Domovní znamení dříve sloužila k snazší orientaci a bývala ozdobou domů. Byla z různých materiálů a měla různou podobu. V roce 1771 sice císařovna Marie Terezie nařídila číslování budov, znamení ale lidé vytvářeli na domech dál. Dodnes procházejícím napovídají o povolání majitele domu, jiná o jeho jméně nebo události, která se stala. „Například na Drlíčově je dům U Stříbrných denárů. Jeho stavitel byl totiž bankéř. U Štvaného srnce na Havlíčkově náměstí se zase prodávala zvěřina,“ vysvětluje ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek.
Na místě polikliniky stával dům s domovním znamením U Černého orla. V roce 1888 ho zbořili. Dnes je v Písku toto znamení znovu. Dokonce dvě.
„Majitel Vavřinec Vorel přestěhoval svůj hostinec na nároží ulic Budějovické a Budovcovy spolu se znamením. Na zbořeništi vyrostl nový dům pro Občanskou záložnu. Tomu se začalo říkat postaru U Orla, a tak na něm přibylo i stejné znamení,“ vypráví Prášek.
Fasádu ve Švantlově ulici nechala znamením U Jahodů ozdobit manželka ředitele Městské spořitelny v Kladně Ludmila Jahodová. Ta byla i stavebníkem domu.
V Putimské ulici stojí dům U Dvou panenek. Na fasádě jsou hlavičky panenek ze slavné písně „Když jsem já šel tou Putimskou branou“. Zajímavostí je, že píseň, ve které se zpívá o Putimské bráně, nepochází z Písku. Do města ji přinesli dva studenti z Klatov, kteří přešli na nově zřízené písecké gymnázium v roce 1778. Text původní písně „Vyšel jsem si jednou na procházku“ pozměnili, aby sedl na Písek.
