Schůzku jsme si dali v pražském Café Savoy, kde svojí nápadnou výškou i tetováním v obličeji budil pozornost stolujících. Během našeho povídání však působil jako normální kluk těsně pod třicet. Až na to, že je pod uměleckým jménem Nik Tendo momentálně jednou z největších hvězd české rapové scény a jeho skladby mají na Spotify i Youtube miliony přehrání.
Jaký jsi měl rok?
Dost zajímavej, trochu jak na horský dráze. Ale zhodnotil bych ho v závěru kladně.
Kolem čeho se nejvíc točil?
Kolem hudby. V podstatě nonstop nahrávám nový věci, vylepšuju je a chystám na budoucí release. Natočil jsem i několik klipů. Taky jsem dost chlastal. V létě, když se rozvolnila opatření, jsme se v podstatě na chvíli vrátili na stage, byl jsem nějakou dobu i mimo ČR a začalo to vypadat zase trochu líp. A pak to šlo znovu do prdele.
Jak vypadá tvůj režim? A máš vlastně něco jako režim?
Především jsem před dvěma měsíci začal abstinovat. Úplně. Takže poslední dva měsíce mám režim relativně pevnej, ale zároveň se snažím mít pořád dost prostoru na kreativitu, lidi, se kterýma chci trávit čas a vlastní pohodu. Snažím se každý den si vyplnit tak, abych měl dobrej pocit, že jsem ten den něco udělal, užil si ho. Mám spoustu energie a tu musím dostat přes den ven, abych mohl usnout.
Pozoruješ na sobě rozdíl?
Určitě. Co se týká hudby, dávám si víc záležet, ať už s psaním textu, nebo s výběrem beatu. Víc sportuju, víc si pamatuju a víc řídím. A hlavně mám prostor dělat i jiný věci, jako číst knížky, koukat na filmy nebo třeba vyrazit na chvíli mimo město.
Co jsi naposled přečetl nebo viděl?
Nejsem teda úplně čtenář, to na rovinu. Že bych měl načteno, to nemám. Ale čtu manga komiksy, ty mám rád už od dětství, komiksy obecně. Taky teď mám rozečtenou Dunu, kterou jsem dostal k Vánocům v souvislosti s tím, že vyšel film. A chystám se na Nekonečný příběh. Nikdy jsem to nečetl, viděl jsem jenom film a teď mi to kamarád doporučil i jako knížku vzhledem k tomu, že slyšel moji poslední písničku (Loop, pozn. red.), kde na to odkazuju. Tak to mám připravený, že si to přečtu.
To jsou vlastně vesměs věci, které zasahují do žánru fantasy. Jsi jeho fanouškem?
Nejsem nějakej fanatik, ale rozhodně je mi ten žánr odmalička velice blízkej. Miluju Hvězdný války, teda epizodu I až VII, ty nový stojí za hovno. Taky Pána prstenů, Harryho Pottera… Myslím, že jsem vyrůstal v době, kdy tohle bylo extrémně populární a hrozně mě všechny tři tyhle světy pohltily. Plus mám rád hry od Blizzardu, World of Warcraft jsem hrál asi tři roky v kuse a taky všechny díly Diabla. Monstra, kouzla, epický zbraně a vymyšlený světy mě baví.
Máš pocit, že se to v něčem podobá rapu? Tam jsou taky příběhy vyprávěné neobyčejnými prostředky, je tam nadsázka a věci se trochu přifukují.
Možná by se to dalo připodobnit. Občas je rap o monstrech, démonech, dobru a zlu z našeho světa.
Zmínil jsi sport, dělal jsi basket (Nik Tendo je vysoký 197 cm, pozn. red.). Věnuješ se mu pořád?
Úplně minimálně. Jednou dvakrát do roka si jdu zahrát s klukama z Pardubic, anebo si v létě chodíme zaházet na hřiště, ale nevěnuju se tomu. Teď hlavně chodím do fitka, cvičím a věnuju se thajskému boxu. Boxuju už asi tři roky a poslední dobou chodím trénovat poměrně aktivně dvakrát do týdne.
Máš i ambice postavit se do ringu?
Občas si zaspáruju. Baví mě trénovat, zlepšovat se, je to super sport. Zapojuješ celý tělo i pro duševní zdraví je to super. Vybiješ se, nemyslíš na nic, jenom na to, jak ze sebe při tréninku dostat maximum. Ale zápasy jsou podle mě záležitost profíků a lidí, co pro to žijou, a to já nejsem.
Co ti tahle sportovní průprava dává v hudbě? Lepší fyzičku? Nebo větší disciplínu?
