„Byl jsem v určitých rozpacích, když jsem je četl, protože jsem vlastně v poslední verzi dostal do ruky dvě programová prohlášení - jedno, které se jmenuje programové prohlášení vlády, a druhé, které se jmenuje koaliční smlouva,“ narážel ve své řeči Zeman na to, že vláda učinila koaliční smlouvu přílohou svého programového prohlášení.
Rozdíly, které prý jako pečlivý čtenář našel, podle něj nevyplývají ze zestručnění nebo naopak rozšíření textu, ale jsou obsahové. „V koaliční smlouvě se dokonce na dvou místech hovoří o tom, že má být snížena daň z přidané hodnoty na léky, knihy a případně další komodity,“ uvedl jeden z příkladů s tím, že programové prohlášení počítá pouze se snížením DPH na léky.
Osobně mu to prý vůbec nevadí, ale považuje to za jeden z mnoha rozdílů. Takže „kdybych byl právní puntičkář, jako že nejsem, tak bych dokonce prohlásil, že programové prohlášení vlády je porušením koaliční smlouvy,“ řekl prezident. Dodal, že vládě přeje úspěch.
Jako další „přátelskou“ radu, kterou se prý snaží zlepšit fungování kabinetu, Zeman vládě poslal vzkaz v tom smyslu, že programové prohlášení má být kontrolovatelné, a proto musí obsahovat termíny. Přijal prý proto s potěšením ujištění ministerského předsedy Bohuslava Sobotky (ČSSD), že legislativní plán vlády bude doplňkem programového prohlášení. Jinak by podle něj mohla vláda tvrdit, že své sliby splní v posledním týdnu funkčního období.
"Milí moji, a kde na to vezmete peníze?"
„Nu a jedna z posledních přátelských poznámek. Když jsem si přečetl jakousi bilanci, to znamená na jedné straně cíle, na druhé straně prostředky, tak jsem se chtěl zeptat: 'Milí moji, a kde na to vezmete peníze?'“ řekl také Zeman. Podle něho jsou představy o rozpočtových úsporách na příjmové a výdajové straně nejasné.
Zeman má tak za to, že existují čtyři možnosti dalšího vývoje, dvě pozitivní a dvě negativní. První možností je, že se ministru financí Andreji Babišovi (ANO) podaří najít dostatečné rezervy na to, aby byly vládní sliby naplněny. Pak by prý měl být navržen na Nobelovu cenu za ekonomii. Když se mu to nepodaří, bude nutné podle Zemana přistoupit ke zvyšování daní. Oba tyto scénáře považuje hlava státu za optimistické. Mohou se podle něj doplňovat.
Jednou z pesimistických variant je podle Zemana možnost, že vláda oznámí, že její sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického kontextu a začne postupně ztrácet důvěru občanů. Druhou takovou variantou je, že kabinet sliby splní za cenu dalšího neúměrného zadlužování, což by podle prezidenta vedlo k odříznutí cesty do eurozóny.
