Patrik Kriššák bude na letošním Designbloku představovat kolekci brýlí v kolaboraci se Studiem Nastassia Aleinikava. Krom této prezentace také plánuje odstartovat svou dráhu s digitálním uměním NFT.
Jak jste se dostal k umělecké tvorbě?
Můj příběh začal v pubertě zcela naivní představou, že budu umělcem. Celé večery jsem hltal knížky s příběhy z Montmartru, a pak do noci maloval špatnými barvami, díky nimž každá malba vypadala blbě. Rodiče mě snažně prosili, ať už jdu spát, ale nepřemluvili mě. Po studiích jsem se přesunul do Prahy. Zpočátku jsem bojoval s pocity méněcennosti. Nikdo mě tu neznal a začít vystavovat v galeriích byl nelehký úkol. V Praze je více uměleckých škol a umělců je tady hodně.
Jak pracujete na své prezentaci?
Moje strategie sebeprezentace byla zpočátku také velice naivní. Umělec má mít svojí webovou stránku, kde bude vidět, říkal jsem si. Jenže weby neznámých umělců nikdo nenavštěvuje. Pak jsem se začal objevovat i na e-shopech s uměním, které už měli jistou návštěvnost. Zlom nastal, když jsem si založil účet na Instagramu. Je to skvělá platforma, máte okamžitý feedback, pro větší visibilitu stačí správné hashtagy. Časem jsem sám došel k tomu, že klíčem k úspěšné sebeprezentaci je upřímnost, vlastní rukopis a také poctivá práce na uměleckém díle. Nejlépe funguje, když vás práce naplňuje. To je prostě nejlepší byznys model. Bonusem na mé práci navíc je, když moje dílo pak ještě naplňuje i život dalších lidí.
Jak se změnila situace v umělecké sféře vlivem pandemie?
Pandemie změnila všechno. A probudila mimo jiné zájem o sběratelství. Lidé neměli možnost cestovat ani chodit nakupovat nebo utrácet za večeře či drinky, a tak hledali, čím nahradit zážitky. Někteří se našli v umění. Během pandemie se mi dařilo velice dobře, získal jsem nové klienty.
Co považujete za úspěch ve své umělecké profesi?
Úspěchem je, když umění funguje. Když není schované ve skladu jako investiční bomba s časomírou, ale když slouží. Když obraz visí, když socha stojí. Když se umění prodá. A když autor dostane feedback, to je úspěch. Úspěch chápu jako zájem. Když se mi daří tvořit, je úspěch. Hodně pracuji, se vším je spojený stres a pocit odpovědnosti, chci mít všechno včas nachystané, být připraven. A když jsem s tím vším spokojený, je to největší úspěch.
Co digitalizace umění?
Digitalizace přichází zcela přirozeně s technologiemi. Digitalizují se i naše emoce. Přestáváme se setkávat a místo toho volíme digitální komunikaci přes různé aplikace, takže nepoznáte emoci, která za komunikací stojí. Pouze si představujete člověka na druhé straně a projektujete si do komunikace emoce své. Víme, že umění je postaveno na emocích. Pro mě má ale digitální zábava také jistý funky přesah. Toho jsme využili například v prezentaci aktuální kolekce brýlí, které pro mě vytvořila partnerská dvojice Nastassia Aleinikava a Pavel Kahotski. Kromě samotné kolekce jsme vytvořili 3D filtr, efekt na Instagramu, díky němuž si mohou uživatelé naše brýle sami vyzkoušet. Jako zrcadlo jim slouží selfie kamera telefonu.
Kolekci představíte na letošním Designbloku. Přibližte nám ji.
Studio Nastassia Aleinikava je známé heslem: brýle jako šperk, šperk jako příběh. Nic podobného jsem nikdy předtím neviděl a věřte, že vy také ne. Naše spolupráce začala asi před rokem, kdy jsem si objednal brýle pro speciální příležitosti, tedy vernisáže. Osobní šperk může také fungovat jako jistý trademark. Když jste na výstavě něčím výrazní, lidé si vás lépe zapamatují, což může pomoci vaší kariéře. Možná proto jsou umělci často extravagantní... Nebo je to jejich přirozená vlastnost? Z poptávky nakonec vznikla celá série brýlí - šperků, které prezentujeme na letošním Designbloku. Příběh se propojí na vernisáži brýlí a mých obrazů s názvem Vernisseye, která se uskuteční v pátek 8. října od 19 hodin v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Představím zde také svá nová díla v NFT formátu přes platformu binance.com.
Jak obecně vnímáte toto nové médium NFT?
NFT mě zaujalo. Z pohledu vysokého umění je to možná příliš málo kurátorovaná záležitost. Těžko se pozná, co je skutečně dobré. Lidé NFT zatím příliš nechápou. Nerozumí a možná ani nevěří pozadí celé technologie, že každý obrázek má svůj jedinečný kód, takže originál je jenom jeden, i když digitální, nehmotný. Spíše si všichni všimnou, když se NFT na internetu prodá v jeden den za 100 milionů a druhý den cena stejného díla vyletí na dvojnásobek. V reálném světě můžete přistoupit k umění a dobře si jej prohlédnout. Na druhou stranu jste limitovaní - místem, kde se dílo nachází, otevírací dobou a podobně. Jsem nadšený z toho, že po několika tisících letech, která se zaměřovala na hmotné záruky směnného obchodu, můžeme nyní nahlížet svět decentralizovaně, digitálně. Otevírá to nové možnosti myšlení. Důležitý je vývoj blockchainu a kryptoměn, díky nimž může i umění existovat jako token. Myslím si, že podstatnou úlohu v digitálním umění hraje také medializace zajímavých transakcí. Sám svou kariéru s NFT odstartuji právě na Designbloku.
Myslíte si, že má NFT budoucnost i v Česku?
U nás budeme asi vždy hrát spíš druhé housle. Nějaké obchody s NFT u nás již probíhají, ale zatím se to nerozběhlo naplno. Čeští umělci rádi pracují s hmotným materiálem a často se jim do studování novinek nechce vkládat čas. Zároveň nezapomínejme, že nejzajímavější vlastností decentralizace a s ní i NFT je to, že se stírají pomyslné hranice mezi zeměmi, východem i západem. Na těchto termínech už nebude záležet.
Jak se podle vás propojuje byznys a umění? Dá se v Česku jako umělec uživit?
Slovo byznys vnímám spekulativně, což může s uměním v podobě NFT vcelku korelovat. Živit se uměním zní skoro jako nemožný úkol… Někteří umělci v Česku stále čekají na svůj bod zlomu, až se z jejich hobby stane živnost. Jiným se naopak výborně daří. Je určitě potřeba poctivě pracovat, nezapomínat na upřímnost. Kromě práce v ateliéru současný umělec musí ovládat sociální sítě, realizovat výstavy, být komunikativní a udržovat vztahy s galeristy i s klienty. Říká se, že chcete-li být úspěšný, měli byste malovat figurativní umění a nejlépe v modré barvě. Je to totiž snadněji pochopitelné. Já ale jdu spíše proti proudu, figury v mém portfoliu téměř nenajdete.
