Insolvenční správce Louda: Prošli jsme krachy bank a kampeliček, padnou i emitenti dluhopisů

Lee Louda roce 2012 obdržel v Madridu evropské ocenění Turnaround Management Association za koncernovou přeshraniční reorganizaci Kord Group pro oblast velkých korporací.

Lee Louda roce 2012 obdržel v Madridu evropské ocenění Turnaround Management Association za koncernovou přeshraniční reorganizaci Kord Group pro oblast velkých korporací. Zdroj: E15 Michael Tomeš

Lee Louda patří mezi nejvýznamnější insolvenční správce v České republice.
Lee Louda má zvláštní oprávnění pro řízení velkých bankrotů.
Lee Louda vystudoval Fakultu strojní Českého vysokého učení technického v Praze.
Lee Louda v současnosti řídí například konkurz společnosti Správa pohledávek OKD.
Lee Louda je výkonným ředitelem a členem vědecké rady Centra restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka při VŠE. 
10
Fotogalerie

Být či nebýt. Hamletovská otázka je pro řadu společností kvůli koronakrizi čím dál naléhavější. „Je zřejmé, že zdaleka ne všechny firmy budou schopné překonat a překlenout své problémy,“ uvádí Lee Louda, insolvenční správce s oprávněním řídit velké bankroty.

Ovlivnila pandemie průběh insolvencí v Česku?

Zatím se to ještě příliš neprojevuje. První důvod je přirozený, a to určitá setrvačnost při řízení podniků v krizi. Firmy do insolvence vstupují až v určité fázi své krize. Druhým důvodem je podpora státu poskytovaná podnikatelským subjektům. Ať úpravou některých zákonů, nebo hmotnou podporou. Bude to odložený problém, insolvence se totiž v zesílené míře teprve projeví. Je jen otázka, jestli to bude postupným náběhem, nebo skokově. Je zde samozřejmě určitá obava, aby následně nedošlo k přílišnému zatížení insolvenčního systému. 

Je to velké riziko?

Určité riziko to je v případě skokového růstu počtu insolvencí. Nedomnívám se však, že takový průběh musí nutně nastat. Není to tak, že by za dveřmi čekala hromada firem, které hned po ukončení podpůrných opatření zkrachují. Může to mít rozumnější průběh. Budoucí dění se ale odhaduje těžko. S takovým typem krize jsme se ještě nesetkali, může nás nepříjemně překvapit.  

Souhlasíte, že vznikla zvláštní kategorie zombie firem přežívajících uměle?

Je to částečně možné. Máme zde jasně postižené sektory – cestovní ruch, gastronomii, retail. Řada subjektů je postižených, i když zatím do insolvencí nepadají. Je zřejmé, že zdaleka ne všechny firmy budou schopné překonat a překlenout své problémy. Část těchto podniků pak bude do insolvencí padat. 

Jak hodnotíte podpůrná opatření státu vůči firemnímu sektoru typu insolvenčních moratorií nebo splátkových prázdnin u úvěrů?

Idea byla v zásadě namístě. Alespoň z toho pohledu, že bylo nutné nejdříve podnikatelský sektor uklidnit, aby se v krizi, která přišla ze dne na den, nemusel rovnou zabývat insolvencemi. Nastavení bylo v principu správné. Nemělo by to však vést k tomu, že budou firmy v době hájení ve svém počínání lehkovážné. Pokud se totiž ocitnou v insolvenci, bude se vyhodnocovat i to, co dělaly v době hájení. Část kroků pak může být napadána odpůrčími úkony jako neúčinná. Jde například o kroky směřující k vyvádění majetku nebo poškozování věřitelů. 

Už jsou informace, že se něco podobného děje?

Nevím o tom. Nemyslím, že by se to týkalo firem s větším ekonomickým významem. V menších podnicích to nemohu vyloučit. Chování majitelů může být rozličné.   

Může se stát, že se na covid budou vymlouvat bankrotáři, kteří by se do problému dostali tak jako tak?

Při využívání mimořádných moratorií bylo vidět, že některé podniky úplně nespadají do oblastí, kterých se to primárně týkalo. Zvláště na začátku bylo vidět, že u řady těchto firem jsou problémy mnohem staršího data. Pokud ale existuje účetnictví, tak bych takové chování nedoporučoval. Lze velmi dobře odhalit, kdy krize v podniku nastala.

