Ten svědek vzestupu, pádu i uměřené současnosti teď měří devětasedmdesát metrů. S původní výškou o šest metrů vyšší mohl patřit k nejpyšnějším stavbám svého druhu na Moravě.
A taky nepochybně patřil, byl jedním z nejvyšších průmyslových komínů na Moravě.
V roce 2005 ale specialisté na výškové práce museli snížit korunu vysloužilého komínu někdejší textilní továrny v Malém Beranově u Jihlavy o šest metrů. Rozpadala se.
„Komín byl sice největší v kraji, ale je dávno nefunkční, potřebovali bychom se ho spíše zbavit,“ říká technický ředitel textilky Jilana Alois Kuchař.
Sice takřka neodmyslitelně patří k Beranovu, ale kouřit se z něj asi už nikdy nebude. Do jeho adaptace na jiné využití se zatím nikomu nechce a navíc stojí přímo v silnici do Beranova, která je u komína zúžená na minimum.
Už desetiletí není používán, současně je nepochybnou technickou zajímavostí a maloberanovskou dominantou. Jenže tím pádem také místním obyvatelům i současné firmě v bývalém areálu textilky komplikuje život.
Především proto, že zdejší textilní továrna je nyní počtem zaměstnanců téměř stokrát menší, než bývala za časů největší slávy. Což bylo před skoro sto lety. Z humanistického hlediska je dobře, že časy největšího rozkvětu kdysi obrovské textilky v údolí Jihlavy už jsou pryč. Drtivou většinu její produkce totiž odebírala jako hlavní odběratel mohutná rakouskouherská armáda, kam ročně rukovalo v celé monarchii čtvrt milionu nováčků, starší vojáky a důstojníky nepočítaje.
Proto zlaté časy prožívala tehdejší továrna Löw v letech první světové války. Když skončila, okamžitě výrazně ubylo zakázek.
Poté, co v roce 1930 zemřel syn zakladatele továrny Adolfa Löwa a tehdejší ředitel Carl Löw, začal textilní průmysl v Malém Beranově s druhou částí závodu v nedalekém Heleníně upadat.
„Za rakousko-uherské monarchie v textilce pracovalo dohromady asi tři tisíce zaměstnanců. Z Beranova se vozila vlna z ovcí po vyprání koňskou drahou do Helenína, kde byla zpracována a odtud vycházelo kvalitní barvené sukno,“ říká Alois Kuchař, technický a obchodní ředitel beranovského podniku Jilana, který je současným nástupcem někdejších Löwových továren.
Vodní elektrárna pořád dodává proud
Charakter zástavby údolí řeky Jihlavy od jihlavského hlavního vlakového nádraží až k Malému Beranovu, kterou mu dali průmyslníci Löwové, si drží tato příměstská oblast dodnes. Kolonie půvabných cihlových dělnických domků, areál nynější textilní školy v Heleníně, pozůstatky po vedení koňské dráhy v kaňonu řeky.
Löwové ovšem nežili jen z dodávek pro vojsko, vyráběli uniformy i pro zaměstnance pošty nebo lesníky.
Zatímco Adolf Löw, původně podnikatel z brněnského Cejlu, firmu založil, syn Carl Löw byl už progresivním dravým podnikatelem, který se zajímal o dobové moderní trendy, takže sbíral zkušenosti nejen doma či ve Vídni, ale také ve Francii či v Anglii.
V roce 1912 v beranovské továrně zahájili elektrifikaci instalací parního stroje a malé vodní elektrárny. Parní stroj už dávno dosloužil, ale vodní elektrárna dodává proud do sítě dodnes. Velký komín tepelné elektrárny vznikl v letech 1909–1914, tepelná elektrárna s turbínou přibyla až v klidnějších letech po první světové válce.
V roce 1931 umlkly stroje textilky v Heleníně, výrobní provoz zůstal jen v Malém Beranově. Dnes je v areálu textilní umělecká škola, část bývalých výrobních prostor ještě donedávna sloužila jako tajné záložní sklady materiálu civilní obrany.
