Výrobě rostlinného oleje z hořčice dosud bránil vysoký podíl štiplavých silic v semeni. Rostlináři to vyřešili, a řepce tak prý zvoní umíráček.
Řepka jako jeden z nejvýznamnějších zdrojů rostlinného oleje, aditiv do bionafty a bílkovin užívaných v krmivech pro zvěř je velmi citlivá – na škůdce, na půdu a také na změny podnebí, kvůli nimž už ji nejde pěstovat v oblastech, kde to ještě před dvaceti lety bylo možné.
Na druhé straně hořčice, rostlina řepce velmi blízká, má stejně olejnatá semena a je odolnější proti škůdcům i nepříznivému podnebí. Jejímu využití však bránil vysoký podíl hořkých a štiplavých silic v rostlině a hlavně v semenech. Vědci z dánského DynaMo Centra oznámili, že se jim genetickými úpravami podařilo vyšlechtit hořčici, jejíž semena štiplavé silice téměř neobsahují, v rostlině však zůstávají, čímž zachovávají její odolnost vůči škůdcům.
Dánové ve spolupráci s americkou firmou Bayer CropScience potvrdili, že olej lisovaný z této hořčice je víceméně použitelný pro potravinářské účely a zbylou drť lze zkrmovat. Navíc je možné novou hořčici pěstovat i v teplejších a sušších klimatických podmínkách, které dosud olejnatým rostlinám příliš nepřály – v západní Kanadě, v části východní Evropy či dokonce v Austrálii nebo v Indii.
„Už od sedmdesátých let minulého století, kdy si jeden polský farmář všiml téměř neštiplavého druhu řepky, se agroprůmysl snažil najít její alternativu v odolnější a hlavně neštiplavé hořčici,“ uvedl vedoucí studie Hussam H. Nour-Eldin. Předpokládá, že jeho tým bude mít do dvou let neštiplavou hořčici, která vyvolá revoluci ve výrobě rostlinných olejů.
