Dvě hlídky městské policie vyrážejí časně zrána na obchůzku bezdomoveckých brlohů. Mrzne. První zastávka je v lesíku za hypermarketem Baumax pod kopcem Štandl. Strážníci s psovodem a vlčákem Spikem přecházejí most přes potok, který odděluje zadní trakt obchodu od pole a lesa. Ten zabíhá do sousedního Sviadnova. Říkají mu Sherwoodský. Se slavným Robinem Hoodem mají jeho obyvatelé společného asi to, že žijí z mála, v těžkých podmínkách a nikomu „neotročí“ pravidelnou prací. A sem tam něco ukradnou.
Mezi holými stromy je několik stanů. Některé jsou obydlené, jiné polozbořené a opuštěné. Kolem jsou poházené potrhané přikrývky, spacáky, kalhoty, plasty, plechovky, láhve, střepy, zbytky bicyklů a všeho možné, co bezdomovci přinesli, protože by se to mohlo hodit. Ohniště je upravené, nádobí použitelné.
Čisto musí být i v pekle
Devětadvacetiletého Davida Dluhoše vytáhnou strážníci z „postele“ boucháním na stěny stanu. Bydlí tam s přítelkyní. Než vyleze ven, chvíli to trvá. Je rozespalý. Pohled na uniformy ho nevyvádí z míry. „Dobrý den. Jak to jde? A kde jsou ostatní?“ zdraví muže zástupce ředitele městské policie Tomáš Zapletal. Žádá občanský průkaz. Mladík se pro něj ochotně vrací do stanu.
„Máte tady zase hrozný nepořádek. Musíte uklidit. Jinak tady nemůžete zůstat,“ říká strážník a zapisuje údaje z průkazu. Dluhoš to uznává. Stěžuje si na lidi, kteří osadu opustili, neuklidili a ještě rozházeli odpadky, které už posbírali do pytlů. „Uklidíme! Přes týden mám pochůzky po úřadech a musím k doktorovi, ale o víkendu se do toho dáme,“ slibuje Dluhoš.
Tvrdí, že o byt přišel kvůli přítelkyni, která udělala dluhy, když byl na vojně. „Posílal jsem jí peníze, ale neplatila nájem,“ říká mladý muž. Dostává sociální dávky, příležitostně pracuje. Je čistě oblečený. „Chodíme třikrát týdně do K centra. Tam se můžeme zadarmo vykoupat a vyprat si. Nemůžu chodit po úřadech a náborech špinavý a smradlavý,“ vysvětluje Dluhoš.
Mezitím se proubudí jedenačtyřicetiletý Slovák Miroslav Ľupták, který má stan o pár metrů dál. Má tam pořádek jako skaut. Pokrývky jsou čisté, šatstvo složené na úhledné hromádce. „Čisto musí být i v pekle. Mám tady garsonku, David má dva plus jedna,“ směje se muž.
Za to, že se ocitl v cizím městě, bez práce, peněz a bydlení, se trochu stydí. „Přijdete o práci, nemáte na pronájem ani ubytovnu,“ vysvětluje. Když nemá jinou možnost vydělat si, chodí sbírat šrot. Bydlení v lese mu vyhovuje. „Máme blízko do města, jsme v přírodě. Kolem nás běhají srny,“ říká Ľupták.
Skrýš v mostě
V duté části konstrukce nedalekého mostu je další skrýš bezdomovců. Z děr plechového krytu trčí peřina. Kolem jsou poházené igelitové tašky a odpadky. Z mostu se vysouká rozespalý mladík. Strážníci požádají o průkaz, vyptávají se, kde jsou ostatní. „Odešli. Nevím kam, nestarám se,“ říká mladík nevrle. I on slibuje, že uklidí.
Ve zděném baráku, bývalé olejárně v Místku, která zbyla ze zrušeného průmyslového areálu, také žijí už roky lidé bez domova. Zatím je nikdo nevyhání. V jediné místnosti jsou luxorová okna. Uvnitř žijí tři muži a jedna žena. Sedí na postelích s rozházenými špinavými peřinami a něco jedí z misek. Štěně, které si k sobě vzali, vykukuje ze dveří. V zapáchající místnosti je nepořádek, všude jsou kupy šatů, hrnce a pánve se zaschlými a plesnivými zbytky. Díra do komína je ucpaná papírem. Před dveřmi je rozbitá lednička, za domem kupa odpadků, polámaná ratanová křesla.
Padesátiletý bezdomovec s kalným pohledem a špinavými rukama má už něco za sebou. „Jsem Michal. Příjmení neřeknu. Mám slušnou rodinu a nechci jí dělat ostudu,“ říká muž.
Na ulici je už asi od dvaceti let. „Může za to ženská, kterou jsem měl rád. Za vším špatným jsou ženské,“ filozofuje Michal. Pochází z Frýdku-Místku, ale žil na různých místech v republice. „Tady jsem asi dva roky. Je to lepší než ve stanu, i když teď nemůžeme topit v kamnech. Majitel vedlejšího baru si stěžoval, že dým z našeho komína jde přímo na jeho podnik,“ tvrdí Michal.
Za všechno můžou ženy
Další zastávka strážníků je u zahrádkářské kolonie za sídlištěm Slezská ve směru na Dobrou. Pěšinou kolem řeky Morávky pokračují přírodní památkou Profil Morávky k lesnímu sídlišti bezdomovců. Po asi dvaceti minutách dojdou ke stanům v lese. Kolem je několik používaných ohnišť s provizorními kuchyněmi i poličkami se záhadnými přísadami do jídel v zavařovacích sklenicích.
I tady je plno odpadků, plastů, hader, starých hrnců a také mnoho asi čtyřlitrových skleněných demižonů od vína. Z jednoho stanu vyleze Miroslav Petřík. „Je vidět, že jste si vypili,“ komentují strážníci prázdné demižony.
Petřík se provinile usmívá. „V obchodě byly akce za osmdesát,“ vysvětluje bezdomovec. V lese žije ve shodě s jeho majitelem asi čtvrtým rokem. Povolil maximálně tři stany. Bezdomovci si hlídají, aby se osada nerozrostla a nemuseli pryč. „Byli jsme tady i v dvacetistupňových mrazech. Zima nám nebyla,“ tvrdí Petřík. Strážníci ho kárají na nepořádek, on slibuje nápravu. Z druhého stanu vyleze Roman Skotnica. V lese přežívá asi šest let. Pozdraví se se strážníky a hned nadává na přítelkyni, která s ním ve stanu žila. „Okradla mne a utekla,“ tvrdí Skotnica. Kdysi to byl úspěšný fotbalista.
Ve Frýdku-Místku žije až tři sta bezdomovců. Každý rok někdo z nich na život v tvrdých podmínkách doplatí. „Loni umrzli dva nebo tři,“ říká Zapletal. Na kontroly strážníci chodí, aby měli přehled, kdo v komunitách žije, zda mezi nimi nejsou hledaní zločinci. A dohlížejí, aby se skládky kolem jejich sídlišť nerozrostly.
Dokázali byste přežít v zimě v lese?
