Pořádně vybudit hladinu adrenalinu v krvi dá občas zabrat. Na Zlínsku k tomu ale odvážlivci mají řadu atraktivních příležitostí. Někde je nechají sjet v rychlosti prudký kopec v obří průhledné kouli, jinde jim do rukou dají pistole s barevnými náboji a na jiném místě s nimi vyskočí z letadla ve výšce čtyř tisíc metrů. Jako třeba při tandemovém seskoku v Kunovicích.
„Padat volným pádem více než dva kilometry je něco neskutečného,“ popsal svůj zážitek Roman Daněk, který seskok dostal jako dárek k narozeninám. V nejvytíženější dny se z nebe nad kunovickým letištěm k zemi spustí až čtyři sta lidí. „Prožívají opravdu silné emoce, vždycky už v letadle vytvoří partu, která se díky výjimečnému zážitku hodně semkne,“ říká člen kunovického Aeroklubu Petr Šťastný.
Jen jedinkrát se dosud stalo, že si zájemce při pohledu na zem z výšky čtyř kilometrů skok rozmyslel. „Byla to jedna dívenka, kterou její kamarádi přemluvili na poslední chvíli. Nahoře ale křičela jak v zoologické zahradě a neskočila,“ vypráví Šťastný. Stále populárnější je také zorbing. Principem tohoto extrémního sportu, původem z Nového Zélandu, je neřízené kutálení plastové koule, v níž jsou připoutáni odvážlivci, ze svahu dolů. Koule dosahuje rychlosti až padesát kilometrů v hodině a obvykle ji zastaví protilehlý svah nebo ochranná síť. V regionu je možné si zorbing vyzkoušet na dvou místech – v Luhačovicích a Malenovicích, kde ještě zvyšuje bezpečnost dřevěné oplocení dráhy, které kouli pustí pouze jedním směrem.
„To je hodně důležité, protože po nedávném neštěstí u Frýdku-Místku, kdy koule přetrhla ochrannou síť a jeden muž zranění po nárazu nepřežil, mají lidé z tohoto extrémního zážitku trochu strach,“ podotýká Jaroslav Novotný, který na malenovický zorbing chodí pravidelně.
Za bezpečnost ručí i provozovatelé zorbingu v Luhačovicích, kde mají nejdelší dráhu v republice. „Je dlouhá tři sta metrů, delší není snad ani nikde v Evropě. Je chráněna valy a končí na fotbalovém hřišti, kde koule snadno zastaví,“ poznamenal Marian Ležák, který atrakci nabízí.
Pocity armádních ostřelovačů i obyčejných vojáků v nepřátelském území si mohou lidé vyzkoušet na paintballovém hřišti v Lešné. Paintball je hra, při níž je cílem vyřadit protivníka zasažením kuličkou s barvou, kterou útočník vystřelí ze speciální zbraně. „Tu samozřejmě lidem i s maskou zapůjčíme,“ říká majitel hřiště Jiří Krajča. Hřiště v Lešné je imitací lesa, takže se mohou hráči při paintballu cítit jako skuteční vojáci při opravdové záchranné či útočné misi. „Jedna hra trvá zhruba patnáct minut, samozřejmě se opakuje. Jedinou podmínkou je, aby přišla skupina alespoň šesti lidí, protože v menším počtu nemá paintball smysl,“ vysvětluje Krajča.
Mezi lidmi ze Zlína a okolí je „střílečka“ stále oblíbenější, ptají se na ní kolegové z různých firem nebo i ředitelé škol, kteří chtějí žákům dopřát výjimečný zážitek třeba místo tradičního školního výletu. „Letos nás oslovili učitelé nejméně z pěti škol,“ uvedl Krajča. Takřka totožný adrenalinový boj s puškou v ruce nabízí i laserová aréna ve Zlíně. Oproti paintballu, při kterém dokáže barevná kulička udělat i pěknou modřinu, zásah laserem nebolí. Laser aréna Zlín se rozkládá na ploše téměř osmi set metrů čtverečních pod ledovou plochou menšího hokejového stadionu. Je tak největší v České republice a jediná na Moravě. „V prostoru máme spoustu překážek a úkrytů, které poskytují hráčům nesčetně možností střelby. Hrací prostor můžeme navíc měnit a hráči se tak mohou pohybovat a hrát v různém prostředí,“ láká zájemce provozovatelka Laser arény Hana Hálová.
Hráči střílí téměř ve tmě laserovými paprsky a při „boji“ je třeba zasáhnout světelný bod na vestě spoluhráče. „Za to jsou plusové body, a pokud vás někdo zasáhne, tak máte samozřejmě body minusové. Vyřádili jsme se tam jako malí,“ říká nadšeně Hana Benešová, která v Laser aréně byla již několikrát. Atraktivní pro muže i ženy je motokárová dráha v areálu Svitu v budově 123 u Intersparu. Tak trochu do role Michaela Schumachera se mohou na pár minut vžít i menší děti, ovládání motokáry je naprosto jednoduché.
„Každý závodník dostane po jízdě podrobné vyhodnocení, jak se mu dařilo, jaký nejrychlejší čas zajel a kolikátý skončil,“ říká Radek Konečný, který před časem atrakci vyzkoušel s přáteli. Jedinou drobnou nevýhodou je poměrně krátký, desetiminutový čas na jednu jízdu. „A také zápach, který se celou halou z motorů line,“ podotýká Konečný.
Spoustu zájemců teď mají také v adrenalinovém areálu v Mladcové, ve kterém se nachází lanové centrum a lezecká stěna. Lidé tam mají k dispozici dvacet různých překážek ve výšce šest až deset metrů nad zemí, jeden skok a deset metrů vysokou lezeckou stěnu.
„Překonat sám sebe, odpoutat se ve výšce od sloupů a vkročit na lano není pro každého snadné. Lidé se navíc jistí navzájem, takže si musí důvěřovat,“ říká Simona Janderová z Lanového centra. Adrenalin vybudí především velký skok do hlubiny z dvanáctimetrové výšky.
„Najednou může být v areálu až šedesát lidí. Zájem roste, chodí k nám i rodiče s dětmi a stále častěji i školní třídy,“ říká Janderová.
