Ferdinand Habsburg vyrostl v rodině, která se vidí jako středoevropská. S automobilovým závodníkem a pravnukem posledního rakouského císaře jsme mluvili o strachu při závodech, ale i o tom, proč je občas nutné poprosit kněze o soukromou mši.
JAK POZDRAVÍTE NĚKOHO, kdo se nachází na druhém konci světa, vy jste zrovna dosnídal a on je po večeři? Kdo řekne dobré ráno a kdo dobrý večer? Když jeden sedí v Praze a druhý odpočívá po náročné sezoně na dovolené v Jižním Pacifi ku? Ferdinandu Habsburgovi to zjevně divné nepřipadalo, na rozdíl ode mě. Vést jako rakouský expat pro český lifestylový časopis rozhovor s dalším Rakušanem přes půl zeměkoule není každodenní záležitost. Ve srovnání s Ferdinandem je ale můj život přece jen docela obyčejný. Když se celým jménem jmenujete Ferdinand Zvonimir Maria Balthus Keith Michael Otto Antal Bahnam Leonhard Habsburg-Lothringen, tak jste na neobvyklé situace patrně od narození připravený. O každém jmenu by se dal vést samostatný rozhovor. Většina jsou jména svatých. 
„Jméno Maria je pro členy rodiny Habsburg tradiční jméno, něco, co nás spojuje,“ vysvětluje třiadvacetiletý automobilový závodník, který v současné době závodí v sérii DTM. Nejzajímavější je podle něj ale jeho druhé jméno. „Zvonimir je chorvatské jméno, jsem pokřtěný v Záhřebu,“ říká Ferdinand. Také ne úplně typické pro muže narozeného v Salcburku. „Můj otec a moje rodina se dále vnímají jako rodina zakořeněná ve střední a východní Evropě, nejen jako Rakušané,“ dodává Ferdinand. Po celém regionu má tety, strýce, bratrance a sestřenice. „Pro tátu bylo důležité, aby zůstal odkaz k těmto zemím zachován. Kromě toho je Záhřeb skvělé město, které mám moc rád a Zvonimir je krásné jméno. Už jen z toho důvodu neudělali rodiče chybu,“ vypráví Ferdinand Habsburg.
MEZI DALŠÍMI JMÉNY však jedno rozhodně vyčívá: Otto. „Můj otec chtěl, abych se jmenoval Otto, ale moje matka proti tomu urputně bojovala,“ směje se Ferdinand. Otto samozřejmě odkazuje na Ferdinandova dědečka, Ottu von Habsburg. Tento významný středoevropský politik, dlouholetý člen Evropského parlamentu a syn posledního rakouského císaře hrál i v životě Ferdinanda významnou roli. „Byl to jeden z nejvlivnějších lidi v mém životě a s velkým odstupem i ten nejpozitivnější,“ vzpomíná Ferdinand. Přestože se měl Ferdinand původně jmenovat po dědečkovi, samotný Otto svého vnuka nazýval právě Zvonimir. Až do jeho smrti v roce 2011 měli s Ferdinandem velice dobrý a úzký vztah. „I dnes mi stále neskutečně chybí. Byl to člověk plný lásky,“ vypráví Ferdinand. „Když v sobě cítím jakékoli nedostatky, když se mi v životě nedaří, když musím překonat překážky nebo jsem třeba někdy přesycený zprávami ze světa a mám hlavu plnou toho, jaké se ve světě dějí strašné věci, vzpomenu si na svého dědečka. Na to, jak vždycky lidem chtěl připomenout, aby mysleli na lásku a ne jen na negativní myšlenky.“ Něco, co v dnešní době obzvlášť rezonuje. „Naučil mě, že mám žít v lásce a radosti, v tom byl výjimečný,“ vzpomíná Ferdinand na svého dědečka, který ho hluboce ovlivnil a pro kterého v němčině používá poněkud archaické slovo Opapa. Popisuje ho jako neuvěřitelně inteligentního člověka, a to nejen proto, že mluvil dvanácti jazyky.
