Masivní příliv spekulačních peněz způsobil, že banky ukládaly velké peníze v centrální bance.
Od začátku intervencí v závěru roku 2013 do 6. dubna letošního roku vynaložila Česká národní banka přes dva biliony korun, aby zabránila posílení české měny pod hranici 27 korun za euro.
Dva biliony korun ale na druhou stranu museli spekulanti nějak investovat. A to zejména do státních dluhopisů, které výrazně zdražily, čehož využila řada tuzemských bank.
Ostatně v některých chvílích byly české státní dluhopisy nejdražší na celém světě a překonaly dokonce i švýcarské bondy. Naopak výnosy se dostaly do záporných hodnot, což znamenalo, že český investor by na nákupu dluhopisu prodělal. „Banky nebyly nadšené z vývoje na dluhopisovém trhu,“ uvádí ekonom J&T Banky Petr Sklenář.
Bankovní domy nicméně toto „pokřivení trhu“ dokázaly využít a státní dluhopisy prodávaly zahraničním investorům. „Československá obchodní banka prodávala české státní dluhopisy v období 2016 a 2017 zahraničním investorům, kteří kupovali koruny během intervencí České národní banky a hledali vhodná aktiva, kam by mohli koruny investovat,“ uvádí Patrik Madle, mluvčí banky. Kromě ČSOB prodávaly dluhopisy Raiffeisenbank či UniCredit Bank.
A co udělaly bankovní domy s penězi získanými z prodeje cenných papírů? Přebytek finančních prostředků mohli podle Sklenáře banky uložit u České národní banky. Ta do 3. srpna úročila vklady bank sazbou ve výši 0,05 procenta. V srpnu pak zvýšila sazbu na 0,25 procenta.
„Za této situace byly dluhopisy pro banku méně atraktivní než ukládání korun u ČNB. Výsledkem je, že držení státních dluhopisů se přesunulo k zahraničním investorům,“ dodává Madle k situaci, kdy státní dluhopisy nesly záporný výnos.
Ten naopak nemusel vadit zahraničním investorům, kteří sázeli na posílení koruny. Navíc při využití zvláštních cenných papírů – takzvaných derivátů – mohli vydělávat i v situaci, kdy výnos byl negativní.
