Andílci jsou pod zámkem, zloději berou sochy a kříže z poutních míst | E15.cz

Andílci jsou pod zámkem, zloději berou sochy a kříže z poutních míst

Kostely stačila církev a památkáři proti zlodějům zajistit. V krajině ale mizí památky dál.

Církevní památky stále patří k cenným uměleckým dílům, o které je zájem na černém trhu. Poslední případ zjistili ústečtí památkáři ve Valtířově na Ústecku a v Ludvíkovicích na Děčínsku. „Zmizela socha sv. Jiří a boží muka. Pravděpodobně to byla krádež na objednávku,“ říká Petr Hrubý z Národního památkového ústavu v Ústí.
Prodat totiž kradené historické artefakty na burzách a aukcích není snadné. Památkáři mají předměty zdokumentované. Ale některé dát do seznamu nestihli. „Jsou to především kamenné sochy, kříže a boží muka. U většiny těchto památek není jasný vlastník, proto se některé případy nedostávají do policejních statistik,“ doplnil Hrubý. Jeho slova potvrzuje i mluvčí ústecké policie Veronika Hyšplerová. „Za poslední dva roky jsme nezaznamenali žádný případ,“ uvedla Hyšplerová.
Nejhorší situace byla začátkem devadesátých let. V roce 1989 řešili policisté v Ústeckém kraji tři krádeže v kostelích, o dva roky později už to bylo sedmdesát šest případů. Od roku 1995 zase jejich počty klesly.
„Ke krádežím v kostelích docházelo i za komunistů. Ale ne v takové míře jako v devadesátých letech,“ konstatoval ústecký arciděkan Miroslav Šimáček.
V té době působil na farním obvodě v Jizerských horách a pozoroval, jak počet krádeží v kostelích narůstá. „Během deseti let zloději postupně vykradli tři kostely. Brali sochy, mosazné nádoby, dokonce i betlém,“ vzpomíná arciděkan. Podle kriminalistů většinou umělecké předměty skončily v Německu, Rakousku, Itálii a Nizozemsku. Dohledat je není snadné a policisté musí spolupracovat s Interpolem. Šťastně například skončil příběh několika památek, které získalo Biskupství litoměřické zpět. Kartuš Krista utišujícího bouři, dvanáct sochařských prvků a čtyři vyřezávané hlavy andělů našli polští policisté při akci proti obchodování s památkovými předměty.

Nejžádanější andělíčci

Za hranicemi ale skončilo daleko víc památek. „Zpět jsme dostali řádově jen desítky historických předmětů a to biskupství spravuje v diecézi pět krajů. Přitom od roku 1989 zmizelo z celého území naší republiky až patnáct procent kulturního dědictví, což je horší výsledek než množství ukradených uměleckých děl za třicetileté války,“ podotýká tisková mluvčí Biskupství litoměřického Jana Michálková. Svůj podíl na tom měla převážně sběratelská poptávka a krádeže na objednávku. „Počátkem devadesátých let zloději kradli především barokní plastiky putti, což jsou barokní andělíčci,“ upřesnila Michálková.
Od roku 1995 byly v kurzu hlavně kazatelny a pískovcové sochy. Kuriózní krádeží byly věžní hodiny kostela. „Někdy zloději zdemolovali předměty, které nešly ukrást jako varhany nebo křtitelnice,“ doplnila Michálková. Církev začala své památky chránit a do kostelů nebo farností nainstalovala alarmy a masivnější mříže. Historicky nejcennější předměty ukrývá v depozitářích.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!