Pokaždé, když elektřina zdražuje, dodavatelé zákazníky vybízí, aby si cenu fixovali. Na dva nebo na tři roky pak přijdou o svobodu vybrat si jinou společnost. Také ceny, které vzejdou z elektronických aukcí a kopírují aktuální vývoj na trhu, platí většinou na rok nebo na dva. Jakou strategii kvůli úspoře zvolit?
Malí i velcí dodavatelé nakupují elektřinu, kterou poté „posílají“ do zásuvek, na energetických burzách. A zde šly ceny komodit v předchozích letech nahoru. Elektřina obchodovaná na Pražské burze pro rok 2019 se před Vánoci prodávala za 58 euro za megawatthodinu, což je v přepočtu kolem 1 500 korun. Meziroční nárůst je tak více než poloviční.
Zdražuje elektřina i zemní plyn
„Cena elektřiny s dodávkou na rok 2019 kontinuálně rostla od poloviny února letošního roku a v říjnu dosáhla svého letošního maxima. Od té doby je cena velmi volatilní a pohybuje se mezi 53 až 57 eury za megawatthodinu. Podobný trend vykazuje také spotová cena elektřiny, tedy cena, která se obchoduje den před jejím dodáním,“ uvádí Hana Novotná, tisková mluvčí společnosti Bohemia Energy.
Zároveň zdražoval zemní plyn – i ten je možné pořídit v aukcích nebo si jeho cenu fixovat na určité období. Plyn se prodával za 24 euro za megawatthodinu (asi 618 korun). „Velkoobchodní ceny elektřiny i plynu v celé Evropě během posledního roku výrazně vzrostly o desítky procent. Důvodem je silná poptávka a u elektřiny navíc i rostoucí cena paliva a emisních povolenek. To je fakt, který nemohou ovlivnit ani čeští dodavatelé, ani vláda, jak se někdy někteří spotřebitelé chybně domnívají,“ konstatuje analytik Jiří Gavor ze společnosti ENA.
Může elektřina zlevnit?
Energie zdražují napříč celou Evropou. Nahoru je žene šlapající ekonomika a vysoká poptávka po komoditách. Zároveň roste cena emisních povolenek, které platí uhelné elektrárny nebo průmyslové podniky. Cena emisních povolenek dosáhla v září 25 euro (asi 650 korun) za tunu oxidu uhličitého, což bylo desetileté maximum. Před osmi lety nakupovaly podniky a elektrárny tunu CO2 za 208 korun.
„U povolenek neočekáváme, že by se v nejbližších letech vrátily k nízkým cenám. Ke krátkodobé korekci samozřejmě dojít může. Hlavně tím, jak se budou překrývat evropské i národnostní klimatické politiky s trhem povolenek, které by mohly mít za následek menší spotřebu povolenek,“ dodává Hana Novotná.
V krátkodobém až střednědobém horizontu by mohlo růst ceny elektřiny omezit případné zlevňování zemního plynu, ale ten je nyní rovněž na svých maximech. Výroba elektřiny ze zemního plynu totiž znamená snížení nákladů na emisní povolenky, jež musí platit uhelné elektrárny. Elektřinu by mohl zlevnit i výrazný pokles ceny uhlí, například pokud by se obnovila produkce v čínských dolech.
Rozhodující je silová elektřina
Je třeba dodat, že spotřebitelé platí nejen za elektřinu jako takovou (silová elektřina), ale do faktury se promítají i regulované složky, například platby za distribuci, které každoročně vyhlašuje Energetický regulační úřad. Regulované položky činí v případě elektřiny více než polovinu ceny. Liší se regionálně a změna dodavatele na ně nemá vliv.
„U elektřiny regulovaná složka pro domácnosti vzrostla v průměru o necelé tři procenta, u plynu mírně klesla, do výše jednoho procenta. Tuto složku ceny nemohou obchodníci ovlivňovat, je pevně daná na celý kalendářní rok. Předmětem konkurenční soutěže je ale zbývající část ceny, to je vlastní komodita, kterou nakupují obchodníci na burzách,“ připomíná Jiří Gavor.
Zdražení bude postupné
Pro domácnosti nebo firmy je rozhodující, o kolik navíc si připlatí. Protože dodavatelé nakupují elektřinu a zemní plyn s předstihem, tak se i zdražení bude promítat postupně. „U elektřiny bude nárůst celkové ceny nad 10 procent, u plynu kolem 5 procent,“ odhaduje Jiří Gavor. Podle něho se v roce 2019 situace na burzách zřejmě uklidní, nicméně žádný pokles koncových cen pro spotřebitele nečeká. „Rozhodně nevidíme prostor pro výrazný a dlouhodobý pokles cen elektřiny zpět na úrovně cen z roku 2016 a 2017,“ souhlasí Hana Novotná.
„V této situaci je fixace cen cenově výhodná, i když vám to omezuje svobodu volby dodavatele a obecně proto fixaci nedoporučuji. S elektronickými aukcemi a zprostředkovateli se často pojí rizika pro zákazníky a platí, že aktivní zákazník si může nejlepší cenu najít pomocí srovnávačů a přímých nabídek dodavatelů,“ uzavírá Jiří Gavor.
K hlavním rizikům elektronických aukcí patří netransparentní obchodní podmínky. Ještě v přihlášce, která se často tváří nevinně, se domácnost může zavázat k tomu, že s vítězným dodavatelem podepíše smlouvu, jinak zaplatí pokutu. Pokud má ale se svým dodavatelem uzavřenou smlouvu na dobu určitou, může i ten požadovat finanční kompenzaci.
Před elektronickými aukcemi už dříve varoval i Energetický regulační úřad. „Odběratel nezná vítěze předem, nezná ani ceník, ani obchodní podmínky, ani personální nebo technické zázemí dodavatele, přestože je zavázán k podpisu smlouvy,“ uvedl úřad ve svém tiskovém prohlášení.
Na druhou stranu, pokud společnost, která aukci pořádá, přizve do soutěže solidní dodavatele a zároveň dobře ošetří smluvní podmínky, může být cena pro spotřebitele zajímavá. Zvláště ve chvíli, kdy ceny energií na burzách klesají, jako tomu bylo ještě před několika lety.