Podle čeho to lze odhalit?

Klasickými signály krize jsou ukazatele zadluženosti, hodnoty vlastního kapitálu, ziskovosti nebo vyhodnocení mezery krytí. 

Umožňují moratoria hrát firmám v problémech o čas?

Některé tím skutečně získávají čas, ale to je asi legitimní. Díky tomu mohou překlenout svůj problém, ať už pomocí státu, nebo když se z krize dostanou vlastními silami. Již nyní se však mluví o tom, že dohnání času lze v odvětvích, jako jsou hotely, restaurace a cestovní ruch, počítat na dva až tři roky. Výpadek už je totiž poměrně dlouhý. Je tam důležitá míra legitimity, jestli čas získávají oprávněně. 

To lze poznat jak?

Buď tím, že krizi překlenou, nebo si připraví rozumný reorganizační plán, vstoupí do nějaké formy reorganizace a budou schopny sanovat problém pro věřitele. Čas se dá využít rozumným způsobem, takže všechny firmy nemusejí skončit v konkurzu. 

Právě reorganizaci navrhuje v poslední době řada velkých dlužníků. Znamená to zvrácení dlouhodobého trendu, kdy reorganizační řešení úpadků bylo na okraji zájmu?

Je tu dramaticky menší počet reorganizací vůči konkurzům. Povolené reorganizace stále tvoří asi jen tři procenta ze zahájených konkurzů. Musíme však poměřovat něco jiného a to je ekonomický význam firmy. Lze vysledovat, že do reorganizací vstupují spíše větší podniky. Z hlediska objemu pak zmíněná tři procenta reorganizací tvoří srovnatelný ekonomický význam jako zbylé firmy v konkurzech. Do konkurzů totiž často vstupují nemajetné subjekty s průměrným počtem zaměstnanců do deseti, s mizivými aktivy a záporným vlastním kapitálem, tedy výrazně předlužené a s vyčerpaným majetkem.

Co vyplývá ze srovnání reorganizací a konkurzu z hlediska uspokojení věřitelů?

Uspokojení věřitelů v konkurzech je zpravidla mnohem nižší. U nezajištěných věřitelů jsou to čtyři procenta až šest procent z celkových pohledávek. U zajištěných věřitelů je to kolem 24 procent. U reorganizací mluvíme u nezajištěných věřitelů o uspokojení okolo 24 procent. U zajištěných věřitelů je to v tomto případě v průměru 63 procent. Z hlediska plnění věřitelům jsou tedy na tom reorganizace mnohem lépe než konkurzy. 

Nejsou ale reorganizace pro dlužníky atraktivní také proto, že jim umožňují mít v insolvenci větší kontrolu nad majetkem?

U části dlužníků to tak skutečně může být. Reorganizace je pro ně jakousi formou moratoria, kdy mohou nadále nakládat s majetkem společnosti a udržet si v ní předešlou pozici. Důležité je však věřitelské hledisko. Jestli to věřitelé dlužníkovi dovolí a mají důvěru v jeho počínání a obchodní vedení, tak je to legitimní. Reorganizace totiž i ze zákona musí věřitelům nabídnout vyšší uspokojení než konkurz. Konsenzus věřitelů je důležitý. Je to ale i jeden z důvodů, proč nejsou reorganizace využívány častěji. 

Řada věřitelů včetně bank přestala mít k dlužníkům kvůli jejich chování před úpadkem důvěru. Věřitelé pak raději přenechají řízení konkurzu insolvenčnímu správci. Také insolvenční správce ale může řešit konkurz sanačním způsobem. 

Co to znamená?

Může podnik dál provozovat a pak podnik celý nebo jeho část prodat. Pokud si věřitelé vyhodnotí, že již dlužníkovi tolik nevěří, zvolí konkurzní cestu bez ohledu na to, co navrhuje dlužník.   

Změnilo se během pandemie něco na míře důvěry a nedůvěry vůči dlužníkům?

V tomto ohledu se asi nic moc nezměnilo. Na druhé straně to vnímáme v ekonomice jako významně nový prvek. Až zpětně budeme vyhodnocovat, co všechno a jak fungovalo. Nové je, že do insolvenčních procesů budou vstupovat subjekty, které jsou v relativně dobré kondici. Jejich obchodní model ještě donedávna fungoval, často nejsou vyprázdněné z hlediska majetku.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!