Disciplína je samozřejmě věc, která je pro mě extrémně důležitá. Tím, že nemám pevnou pracovní dobu, mám každej den jinak a tréninky mi pomáhají si organizovat čas. A fyzička je důležitá pro člověka obecně, každej by se měl alespoň dvakrát týdně hejbat.
Vzpomeneš si, kdy jsi poprvé slyšel rap a řekl sis, že tohle je to, co chceš dělat?
Rap jsem poprvé slyšel asi v jedenácti od bráchy, který poslouchal Eminema, Wu-Tang Clan, 50centa a další klasiky z Ameriky. Z českejch PSH, Supercrooo, prostě co tu bylo. Takže jsem k tomu měl blízko už odmala. Ten zlom, kdy jsem si řekl, že bych to chtěl alespoň zkusit, přišel, když jsem viděl, že se tomu věnují kluci, kteří mi připadali stejní jako já. Jsou to kluci, se kterými dnes pracuju. V okamžiku, kdy jsem osobně potkal lidi, který jsem obdivoval a chodil jsem na jejich koncerty, jsem si řekl, že to chci dělat taky. Přehled jsem měl, naposloucháno taky a přišlo mi, že mám sluch i hlas a nestyděl jsem se ho využít.
Jak ses poprvé dostal na stage?
To bylo na Yzo Show v Hradci nebo v Kolíně, kde byl Yzomandias, Jackpot Daniels, Lvcas Dope a další lidi. Taky Robin Zoot se tam už motal. Byl jsem v partě lidí, co se s nima bavila a skrz ně jsem se dostal na stage. Už ani nevím jak, ale bylo to divoký. Byly to první undergroundový mejdany, kdy na stagi stálo třeba třicet lidí. Ale s mikrofonem v ruce jsem byl na stagi poprvé až s Robinem Zootem někdy v roce 2016, kdy jsem mu dělal hypemana. Měl jsem venku dvě písničky a pak jednu společnou s ním. Objeli jsme tehdy spolu pět měst, to byly moje úplný začátky. Pak už přišla poměrně velká tour s Yzem a s Dicksonem (Jimmy Dickson, pozn. red.), tuším, že to bylo Origami Tour.
Jak se rap za tu dobu, co jsi na scéně, podle tebe proměnil?
Určitě se hodně zpopularizoval. Co se týká hudby obecně, extrémně se to posunulo zásluhou internetu a možností, které dnes s internetem máš. Dnes máš přístup ke všemu v jakýkoli čas, kdekoli a na jakémkoli místě na světě. Zásluhou toho se objevila řada nových jmen a hodně mladých lidí dostalo větší prostor. Dneska opravdu každý může být tím, čím chce být. To je podle mě ta největší změna.
V tom roce 2016, kdy jsi na scénu vstoupil, hodně trendoval zvuk trapu, dneska je to spíš drill. Mění se nějak zásadně i to, co ten rap říká, ne jenom jak zní?
Neřekl bych. Témata jsou pořád stejná, rappeři se vyjadřujou hlavně k aktuálnímu dění. Samozřejmě přibylo hodně rapperů, kteří se opakujou a rapujou pořád ve stejný formuli a taky víc o fetování. Takových lidí je podle mě dnes víc než dřív, takže to může vypadat, že rap je na jedno brdo. Ale ti, kteří vynikají a kteří jsou podle mě tváří dnešního rapu, ve svojí hudbě reflektují aktuální dění a dělají to skvěle. Jinak se ale podle mě dnes lidi nebojí experimentovat. Už se nedrží striktních pravidel žánru, scéna je otevřenější a publikum je čím dál tolerantnější. Ale přitom není méně náročný.
Kdo jsou podle tebe ty dnešní tváře rapu?
Bezpochyby je to Travis Scott, který teda momentálně neprožívá dobrý období (viz tragédie s několika úmrtími na jím pořádaném festivalu Astroworld v USA v loňském roce, pozn. red.). Ale je to jeden z lidí, co dneska určují trendy rapový muziky. Pak Kendrick Lamar, který sice nevydal desku už snad čtyři roky, ale pořád se na ni čeká a jeho hudba je velice originální. Ale i Young Thug, který ovlivňuje jednu celou vlnu rapperů v Americe. Dál pak určitě Future, Playboi Carti z té mladší vlny. No a pak je tu hodně silná drillová vlna z New Yorku. Bohužel nedávno zemřel Pop Smoke, který byl nejvýraznější tváří týhle scény, každopádně ho dnes zastupují jména jako Fivio Foreign nebo mě osobně dost baví Sheff G. Těch jmen bych mohl říct určitě víc, ale pro mě jsou tahle zásadní.
