Bylo to někdy na konci devadesátých let, kdy jsem v nějakém časopise četl rozhovor s textařem a podnikatelem Michalem Horáčkem, v němž se kromě jiného zmínil, že nosí „šafhauzenky“. Vůbec jsem tehdá netušil, co je to za hodinky, ale bylo mi jasné, že lidé, jako Michal Horáček nebo třeba kníže Karel Schwarzenberg, budou mít v oblibě něco, co bude konvenovat jejich životnímu postavení (a nastavení).
Čekali byste u podobných lidí Omegy? Přece si nebudou hrát na Bonda. Rolex? Moc okázalé, zprofanované. Do úvahy připadá něco inteligentního, něco, co má úroveň, co není prvoplánové, co přitom patří mezi špičkové švýcarské manufaktury, a co má i obrovský odkaz a historickou konotaci.
IWC neboli International watch company, sídlící ve Švýcarském Schaffhausenu, jsou právě takovou firmou, vyrábějící právě takové hodinky. A kupují si je lidé, kteří nepotřebují křičet do světa jejich jméno, jejich cenu, ani jejich leskem (ne že by se některé modely neleskly) kohokoli oslňovat. Tihle lidé zpravidla vědí, co a proč chtějí a obvykle v tom bývá jakási větší znalost, než že by se jim „jen líbily“. To dělá z IWC velmi sympatický brand, který z logiky vnímání značky nemá/nemůže mít moc hejtrů (jako to může mít třeba právě Rolex). Osobně vnímám IWC jako značku pro „slušné lidi“, jakkoli jde o vágní termín; tyhle kukačky ale opravdu uvidíte spíš na intelektuálech, kteří v životě dosáhli něčeho zajímavého, než na majiteli sítě automyček.
Značku založil v roce 1868 americký strojař a hodinář Florentine Ariosto Jones, který byl tenkrát ředitelem fi rmy E. Howard & Co. v Bostonu. Udělal se takzvaně „sám pro sebe“ a spojil švýcarskou preciznost s americkou technologií výroby. Brzy začal kromě amerického trhu dobývat i ten celosvětový, šel na to ale nejdříve přes frankofonní a novinkám nakloněné obyvatele Švýcarska.
V první polovině minulého století se stala značka IWC synonymem pro letecké hodinky a byla jednou z pěti manufaktur, která dodávala hodinky neměcké Luftwaffe. Proto jsou „pilotky“ od IWC dodnes tak vyhlášené, tak známé, a tak vyhledávané. Může za to zejména model Big Pilot, který je tím prvním, na který přijde řeč, bavíme-li se o IWC, a který se v průběhu dekád vyvinul z původního archetypálního modelu do celé řady kombinací a komplikací. Původní Big Piloty dostály svému jménu a nabízely masivních 46,2 mm – to aby na ně piloti v kokpitu stíhačky dobře viděli.
Nesměl chybět kožený řemen, který se dal snadno upevnit přes tlustý rukáv bundy nebo kombinézy a také velká korunka, díky které se daly hodinky ovládat i v rukavicích. To stejné si (kromě dalších variant) můžete pořídit i dnes, přibyl jen ukazatel sedmidenní rezervy nátahu, aktuální automatický in-house strojek, ale jinak je všechno tak, jak to v roce 1940 inženýři ve Švýcarsku nakreslili a v první várce 1000 ks tenkrát pro válečné letce vyrobili. Big Piloty jsou jednom jedny (mít je můžete i s několika kompilacemi), ale v produktové linii leteckých hodinek (pojmenované jednoduše Pilot’s Watches) seženete boží pilotky i v menších průměrech, což z nich (zejména ve 41mm verzi) dělá perfektně nositelné hodinky i pro nepiloty.
Když k tomu přidáte řadu limitek, verze s chronografem nebo materiálové experimenty, vybrat si z téhle letecké parády může opravdu každý. Jenže IWC, to nejsou jen hodinky pro vzduchoplavce. Jako v každém jiném brandu i tady najdete další modelové řady, které perfektně cílí na rozličné cílové (a stylové) skupiny. Něco do vody? Podívejte na ty krásné Aquatimery! Něco technického, sportovně volnočasového? Sáhněte po „inženýrech“ Ingenieur! Chcete nesmrtelnou klasiku a vysokou hodinařinu? Je tu Portugieser. A to ještě zbývají oblekovky Da Vinci nebo prudce elegantní Portofi no. Každá z těchto řad disponuje spoustou technických i barevných verzí, od jednoduchosti až po ultra složité funkce nebo kompilace, a je jen na vás, čemu dáte přednost a k čemu inklinujete.
