Loučení létajícího rajčete: Jak snowboardista White nastavil novou laťku

Shaun White

Shaun White Zdroj: Archiv

Jen málo sportovců dokázalo posouvat hranice vlastního sportu tak, jako on. Shaun White do jisté míry definoval, co je na prkně v U-rampě možné provést a co už ne. Tenhle zrzavý týpek ze San Diega je živoucí snowboardovou legendou. A i když jeho rozlučka v olympijském Pekingu nakonec nebyla medailová, jízda jeho kariérou stojí za připomenutí.

Psal se 14. únor 2018. Na olympiádě v korejském Pchjongčchangu jsem si udělal výlet do Phoenix Snow Parku, kde se konalo finále U-rampy. Se Shaunem Whitem v hlavní roli, samozřejmě. A byla to neskutečná podívaná, vám teda povím. Jeho kousky jsem toužil vidět live už od Turína 2006…

Tehdyse zjeviljako 19letý vlasatý přízrak a všem spadla brada z toho, jak krutopřísně v rampě diktoval. Jízda jako z jiného světa. Díky jeho zrzavému háru a skokům vysoko nad hranou U-rampy, což v tehdejším pojetí snowboardingu byl fakt úkaz, se mu začalo přezdívat „The Flying Tomato“ (létající rajče). První olympijské zlato – check. Možná si říkáte, že v 19 letech je to vážně něco. Jenže White už od sedmi let jel sponzorskou spolupráci s firmou Burton a s profíky se závodně poměřoval od 13 let. Takový to byl generační megatalent.

Pak přišel Vancouver 2010 a další zlatý zářez. Při své druhé jízdě jako první člověk na planetě vysekl nový trik – double McTwist 1260 (neplést prosím s triple cheesem Strejdy Radara!) – a opět trochu posunul hranice myslitelného. Průběžně si taky podmaňoval soutěže v rámci X Games – nejprestižnějšího festivalu zimních sportů, a to i na skateboardu. Když jste Shaun White, tak vám totiž jedno prkno nestačí!

Ale v životě nemíříte pořád jen vzhůru (pokud jo, máte fakt kliku, anebo vás brzo čeká něco nepříjemnýho), což poznal i White. Na Hrách v Soči 2014 skončil bez medaile mimo stupně vítězů. Čtvrté místo u něj v porovnání s jeho nedávnou výsledkovou minulostí vypadalo spíš jako nějaká grafická chyba. „Už stárne. Mladí se na něj dotáhli,“ slýchal. Nepřidala mu ani aféra s nařčením ze sexuálního obtěžování bubenice kapely Bad Things Leny Zawaideh, kterou v roce 2017 vyřešil mimosoudním vyrovnáním. Byl spíše v ústraní, ale nehodlal končit jako poražený. Chystal se proto ještě na jeden olympijský start (jenže on nakonec poslední ani nebyl, ha). V Pchjongčchangu 2018.

…a to se vracíme do mého osobního zážitku s tímto čtyři roky starým a dodnes legendárním olympijským vystoupením. Šel jsem z novinářského centra do mixzóny u dojezdu U-rampy. Pár metrů před sebou jsem zahlédl soustředěný pohled Shauna Whitea. Okamžitě jsem se zastavil a velmi pomalu (asi jako kdybych nechtěl vyplašit srnku) jsem vytáhl mobil, abych si HO mohl vyfotit. Ano, trošku jsem v sobě potlačil profesionála, který je nad věcí, a stal se fanouškem, ale ta fotka za to stála. Bylo to chvilku předtím, než White zamířil k lanovce na svůj třetí a poslední finálový pokus v olympijské U-rampě. Po fantastické jízdě vedl tehdy 19letý japonský rider Ajumu Hirano. O té neskutečné koncovce jsem tehdy ve svém blogu na webu ČT sport napsal:

„Laťka byla opravdu hodně vysoko. Přebít Hirana vyžadovalo dotknout se maxima lidských možností. Existuje zřejmě jen nepatrná hrstka lidí, kteří dokážou v takových situacích podat životní výkon. Shaun White je jedním z nich. Co jiného byste ale čekali od kluka, který jako malý podstoupil dvě operace srdce a od doktorů slyšel, že pravděpodobně nepovede moc aktivní život?“