Zemím eurozóny pomalu vysychá letitý bezpracný byznys spočívající ve vydělávání na tom, že si půjčují. Objem ztrátových světových dluhopisů, tedy papírů se znaménkem minus před číslovkou označující výnos, je nejnižší zhruba za posledních sedm let. Na trzích jsou podle statistik Bloombergu takové dluhopisy za 4,9 bilionu dolarů. Ještě během pandemického roku to byl více než trojnásobek. Pomalu tak mizí fenomén, který lidstvo v historii nepoznalo, kdy věřitelé platí úrok dlužníkům. V pozadí stojí sázka na to, že se eurozóna konečně rozhýbe v boji s inflací.
„Ač se to zdá téměř nemožné, i ECB možná někdy pohne úrokovými sazbami. A to je samozřejmě klíčové pro peněžní i dluhopisový trh v eurozóně,“ říká ekonom poradenské společnosti Deloitte David Marek.
Rozhodující většinu dluhopisů se zápornými výnosy vydaly v minulosti země eurozóny. Záporný výnos byl možný díky Evropské centrální bance, která v létě 2014 poprvé nastavila svou sazbu do záporu, a navíc byla v průběhu dalších let ochotna s ohledem na podporu eurových ekonomik nakupovat dluhy členských států bez ohledu na výnos.
„Výnosy dluhopisů některých evropských zemí se vyhouply z negativního teritoria po takřka třech letech. Hlavním důvodem jsou sázky obchodníků na utahování měnové politiky, která bude muset reagovat na rostoucí inflaci,“ uvádí analytik společnosti XTB Jiří Tyleček.
Právě minusové znaménko u základní sazby ECB má letos po zhruba osmi letech zmizet. „Čekáme, že by úrokové sazby ECB mohly od sklonku letošního roku do konce roku 2023 narůst o tři čtvrtě procentního bodu. To by znamenalo, že by se negativní depozitní sazba, za kterou si banky v eurozóně ukládají likviditu u ECB, dostala z minus 0,50 na plus 0,25 procenta na konci příštího roku,“ předpokládá ekonom české Citi Jaromír Šindel.
Během uplynulých osmi let vydávaly dluhopisy se záporným výnosem, a tedy vydělávaly na svých dluzích, takřka všechny země eurozóny. Nynější trend je příznivý především pro evropské penzijní fondy a pojišťovny, které patřily mezi největší konzumenty státních dluhopisů.
Vláda v Berlíně tak například vydělávala na svých pětiletých dluhopisech prakticky nepřetržitě od roku 2015 do letošního února, a to v průměru vyšší desetiny procenta ročně. V krátkodobých půjčkách vlád eurozóny do zhruba tří let ale minus přetrvává dodnes.
Podobná situace panovala ve všech vyspělých ekonomikách eurozóny. Díky sílícím podpůrným nákupům Evropské centrální banky ale začaly na svých dluzích vydělávat dokonce i země, jako jsou Itálie či Řecko, tedy nejzadluženější země Evropy.
Fenomén se přitom týkal nebo ještě týká řady dalších zemí včetně Česka. Nejvíce v záporu byly české výnosy na podzim roku 2016, kdy Andrej Babiš dosluhoval ve funkci českého ministra financí. Souhrou výhodných tržních podmínek primárně daných politikou Evropské centrální banky tehdy český stát vydělával například na prodeji státních dluhopisů s dvouletou splatností necelé procento ročně. Do té doby nevídaný jev tehdy přinesl do rozpočtu nečekaný bonus v podobě vyšších stovek milionů korun.
Éra záporných, či přinejmenším extrémně nízkých výnosů vedla k tomu, že zemím eurozóny podstatně klesly náklady na obsluhu dluhu. „Dokonce i v předlužené Itálii klesly v minulých letech náklady na dluh ze 6,3 na 3,4 procenta HDP, a to přesto že objem zadlužení rostl. Je jasné, že každé zvýšení úroků navíc bude kvůli vyššímu dluhu bolet, a to zejména na jihu Evropy,“ zdůrazňuje Petr Šimčák, ředitel investic společnosti Amundi CR Asset Management. Přepnutí „z minusu do plusu“ tak s sebou může přinést zásadní dopady do fiskální situaci většiny zemí eurozóny.
„Čistě modelově je v eurozóně jen hrstka zemí, kterým nebude vadit zvýšení úrokových sazeb z hlediska dynamiky dluhu vůči HDP. Patří mezi ně Německo, Irsko, Lucembursko nebo Portugalsko,“ dodává Marek.
Jak se počítá inflace a najdete ve spotřebním koši
