Teroristický útok z 11. září 2001 kromě výrazné změny v bezpečnosti letecké dopravy ovlivnil i bezpečnostní řešení výškových budov po celém světě. Odborníci očekávali, že už se supervysoké budovy stavět nebudou, ale vývoj se nakonec ubíral zcela opačným směrem. Podle studie Council on Tall Buildings and Urban Habitat se za posledních dvacet let postavilo pětkrát více budov s výškou přes 200 metrů než do roku 2001.
Ze současné stovky nejvyšších budov na světě jich 86 bylo postaveno až po roce 2001. Podle Kena Lewise, partnera architektonického studia SOM, které navrhlo One World Trade Center na místě původních dvojčat, nemůže touha po mrakodrapech jako symbolech pokroku doby nikdy zmizet. Eui-Sung Yi ze studia Morphosis dokonce považuje právě symboličnost původních věží za důvod útoku. Od té doby ale architekti a stavební inženýři posunuli bezpečnost výškových staveb výrazně kupředu.
Očekávanou reakcí byl nárůst tlaku na zlepšení konstrukčních i technologických vlastností výškových budov. Důraz byl kladen hlavně na jejich základy. Ty začaly být více chráněny zábranami proti poškození vozidly a doplnily je i obklady odolné vůči výbušninám. Obavy se zpočátku projevily i nárůstem počtu „uzavřených“ budov, které se ale ukázaly neudržitelnými pro městský život. „Nikdo nechce postavit nevítanou pevnost,“ řekl Chris Lepine, ředitel britského studia Zaha Hadid Architects pro architektonický magazín Dezeen. „Takže se nadále vyvíjejí chytrá řešení s bezpečnostními systémy výrazně vylepšenými chytrými technologiemi, které řídí všechny úrovně přístupu osob do budovy,“ doplnil Lepine.
Nejvýraznější změnu prodělaly normy únikových cest. Ukázalo se, že za pomalou evakuací v newyorských dvojčatech, která způsobila tak vysokou ztrátu životů, stál neodpovídající počet schodišť a jejich šířka. Nároky na bezpečnost úniku jsou proto v současnosti velmi vysoké. Výrazně se navýšil počet požadovaných únikových cest, povinností je také jejich větrání a bezpečnostní osvětlení. Výrazně se také posunula technologie výtahů, které jsou v současnosti k evakuaci osob také využívány.
Konstrukční systém mrakodrapů prošel rovněž změnami. Samozřejmostí se stal vysokopevnostní ohnivzdorný beton. Neodpovídající parametry materiálů byly jedním z důvodů, proč zůstalo tolik lidí uvězněno v budově. Inženýři rovněž vyvinuli způsoby, jak vytvářet struktury, které budou schopné odolat podobnému narušení nosné konstrukce, k jakému došlo během nárazu letadla v roce 2001. „Pokud by došlo k dalšímu útoku na mrakodrap, sloupy by měly být dostatečně silné, aby uzvedly i zátěž normálně nesenou poškozenou konstrukcí,“ vysvětluje Adrian Smith, architekt nejvyšší budovy světa Burj Khalifa v Dubaji, kterou tato technologie výrazně ovlivnila.
Z pohledu polsko-amerického architekta Daniela Libeskinda měly události 11. září také zásadní vliv na přístup veřejnosti k architektuře. Podle jeho slov pro architektonický magazín Dezeen začal obyvatele více zajímat vývoj tváře města, ve kterém žijí. Participace veřejnosti se stala důležitou součástí zrodu projektu. „Lidé začali chápat, že velké projekty nejsou věcí soukromou, ale patří občanům,“ vysvětlil. „Myslím, že to lidem dalo pocit, že architektura je důležitá.“