V jedné z budov v Beranově je i dnes ve zdivu vidět otvor po někdejších transmisích, což byla zařízení, která zajišťovala rozvod pohybové energie od parních strojů pomocí kol, lan a systému velkých pákových spojek po celé někdejší továrně.
Proč ale tomu všemu, co odvál čas, věnovat tak dlouhou zmínku? Protože pozůstatky továrny staré v některých případech půldruhého století jsou v areálu maloberanovské Jilany vidět dodnes. Dnes Jilana už nepodniká ve výrobě uniforem z kousavého vlněného sukna, ale vyrábí průmyslové textilie a speciální materiály, například zvukotěsnící či ohnivzdorné.
¨Starý areál je pro výrobu nepraktický
Firma zaměstnává přibližně čtyřicet lidí a budovy starobyle působící původní továrny z neomítaného cihlového zdiva jsou pro firmu dnes spíše než výhodou tíživým dědictvím.
„Snažíme se soustředit výrobu do menších prostor, abychom neměli výrobu roztahanou po celém areálu. Prostory, které jsou volné, se snažíme využít k pronájmu jiným zájemcům, nebo pro rozšíření vlastní výroby, o které se snažíme ve spolupráci s novým investorem,“ řekl ředitel Jilany Ján Krivda.
Nevyužívané budovy v areálu, kterých je stále více než dost, nyní postupně Jilana vyklízí, čistí a připravuje pro budoucí pronájemce. V jedné z budov by měla například fungovat provozovna na skladování a řezání kartonů.
Fungovat v areálu, který se začal rozvíjet v roce 1870, však obecně nenese příliš výhod. Zmíněná vodní elektrárna si žádá generálku, stejně jako jez na řece, odkud elektrárna bere vodu, staré budovy se rozpadají, ale investice do nich mají velmi nejistou návratnost. „Hned jak jsem s novým slovenským investorem do Jilany jako manažer přišel, museli jsme změnit energetiku firmy. Celý areál jsme plynofikovali, zastaralé parovody jsme vyměnili za teplovzdušné fukary, tím jsme podstatně snížili náklady na vytápění,“ řekl Krivda.
Zatímco tedy některé části staré beranovské továrny dnes sice působí jako sympaticky zašlé romantické kulisy k filmu z konce devatenáctého století, jako sídlo firmy v nepříliš utěšených vodách textilního průmyslu, drceného levnou produkcí od zahraniční konkurence nejsou příliš ideální. Z Löwových továren zbyly však jen některé budovy, včetně nejstarších, stroje jsou přece jen podstatně mladší. Současná vodní elektrárna je z roku 1957, nejstarší textilní technologie pochází z roku 1976. „Potřebovali bychom zvednout výkon a zkvalitnit její výstupní energii, ale příjmy z odváděné elektřiny se nám přitom současně snižují,“ řekl Krivda.
Nová technologie nemá v Evropě konkurenci
Nyní ve firmě Jilana zavádí unikátní českou patentovanou technologii výroby textilních roun s kolmým kladením vláken, nazvanou Struto. Tato technologie ve spojení s novými polyesterovými vlákny, vyráběnými v Japonsku, umožňuje výrobu textilií, které nahrazují klasické polyuretanové pěny molitan.
„Tyto výrobky v Evropě nikdo zatím nenabízí, naše konkurence nemá potřebnou technologii a know-how. České stroje úspěšně pracují v Japonsku a USA a je předpoklad, že firma Jilana nabídne vysoce kvalitní produkci s vysokou přidanou hodnotou,“ uvedl ředitel Krivda.
Nové produkty najdou uplatnění ve výrobě zdravotních matrací, při výrobě dámského spodního prádla, ale i v automobilovém průmyslu. Společnost Jilana ještě letos plánuje další modernizaci výroby a zvýšení počtu zaměstnanců. Podobně problematickým, i když podstatně menším areálem je někdejší provoz bývalé továrny Alfatex Plyše pod jihlavským novým Brněnským mostem. Poloopuštěnou továrnu před lety koupil jihlavský podnikatel Jaroslav Dobrovolný. I když odmítá úvahu, že by nevěděl, jak s areálem naložit, tak připouští, že jeho proměna v opět žijící část města s novým využitím postupuje pomalu.
