Nejasnosti kolem vlastníků půdy se táhnou léta. Nejen Agrofertu umožnily “přivlastnit” si 1700 hektarů půdy, na kterých hospodaří. Zemědělský kolos na ně i čerpal dotace.
Nepořádek v evidenci, kdo je čeho vlastníkem, nedořešené restituční procesy, kolektivizace z padesátých let a další způsobily, že v Česku více než dvě desítky let ještě existuje zemědělská půda, která má nejasného vlastníka, nebo o ni vlastník nejeví zájem.
„Agrofert využil a částečně zneužil této situace,“ domnívá se agrární analytik Petr Havel. Komentoval tím informace Radiožurnálu, podle kterého největší potravinář obdělává 1700 hektarů půdy, jež mu nepatří. Podle Havla ale zdaleka není jediný. „Týká se to i jiných subjektů, čím větší, tím větší pravděpodobnost, že takové problémy má,“ dodal Havel.
Podnik na svém počínání nevidí nic špatného. „Hospodaření na takových pozemcích není nezákonné. Naopak takovým postupem je všeobecně ze strany zemědělců chráněn zemědělský půdní fond,“ uvedl mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka s tím, že pokud se objeví vlastník, nájemné nebo pachtovné společnost doplatí.
Jenomže Agrofert je kritizován i za to, že nejen na půdě hospodařil, ale také na ni čerpal dotace z evropských fondů. Analytik Havel připustil, že to sice zákony umožňují, ale postup mu přesto nepřipadá zcela v pořádku. „Je nespravedlivé, aby někdo bral dotace na někoho jiného,“ uvedl.
O přiklepnutí dotace jednotlivým subjektům rozhoduje Státní zemědělský intervenční fond, pro který je rozhodující obhospodařování zemědělské půdy. Neřeší však při tom vlastnické poměry. „Pro oprávněnost výplaty dotací tedy není určující právní vztah žadatele k zemědělským pozemkům,“ sdělil ministr zemědělství Marian Jurečka s tím, že dotace jsou vypláceny za činnost na zemědělské půdě.
