje Semetkovský.
„Podle mých informací mají zaměstnanci extrémně nízké mzdy. Ti lidé, co se to naučí, tak ty si pak přetáhnou komerční firmy, je to klasická státní správa. Administrativy bude víc a víc,“ dodává s tím, že dříve bylo běžnou praxí, že letecké záběry například pro televizní zpravodajství připravovali nezpůsobilí piloti, kteří často nevědomky porušovali platnou legislativu.
„Úřad pro civilní letectví si před rokem pozval na kobereček všechny televize a obecně masmédia a řekl jim: ,Ok, doteď jsme vám tyhle věci tolerovali, ode dneška bude vše podle zákona.´ Do té doby totiž byla běžná praxe, že televize potřebovala do zpravodajství letecký záběr například bouračky, tak zavolala Frantovi, ten přijel a natočil. Dal jim záběry, oni jemu peníze do kapsy a hotovo. Ten člověk neměl letecké práce, žádná oprávnění pro tento byznys,“ přibližuje Semetkovský.
Ten ze svého odborného pohledu bere s velkou rezervou snahy obchodních řetězců, například Mallu nebo Amazonu, doručovat zboží zákazníkům pomocí dronů. „Mají sice pěknou myšlenku, je to ale sci-fi na dalších deset patnáct let,“ říká rezolutně. „Má to dva zásadní důvody – první je legislativa. I kdyby to někdo dovolil, tak jak budete chtít rozdělit vzdušný prostor pro létání takovýchto zařízení od ostatních letadel? Civilní provoz má minimální bezpečnou výšku 150 metrů mimo zástavbu, 300 metrů nad zástavbou. Doručovací letoun pro tyto obchody by musel mít nějakou výšku, nemůže létat 30 metrů nad terénem, to je nesmysl,“ vysvětluje.
A nachází i druhý zásadní problém. „Drony, kterými chtějí zboží dopravovat, nebudou v příštích pěti až deseti letech technologicky připravené. Všechno to jsou elektrická letadýlka, která nic neuvezou a nikam nedoletí. Jejich vytrvalost letu je 30 minut s pár gramy zátěže. A to nemluvím o tom, že by někdo převážel ledničku,“ říká a doplňuje, že jde čistě jen o marketingový nástroj, způsob, jak se blýsknout.
„Snaží se ukazovat svou budoucnost, troufám si ale tvrdit, že v příštích deseti letech jde o sci-fi. Nevěřím tomu, že by k tomu mělo v tomto časovém horizontu dojít,“ zakončuje Semetkovský.