„Je to v realizaci nějakých myšlenek, studií a konzultací, takže zatím nic konkrétního nemohu říct. Počítáme tam se smíšeným využitím na podnikání, kanceláře a bydlení v celém areálu. Je to velká plocha poblíž centra města, tak je třeba to vymýšlet velice citlivě,“ řekl Dobrovolný.
Místo bourání horolezeckou stěnu
Dobrovolný však prý má jasno v jednom: opuštěné, nebo téměř opuštěné tovární budovy pod Brněnským mostem nechce zbourat, ale po adaptaci je opět využít. „Je to sice dražší varianta, ale jsem zastánce toho využít bývalou fabriku se vším, co k ní patřilo,“ řekl Dobrovolný.
Bydlení by prý mohlo být na stranu do parku k dopravnímu hřišti, kde by je od hluku z rušné Brněnské ulice chránila hmota bývalé továrny. Někdejší kotelnu by rád Dobrovolný upravil na krytou horolezeckou stěnu. „Ta v Jihlavě zatím není a tahle budova by na to byla svými rozměry ideální,“ míní podnikatel.
Kasárna se zatím na žádný projekt nehodí
Oříškem k řešení zřejmě ještě na nějaký čas zůstane areál bývalých kasáren v Jihlavě Pístově, kde byla základna vzdušných sil. „Město hledá způsob, jak rozumně a efektivně ty stavby využít. Nápadů už byla řada, ale ty objekty jsou pro většinu z nich nevhodné,“ řekl mluvčí magistrátu Radek Tulis.
Zamítnuta byla úvaha na přebudování kasáren na ubytovací prostory pro Vysokou školu polytechnickou, zástupci města také vyloučili spekulace některých médií, že město chce do opuštěných kasáren na Pístově stěhovat neplatiče.
„Máme teď znovu jistý záměr, ale zatím ho nebudu konkretizovat. Oslovujeme osoby a organizace, které by areál mohly využít, ale zatím to nikdo nerozlouskl. Záleží teď na nich, zda projeví zájem, dali jsme jim nabídku,“ řekl Tulis.
Z Tesly za čtyři roky městečko ve městě
Pozitivním příkladem je areál bývalé jihlavské Tesly u Havlíčkovy ulice, nyní novým majitelem a investorem společností Corbada nazývaný Stříbrnými terasami. Investor tam už otevřel domov seniorů, je tam lékařský dům s ordinacemi, lékárnou či masážemi, vznikají tam byty a parkovací dům, bude tam zřejmě i mateřská škola, restaurace či školicí centrum. Zásadní proměna rozlehlého zchátralého areálu na nové městečko ve městě se přitom uskutečnila během čtyř let.
Továrnou na prodej byl areál firmy Modeta Style na jihlavském Heulose. Mohl zde vzniknout další brownfield, opuštěná továrna. Takový scénář však zatím nenastal a továrna žije. Firma nabízela svou starou továrnu městu ke koupi, k dohodě však nedošlo, a tak se stěhování výrobce plavek a sportovního oblečení Modeta Style do nových prostor prozatím odkládá na neurčito.
„Po nabídce městu na odprodej areálu, který se zatím neuskutečnil, jsme tady zůstali. Dál tady máme celou podnikovou výrobu, jako jsme měli dosud,“ řekl jeden z jednatelů Modeta Style Alexandr Rauscher.
Textil na Heulose zde vyráběla původní firma Emil Seidner a spol. už před rokem 1900, od padesátých let tady produkovali svetry a plavky, v jejichž výrobě pokračuje po privatizaci v roce 1993 firma pod nynější hlavičkou Modeta Style i dnes. Malá textilní továrna si tak podržela svůj původní účel až do současnosti.
