Minulý měsíc jsem dostal krásný e-mail. Vytříbeným stylem, kladoucím důraz na každou jednotlivou část „super e-mailu“ mezi nudnými beztvarými zprávami, se pisatel pozitivně vyjadřoval k mým článkům. Jistě smím prozradit jeho jméno. Petr totiž doslova napsal:
Vážený pane Šmíde, píšu Vám na základě Vašeho apelu v novém čísle časopisu Formen. Jsem dlouholetý pravidelný čtenář a Vaše dvoustrana je vždy to první, co hledám a o co se zajímám. Aktuální článek se skutečně povedl a je podle mého názoru velmi užitečný. Jeho zpráva ještě pokračovala dvěma větami, aby doporučeníhodnou kapacitu pěti souvětí vyčerpal. Poděkoval jsem mu v odpovědi na jeho zprávu a dovolím si také tímto poděkovat zde. Díky, že se textům, podobně jako stovky dalších z vás, věnujete tak, že vám mění život. Vaší pozorností vytváříte část toho mého života. Nepíšu totiž jen tak nějaký článek do časopisu. Nyní píšu články adresně, přímo pro vás. A také pro Vás, pro Vás osobně.
V touze vyhnout se všem nástrahám obchodní schůzky, jsem vás minule ponechal v situaci, kdy si doslova letíte vzduchem, výtahovou šachtou směrem vzhůru. V budovách, kde přece jen výtah chybí, jsou k postupu vzhůru určeny schody. Pokud se vy sám motivujete k tomu, abyste se po téměř permanentním sezení také trochu pohnul, využívejte je maximálně. Vydejte se v rámci udržení vaší kondice po schodech, kdykoli to je možné. Pozor však, abyste do ní nenarazili. Ona je totiž i na schodech. Také na schodištích je moderní etiketa živá. A říká nám, že muži jdou vždy o schod za ženami, mladší o schod za staršími, a to tak, že je myšleno, že společensky významnější osoby mají po své pravici. Ze schodů dolů jsou pozice vyměněny, tedy žena jde vpravo za mužem a starší vpravo za mladším. Jestliže se zábradlí nachází pouze na levé straně ve směru chůze, chodí muži a mladší po pravé straně žen a starších.
Výtahy a schodiště vás vedou do vyšších pater. Fakticky i obrazně. Máte již několik pomyslných hradeb za sebou a čekají na vás další překážky, které je možno elegantně a nenuceně překonat, nebo se dokonale ztrapnit a šlápnout vedle. První z nich, často podceňovanou bariérou, je recepce a za recepčními pulty sedící asistenti či asistentky. To jsou osoby, které vědí relativně hodně o tom, co se bude v daný den dít. Vědí, kdo přijde, kdo už zase přijde a kdo „proboha“ zase přijde. Víte, co mám na mysli. Jsme unikátní a tyto osoby si velmi dobře pamatují, zda setkání s vámi bylo příjemné, nemastné neslané nebo jste v jejich očích padli do žumpy, kde se nacházejí všichni ti, kteří nestojí za pozornost.
Pokud na toto místo přicházíte poprvé, případně se setkáváte při opakované schůzce stále s novými tvářemi, je na vás, abyste to zvládli bez ztráty kreditu. Recepční nejsou vševědoucí a potřebují pár informací od vás. Když přicházíte k recepci, je dobré mít připraveny tři informace: kdo jste, tedy jak se jmenujete, za kým jdete a v kolik hodin máte schůzku. Není vhodné brblat, že jdete za tím, no za tím vaším tím, ředitelem nebo co… O tom, jak se představit na byznys schůzce správně, bude jeden z dalších dílů. Zde však stačí, pokud namísto mého jména doplníte to vaše a hrdě řeknete: „Jmenuji se Daniel Šmíd a mám na devět hodin domluvenou schůzku s paní Jehličkovou.“
Váš obrázek se vytváří už v prvních vteřinách a je téměř jisté, že asistent či asistentka má relativně blízký vztah s tím, koho jdete navštívit. Vše, co řeknete, jak se chováte a působíte, může být použito proti vám.
Právě na tomto místě dostanete ještě minimálně jednu záludnou otázku. Jaké občerstvení si dáte, co si přejete. Jsou tím obvykle myšleny základní nápoje. Pokud je vám nabídnut čaj či káva a vy si přejete vodu, požádejte o ni. Nikdy nezapomeňte poprosit. Slovo „prosím“ patří do každé věty s žádostí a v obchodní etiketě také. Máte-li specifické přání, třeba nechlazenou neperlivou nebo jen kohoutkovou vodu, smíte o to požádat. Není však vhodné, abyste vyzvídali, jaký mají čaj, a předlouze přemýšleli, zda si dáte ovocný s malinami, s lesními plody či Earl Grey. Není také vhodné, abyste žádali kávu typu cappuccino, latte macchiato nebo jinou speciální kávu. Postačuje zdvořilé a jednoduché: „Prosím kávu do malého šálku, bez cukru a bez mléka.“
Po přijetí objednávky vašeho nápoje jste většinou uvedeni do jednací místnosti. Často také zazní věta o tom, že se máte posadit, že paní TaAta či pan TenAten přijdou brzy a že si máte udělat pohodlí. To však nikdy nedělejte. Zůstaňte stát a počkejte vestoje. Není vhodné, abyste seděli v cizí místnosti, když přijde domácí. Stejně byste museli vstát a přivítat se. Stůjte. To jistě vydržíte. Není také vhodné, abyste se vysvlékli a odložili si plášť či kabát bez toho, že jste k tomu byli vyzváni. Jste na návštěvě a k tomu na důležité návštěvě. Pokud si odložit chcete, zeptejte se, zda smíte. Poté pověste své věci na věšák. Jistě tam nějaký je. Ne na opěradlo židle. Nosíte-li klobouk, tak ten už máte sundaný od recepce.
Zastihne-li vás váš objednaný nápoj, zde pro zjednodušení celého popisu vaše káva, když ještě stojíte, pijte ji správně. Vestoje pijete kávu tak, že zvednete ze stolu šálek i s podšálkem. Podšálek uchopíte do levé ruky a přiblížíte i s šálkem na úroveň vašeho hrudníku. Pravou rukou zvednete šálek, drže jej vždy za ouško, a pijete. Nefoukáte, nesrkáte. Před pitím kávy je vhodné ji zamíchat i přesto, že do ní cukr ani mléko nepřidáváte. Mírně ji lžičkou ochladíte a vmícháte pěnu do kávového vývaru. To také způsobí, že vám bude více chutnat. Mezi námi, doufejme, že se bude dát pít… Po napití odkládáte šálek opět na podšálek a celou tuto sadu zpět na stůl. V případě, že pijete vsedě a vaše stehna nejsou pod deskou stolu, to znamená, že pijete u takzvaného konferenčního stolku, děláte to úplně stejně. Až když vaše stehna pod hranou stolu jsou, je vhodné ponechat podšálek na stole a zvedat k ústům jen šálek. Velmi častým přešlapem a způsobem, jak se zaručeně dostat do kategorie „balík“ a „tydýt“, je olizování lžičky. Prosím, lžičku nikdy, nikdy neolizujte. Použijte ji na míchání a poté odložte na podšálek pod ouško. Howgh.
Článek byl poprvé uveřejněn v únoru 2021 v tištěném Formen.
