Zdravotní volno či prostě oddych nebo prevence vyhoření, které se i v Česku přezdívá sabatikl, může být přínosné pro leckoho. Navíc také tuzemské firmy se s tímto nástrojem začínají více seznamovat. Ti, kterým zaměstnavatel sabatikl posvětí, ale často naštvou kolegy. A firmy a instituce, které trend podporují, musí zvážit riziko, že se daný pracovník nevrátí.
Lenka Mydlová, bývalá marketingová manažerka v náborové společnosti LMC, měla dávný sen – cestovat a objevovat svět. Jediné, co jí v tom bránilo, byla její práce. Oslovila proto svého tehdejšího šéfa s otázkou, zda ji neumožní tříměsíční neplacené volno, které plánovala strávit cestováním po jihovýchodní Asii.
K jejímu překvapení jí to nadřzízený povolil. „Díky tomu, že mi zaměstnavatel vyšel vstříc, pocítila jsem vůči němu ještě větší loajalitu,“ říká.
Po uplynutí roku a půl po návratu ale dala v zaměstnání výpověď, aby se spolu s manželem mohla na nějakou dobu přestěhovat na Nový Zéland a nadále se věnovat cestování.
„Byla to v podstatě další pracovní pauza – jen tentokrát trvala přes rok,“ shrnuje Mydlová, která navštívila víc než 60 zemí a dnes pracuje na volné noze, částečně i pro svého bývalého zaměstnavatele.
Čím dál víc českých manažerů si dává kariérní pauzu, takzvaný sabatikl, aby se věnovali cestování, rodině nebo předešli vyhořeni. Řada z nich se ale do původního zaměstnání v plném zápřahu, podobně jako Lenka Mydlová, už nikdy nevrátí.
Volno jako benefit
Pro Mydlovou, když nastupovala na svůj první sabatikl, tak bylo nejkomplikovanější naplánovat práci tak, aby její dočasnou absenci pocítili nejbližší kolegové co nejméně. Přenechat svou pracovní náplň jiným kolegům nepovažovala za správné.
„Co se dalo, dotáhla jsem, pár věcí jsem nechala v jejich plné pravomoci a některé věci se prostě nestaly nebo na mě počkaly,“ shrnuje své přípravy.
Dobře naplánovat to, aby člověk chyběl co nejméně, je pro zdárný sabatikl stěžejní. Stinnou v podstatě všudy a všude přítomnou stránkou sabatiklu je ale reakce okolí, kolegů.
„Pokud ostatní musí pracovat za kolegu, který chybí, mohou na něj být naštváni a dát mu to předtím nebo potom najevo,“ varuje pracovní psycholožka Hana Kyrianové.
Dalším rizikem je podle ní definitivní odchod zaměstnance hned po sabatiklu. „Pokud se člověk vrátí do stejné situace a ke stejné práci, která ho už začala vyčerpávat, nezmění-li se něco zásadního v jeho přístupu nebo přístupu okolí, za pár týdnů, někdy i dnů, pociťuje stejný nebo dokonce silnější pocit vyhoření než před volnem,“ konstatuje pracovní psycholožka. Na druhou stranu delší volno je podle odbornice jedním z účinných způsobů předcházení nebo oddálení vyhoření, kterým podle statistik trpí každý pátý Čech.
Vlny místo žebříku
Sabatikl se stal fenoménem zejména pro mladší generaci.
Až 84 procent mileniálů plánuje delší pauzy ve své kariéře a víc než třetina z nich chce v tomto čase cestovat nebo jen odpočívat, vyplývá z průzkumu společnosti Manpower. Sabatiklem je podle teorie míněno také období odpočinku mezi dvěma různými zaměstnáními, úvazky.
Kariérní žebřík obvyklý u generace rodičů mileniálů tedy vystřídaly kariérní vlny.
Možnost sabatiklu je podle headhuntera a zakladatele personální agentury flow-r Pavla Plachého čím dál větší konkurenční výhodou na trhu práce. „Vrcholoví manažeři a špičkoví oborníci se o zaměstnavateli už nerozhodují na základě platu, ale jiných benefitů jako flexibilita volného času,“ říká „lovec hlav“, který se zaměřuje na nedostatkové odborníky. Sam si před deseti lety prošel vyhořením, ze kterého se dostal díky půlročnímu sabatiklu, kdy cestoval.
Potřebu delšího odpočinku u stále víc lidí si pak vysvětluje větším pracovním zápřahem, kdy v plném nasazení mohou mladí pracovat až dvanáct hodin denně.
Ve vlastní firmě proto Plachý s pochopením přistupuje k potřebám kolegů dát si pracovní pauzu a věnovat se něčemu jinému. „Například jeden z kolegů odjel na pět měsíců studovat na Tchaj-wan,“ říká.
Sabatikl není pro každého
Lea Petrašová se pro kariérní pauzu rozhodla zrovna v době, kdy měla rozjetou korporátní kariéru. Řadu let zastávala řídící pozice a těsně před odchodem vedla tým 50 lidí.
Během poutě do španělského města Santiaga de Compostela si ale uvědomila, že ze své práce nemá žádné potěšení. „Kromě toho, že jsem se cítila unavená, nic nového jsem se už v ní neučila a jediné, co mi přinášela, byl pravidelný příjem,“ vzpomíná.
Dala v práci výpověď a koupila si jednosměrnou letenku do Barcelony. V korporátním prostředí si už sama sebe neuměla představit, proto návrat k původnímu zaměstnavateli neplánovala. „Tuto možnost jsem vnímala spíše jako zádní vrátka pro případ, kdybych v hledání nového zaměstnání nebyla úspěšná,“ přiznává.
Z plánované několikatýdenní, nejdéle měsíční pauzy, se stál devítiměsíční sabatikl. „Kdybych nenastoupila na svou aktuální pozici, ještě bych ho prodloužila,“ dodává Petrašová - nová šéfka vývojářského studia TopMonks Blockchain, která má od té doby ve zvyku brát si každých pár měsíců delší volno.
„Poskytuje mi potřebný odstup od každodenní práce, kritickou sebereflexi a nové nápady,“ vysvětluje.
Možnost delšího takzvaného tvůrčího volna není podle projektové manažerky personální agentury Grafton Recruitment Jany Vávrové obvykle při náboru uváděna jako zaměstnanecký benefit, protože se jedná spíše o benefit individuální a nenárokový. Aby získal zaměstnanec nárok na delší volno, musí často splnit několik podmínek.
Například ve společnosti Vodafone musí uchazeč o sabatikl mít pracovní poměr na dobu neurčitou, který trvá nejméně dva roky, vyčerpanou celou svou dovolenou a je povinen uhradit zaměstnavateli za dobu neplaceného volna pojistné na zdravotní pojištění v plné výši.
„V letošním roce ho využili pouze tři zaměstnanci,“ říká Kateřina Šantorová, která má na starosti externí komunikaci.
Autorka je spolupracovnicí redakce.
