V gurmánském kómatu na cestě mezi Ligurskem a Toskánskem

Formen

Formen Zdroj: Profimedia

Hotel Miramare & Spa v přímořském ligurském městečku Sestri Levante má sice „jen“ čtyři hvězdy, jsou to ale staré dobré čtyři hvězdy, kdy tohle hotelové ocenění ještě mělo nějakou cenu.

U dveří nestojí klasický portýr s vysokým cylindrem, to ne, ale v recepci na vás pořád čeká i nosič zavazadel, který vám současně zaparkuje auto. Což je mimochodem v Itálii, jak všichni víme, služba hodná páté hvězdy, protože na parkování je Itálie snad nejhorší země na světě hned po Balkánu, kde se zaparkování rovná krádeži auta. Při cestě do pokoje taky nemůžete přehlédnout velké vinotéky plné skvělých vín, jsou totiž všude.

No a když pak večer přijdete na „aperitivo“ do stylového hotelového baru s terasou a krásným výhledem na moře, ujme se vás hned livrejovaný číšník, který se vám představí křestním jménem a dá se s vámi do řeči. Do Miramare jsme přijeli odpoledne na Štědrý den s jasným cílem: užít si tenhle sváteční večer posilněný ještě mými narozeninami tak, aby se o nás až do půlnoci skvěle staral někdo jiný. A že se taky staral! Davide, zmíněný číšník, mi umíchal jedno z nejlepších aperitiv mého života.

Po dlouhých hodinách strávených cestou na jih v autě a povinné nákupní zastávce v outletu u Janova, která vás spolehlivě dodělá, se člověk necítí úplně stoprocentně. Správný drink – nebo dva – ale rychle nechá všechnu nepohodu za vámi. Řekl jsem Davidemu, že chci drink hořčejší než život muže v den jeho dvaapadesátých narozenin, a on se vrátil s osvěživě hořkou bombou z ginu, ligurského amara, zázvoru a citronu, zatímco mé manželce namíchal výborný spritz. Očividně správně pochopil zmíněnou číslovku! Restaurace v hotelu nemá michelinskou hvězdu, což ale vůbec nevadí. Hned po vchodu pochopíte, že se tady perfektně najíte: styl, konfigurace stolů, výzdoba, vůně i pocit z personálu jen málokdy šeredně klamou.

Ligursko je známé janovským pestem, olivovým olejem, čerstvými plody moře a minerálním vermentinem, takže už vlastně znáte i naše štědrovečerní menu: hebký tatarák z pražmy, pomalu vařené vejce s kaviárem z octa, křehká chobotnice, jemný svatý Petr a ano, samozřejmě láhev a vermentina! A poté ještě láhev lehkého místního červeného k talíři sýrů a nakonec grappa, jak jinak. 

To bylo už něco po jedenácté, personál otevřel velká okna, aby dovnitř pustil osvěžující mořský vzduch (bylo kolem 15 stupňů), a velký stůl Italů na druhém konci restaurace se slušně zeptal, jestli nám nevadí, když si po jídle ke kávě zapálí cigaretu. „Samozřejmě že ne, jsme normální lidé,“ řekli jsme a pomalu odešli spát. Byl to jeden z nejhezčích Štědrých dnů mého života, veřte mi. A lituju snad jen toho, že nám tady nezbyl čas na vyhlášené hotelové lázně, na ty ale určitě dojde příště. Protože sem se určitě vrátíme!

Ještě jsem vám vlastně neřekl, že Sestri Levante bylo jen zastávkou na naší cestě do Toskánska, konkrétně do městečka jménem Castagneto Carducci. Vsadím se, že jste o něm ještě neslyšeli, tak malá nápověda: leží asi deset kilometrů od malebného Bolgheri, epicentra nejlepších italských „francouzských“ vín. Pronajali jsme si tady apartmán v malém venkovském domku kousek za městem a skoro celý týden u dřevem roztopených kamen čekali, až se zvedne tmavá deka plná deště, která nás sem provázela už z Ligurska. Nakonec se zvedla asi na den a půl, kdy se nesměle ukázalo sluníčko, aby zase zmizelo.

O to víc jsme jezdili po zdejších restauracích. Tou první bylo L’Amo Divino, a to ze dvou důvodů: zaprvé bylo první na naší cestě do města a zadruhé to 25. prosince byla i téměř jediná otevřená restaurace ve městě. Nutno říct, že jsme neudělali chybu. Podnik teprve vloni v létě otevřel mladý kuchař z Alto Adige, jenž se proto fakt snaží, aby v tvrdé místní konkurenci přežil. L’Amo Divino je malý podnik s barem u vstupu a skromnou kuchyní vzadu, kam od stolu vidíte přes sklo. V den italských Vánoc (i Italové Vánoce slaví v den narození Krista) jsme tu byli úplně sami, což nikdy není od věci: veškerá možná péče patří vám.

Castagneto Carducci leží v kopcích plných divočáků i jiné divoké, současně jste ale odsud autem u moře za pouhých deset minut. Máte tady proto všechno nejlepší místní: zvěřinu i plody moře. Chobotnice s koriandrem, topinamburem a chipsem neměla chybu a stejně tak i daněk s kaštany (co jiného taky čekat v Castagnetu?) a černým toskánským lanýžem.