Pokud vnímáte kapesníčky ve vnější náprsní kapse saka „jen“ jako kus látky, je čas, abychom mu na tomto místě vzdali hold. Je to nejmenší kus tkaniny s největším dopadem na celkový pánský outfit.
Srovnání plochy kapesníčku s množstvím materiálu potřebného na ušití saka a kalhot snad přinese první část důkazů. Na ušití obleku je třeba přibližně 5 metrů čtverečních. Kapesníček vedle toho zaujímá plochu jen 0,1 metru čtverečního, tedy padesátkrát menší. Každopádně není jen pouhým kusem látky zastrčeným nějakým způsobem do kapsy.
Kapesníček je všestranný doplněk s bohatou a zajímavou historií i přesto, že je z dnešního pohledu již trošku rozmazaná. Na první pohled, slovně i vizuálně, je jisté, že kapesníček je blízký příbuzný kapesníku. Jaké jsou však mezi nimi opravdu rozdíly, kde se kapesník zrodil a kdy se dostal mezi tak důležité pánské doplňky jeho bratranec kapesníček? Původ kapesníku sahá již do starověku, přičemž archeologické nálezy dokazují jeho používání tisíce let před Kristem v Egyptě, starém Římě nebo Řecku. Nejčastěji byl používán majetnou elitou.
Ti nejbohatší používali na čištění nosu, smrkání a také ochranu při kýchání bílý čtverec plátna. Kapesník hrál tehdy i mnohem později také svou roli při nádechu, prosycený vůní olejů a květů, k ochraně čichových vjemů před pachem městských stok. Nejčastěji je za „vynálezce“ kapesníku jako módního doplňku považován anglický král Richard II. (1367–1400), který jej měl v oblibě v provedení s nápadnými vzory. Ano, ten, po němž je nazvána Shakespearova hra. Na dvoře francouzského krále Ludvíka XVI. (1754–1793) o staletí později jsou již kapesníky vyráběny běžně z hedvábí a bohatě stejným materiálem vyšívané. Velmi často se na něm už tehdy objevuje tradiční vzor paisley, který jej často zdobí dodnes. Bílé kapesníky se vzorovaným okrajem se objevují ve stejné době, avšak v Osmanské říši.
Kapesník, nebo kapesníček?
Během 19. století, kdy se do popředí rychle a razantně dostává nošení dvojdílného obleku, se kapesníček stává užitečným a estetickým doplňkem. Bylo běžné, že muži s sebou měli vždy dva. Jeden, zde mu budeme říkat kapesník, zastrčený v kapse kalhot pro vlastní použití, ten druhý, aby byl rozdíl patrný, zastrčený ve vnější náprsní kapse. Na ozdobu, případně, jak vědí všichni romantici, k možnosti jej nabídnout ženě, kterou onen muž dohnal k slzám svým vybraným humorem. Plátěný kapesník z kapsy u kalhot se již téměř vytratil, vytlačen kapesníkem papírovým. Funkce a efekt kapesníčku však setrvává od padesátých let minulého století až do dnešních dnů.
Bílý bavlněný kapesníček ve smokingu je znakem nejelegantnějších gentlemanů nejen západního světa. O popularizaci mezi širokou veřejností, socializaci, se postarali velikáni filmového plátna Cary Grant, Gary Cooper, Frank Sinatra a desítky dalších. Neméně důležitým rozlišovacím znamením rozdílu mezi kapesníkem a kapesníčkem je způsob, jakým je zakončen jeho okraj. U kapesníku je to víceméně jemné obšití strojem, opravdový kapesníček není šitý strojem, ale ručně, čímž získává jednu ze svých hlavních odlišností od kapesníku. Jeho svinutý okraj „finite“ je zapošitý ručním stehem, kterému Francouzi rádi říkají „roulotte“.
Kapesníček má dnes mnoho podob a je právem opět jedním z nejdůležitějších pánských doplňků. Bílé bavlněné nebo lněné plátno, vlněný matný čtverec s potiskem v temnějších tónech podzimu nebo zářivé hedvábné umělecké dílko s nápaditými potisky. Právě materiály, respektive jejich různorodost v omaku, optice a potisku určuje, který kapesníček je vhodný pro zářivé letní dny, slavnostní okamžiky nebo zimní ležérně formální outfit. Mat vlny a tlumené barvy bordó, khaki či skořicové se mohou snoubit s temnou navy, čokoládovou, béžovou a společně vytvářet harmonii pro podzimní a zimní dny. Nepravidelnost v tkaní, vybledlé barvy a ležérní pomačkání předurčují lněné kapesníčky do nepošitého saka horkého léta. Hodnotný a nekřičící lesk kapesníčku z hedvábí je nejvhodnější pro formální obleky a podobně působící kravaty.
I přesto, že se různí výrobci snaží nabídnout mužům sadu kravaty, kapesníčku, případně potahovaných manžetových knoflíčků jedním, často žakárovým vzorem, nikdy to neudělejte. Pokud takovou sadu máte, nenoste to dohromady. Vzor kapesníčku musí, opakuji musí, být nutně jiný, než je na kravatě či motýlku. Pokud jsou stejné, působí to příliš uměle. Výrobci vám je „servírují“ proto, aby prodali i ty nejmenší zbytky hedvábné látky. Vše se počítá. Minimálně tam, kde se tyto sady vyrábějí a prodávají. Na kapesníčku by se měla objevit jedna či více barev z kravaty či motýlku. Nemusejí být všechny. Příklad: Tmavě modrou kravatu doplňte modrým kapesníčkem s bílými puntíky. Klasickou kravatu s bordó a navy pruhy doplňte bordó kapesníčkem s tmavě modrým okrajem. Kapesníček však může být i jednobarevný v úplně jiné barvě, než je kravata. Ano, „vyšší dívčí“.
Kapesníček si může také vzít barvu z jiných součástí oděvů. Může být šedý s bílými puntíky, protože máte šedé flanelové kalhoty. Může mít zlatavé vzory paisley na tmavě zeleném podkladu, protože máte zelený pulovr. Zvolte tmavě hnědý kapesníček s hlavami bažantů, když máte tmavě hnědou separátní vestu k šedému obleku. Případně si může „vzít barvy“ z košilových proužků, kostek nebo z hlavní barvy. Harmonii tedy vytvoří světle modrý kapesníček se siluetami hnědáků s jezdci k modro-bílé pruhované košili a jednobarevné hnědé kravatě. Jako vše, co je přenecháno kreativitě mužů, může vést do stylového nebe a budete vypadat nedbale dokonale, případně skončit na relativně prudké skluzavce do stylového pekla.
