Anonymita neexistuje. Anonymity se snažíme dosáhnout, když chceme splynout s davem, být nerozpoznatelní, vyhnout se následkům svého jednání nebo si zachovat soukromí. V 70. letech se ukázalo, že již samotné zakrytí obličeje dělá lidi agresivnější a méně se ohlížející na morální a společenské zásady.
Internet navíc přidal odlidštění z „druhé“ strany. Mnoho lidí je schopno napsat urážlivý komentář na internetu, málokdo by jej ale byl schopen říct nahlas a do očí. Proč taky, v on-line světě přece nikdo neví, že jsme to právě my, je to jen naše digitální identita. Moderní státy se dostávají do paradoxní situace. O občanech se chtějí dozvědět co nejvíce. Zaklínají se při tom bojem proti nenávisti nebo praní špinavých peněz. I při koupi bitcoinu na kryptoměnové burze jste povinni předložit osobní doklad a používat vlastní bankovní účet. Právě propojení digitálního a osobního světa nám umožňuje párovat digitální identitu se skutečným člověkem. I Estonsko vysvětluje, že anonymita není zdravá, ale zavazuje se, že toho nebude zneužívat. Čína se řídí jinými zásadami a vaše chování na internetu má, kvůli sociálnímu skóre, vliv i na to, jestli si můžete koupit jízdenku na rychlovlak.
Tytéž státy se rovněž snaží regulovat internetové korporace ve využívání osobních údajů. Korporace jako Facebook nebo Google se nám snaží ulehčit život a k tomu potřebují informace o nás. Vaše banka ví, ve kterých obchodech a co rádi nakupujete, sociální sítě znají váš denní rozvrh, vědí, kdy jste aktivní a kdy naopak ne, vědí o vás, co máte rádi. Streamovací platformy znají váš hudební a filmový vkus. Díky tomu nás dokážou upozornit na koncert oblíbené kapely nebo akci na letenky. Toto vše je pro nás dostupné zdarma. Jediné, čím za to platíme, je ztráta soukromí. Soukromí prodáváme za komfort.
V případě vyhledávače nebo sociálních sítí jsme si toho alespoň vědomi. Ale jindy to nemusí být zřejmé. Některé klávesnice na mobilech odesílají vše na servery, aby například automatické doplňování slov mohlo fungovat efektivněji. A za pár dní už se valí cílené reklamy. I proto mají lidé občas dojem, že jsou odposloucháváni. Cílená reklama nám ještě přináší jakýsi užitek, ale v okamžiku, kdy se spojí s dodatečnými informacemi, tak přichází i „dynamický pricing“. Což znamená, že ceny v e-shopu nejsou pro každého stejné, ale liší se v závislosti na modelu vašeho telefonu, nastavení jazyka nebo prohlížeče. Nejbezpečnější data o nás jsou ta, která neexistují. Ta o nás prozradí nejméně.
Autor Marek Grác vyučuje na Masarykově univerzitě a působí jako IT konzultant.
