77 dní nového šéfa hasičů: boj o peníze

Ředitel libereckých krajských hasičů Roman Hlinovský je ve funkci sedmasedmdesát dní. Plány na lepší budoucnost záchranářů se změnily v bitvu o peníze.

„Což požár, ten se dá hasit, zkuste ale hasit povodeň,“ říká Jiří Šlitr v jednom ze svých dialogů s Jiřím Suchým. Roman Hlinovský, ředitel libereckého krajského hasičského záchranného sboru hasil povodeň vloni v srpnu na Liberecku. Šéfoval celému krajskému integrovanému systému. A dobře, protože za to dostal vyznamenání od prezidenta Václava Klause.
Teď bojuje s jiným živlem. Jmenuje se spoření a logisticky je velmi náročné. Znamená vyčarovat peníze tam, kde nejsou, a sebrat je lidem tak, aby to bolelo co nejméně.
„Na úspory paradoxně doplácejí ti dobří a kvalifikovaní. Těm je totiž z čeho brát,“ přiznává Hlinovský, který do funkce ředitele nastoupil minulý rok na začátku prosince. Místo sjednocování odborné přípravy hasičů a úrovně vybavení stanic začal šetřit. A drsně. Hasiči dostali na provoz oproti loňsku o šest milionů tři sta tisíc korun méně. Balík na platy se jim ztenčil o desetinu.

Říkáte, že na to doplácejí nejlepší?

Je to systémem. Dostali jsme o deset procent méně peněz na mzdy. Nemůžeme je ale paušálně snížit všem o stejnou částku. Jsou peníze, které lidé musejí dostat ze zákona, a pak máme nastavený systém odměn. Můžeme brát jen z něj, takže někdo dostane třináct procent z platu, někdo méně a někdo nic. Bereme těm nejlepším.

To musejí být hodně naštvaní. Odcházejí?

Odcházejí, ale ne přímo kvůli těm deseti procentům. Spíš kvůli výhledu. Ti, co odešli do konce roku, si spočítali, že by neměli už vyšší výsluhy. Samozřejmě je tu řada lidí, kteří berou profesi jako srdeční záležitost a zůstávají. Ale i oni mají hypotéky, úvěry, rodiny, ženy na mateřské. A když jim sebereme peníze, mohou se ocitnout v situaci, kterou prostě neutáhnou.

A co když začnou odcházet i oni?

Snažíme se systém nastavit tak, aby to co nejméně bolelo. Na druhou stranu ne moc mírně, abychom v polovině roku nezjistili, že je to málo a že jim musíme brát znovu.
Sáhneme do rezervního fondu odměn, na peníze za neobsazená místa. Tím, že máme nižší platy, jsou i nižší náhrady. Takže i tady ušetříme. I tak ale jezdím od stanice ke stanici a vysvětluji. A některé dost nelogické věci.

Například?

Třeba, proč jsme lidem snížili peníze za riziko, když riziko zůstalo stejné. Nebo, proč si musejí vybrat mezi stravenkami a penzijním připojištěním.

A co si vybrali?

Penzijní připojištění, ale některým lidem se to nelíbí a píšou petice do Senátu. Jsou to peníze z Fondu kulturních a sociálních potřeb, do kterého jde část mezd. Když se ty sníží, sníží se i fond. Takže nejsou peníze na to, na co byly dřív.

A kolik bere hasič?

Rozmezí je velké podle odbornosti a zařazení. Nejmenší plat je kolem dvaceti tisíc, nejvyšší přes třicet. Hrubého. Ale nejnižší platy mají jen prostí hasiči, kteří, lidově řečeno, drží proudnici, ale takové my nemáme. Všichni mají nějakou odbornost. Každý umí něco navíc – vyprošťovat, ovládat techniku, přístroje, zvládají práce ve výškách v podvěsu pod vrtulníkem a celou řadu dalších věcí. Čím větší plat, tím víc dovedností a také větší odpovědnost.
Velitel zásahu má hlavu jako pátrací balon. Musí ohlídat spoustu věcí. Nesmí se nic stát zachraňovaným ani hasičům. Pokud zasahuje policie a záchranáři, musí jednat i s nimi.

To mi připomnělo povodně. Velel jste všem záchranářům. Jak to vypadalo? To jste seděl v dispečinku, před sebou světélkující tabuli, tucet telefonů, z nich jeden červený, a udílel rozkazy?

To máte z katastrofických filmů? Krizový štáb zasedal denně, ale jinak jsme jezdili po jednotlivých oblastech. Měli jsme rozdělené rajony a jejich velitelé se rozhodovali sami. Byli zkušení a obětaví.
U mě se sbíhaly informace a podle nich jsme řešili, co bude dál. To, že jsme to zvládli, jak jsme to zvládli, není moje zásluha, je to jejich práce. Měl jsem štěstí na šikovné pracovité lidi.

A teď jsou po zásluze potrestaní snížením platu. Tak co bude dál?

S tím, že musíme šetřit, nic neuděláme. Plán úspor máme. Do konce roku se dostaneme na deset procent. Dál to neumím odhadnout. Nezáleží to jen na mně.

Liberecké hasiče i policisty ale trápí už řadu měsíců ojedinělý případ. Maniak, který zakládá požáry v domech v centru města. Na kontě jich má už pětatřicet. Co je to podle vás za člověka?

S něčím podobným jsem se tady za sedm let nesetkal. Podle policie jde o pyrofila, který se ohněm vzrušuje.

Je nebezpečný?

Škody zatím nebyly tak velké, nikdo nebyl zraněný, ale naposledy zapálil plynoměr, a to by mohlo vyhodit do vzduchu kus baráku. Naši vyšetřovatelé spolupracují s policií, která zřídila speciální tým. Radnice vypsala odměnu.

Ale bez výsledku.

Problém je, že nevíme, kdy udeří, a nemůžeme se na něj připravit. V tom by měli pomoci Liberečané. Měli by si dobře si všímat cizích lidí, kteří se pohybují po domě a hlavně zamykat. Věřím ale, že žhář jednou udělá chybu. A doufám, že to bude brzo.

Roman Hlinovský, šéf hasičů kraje

- 42 let, ženatý, dvě děti, bydlí v Neratovicích
- ředitelem Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje je od 1. prosince 2010
- vystudoval Vysokou školu báňskou, v roce 1988 nastoupil jako hasič v podniku Spolana Neratovice
- roku 2004 přišel k profesionálním hasičům do Liberce, v srpnu velel krajskému integrovanému záchrannému systému při povodních, dostal medaili Za zásluhy od prezidenta Václava Klause