Dva ošuntělí muži vcházejí do sociálního šatníku frýdecko-místecké Adry. Potřebují se obléct a obout. Jeden má děravé boty, druhému se na zimní bundě rozbil zip. Už dvaadvacátou zimu spolu bydlí pod mostem. Šestašedesátiletý Vladimír Slíž a jeho o dvanáct let mladší společník František Letovanec žijí z toho, co najdou v popelnicích.
„Sbíráme barevné kovy a papír a vozíme je do sběrny,. To je náš výdělek,“ vysvětluje Letovanec.
Většinou si každý denně vydělají okolo sta korun. „Na jídlo chodíme do bufetu Koruna. Mají tam nejlevnější polévku. Čočková nebo zelná stojí dvacet korun. K ní si dáme dva rohlíky,“ vypráví Slíž.
Dnes mají šťastný den. Poprvé v novém roce mají ve sběrně otevřeno. Vladimír a František přivezli všechno, co o svátcích nasbírali. Vydělali si dvakrát tolik, co obvykle. Mohli si koupit nový tabák, cigarety si balí sami.
Pod mostem u frýdecko-místeckého autobusového nádraží mají lůžka z dek a spacáků. Skromné vybavení příbytku tvoří staré nádobí a igelitové tašky s obnošeným oblečením. O prostor se dělí s potkany a divokými kachnami. „Občas nás přijedou zkontrolovat policisté, aby se přesvědčili, že jsme v pořádku. Jiný důvod nemají. Neděláme nic špatného,“ dušuje se Slíž.
Rok začal nadějně
Vánoce už oba dlouholetí bezdomovci moc neprožívají. Nebrečí nad rozpadlými rodinami, jako mnozí jiní o svátcích. I loni jedli na Štědrý večer to, co našli v popelnici. Toustový chleba, salám, dokonce i obložené chlebíčky. V mrazivém počasí se zahřívali krabicovým vínem, které koupili za pár korun v obchodě.
„Když jsme neprobírali kontejnery, spali jsme. Co jiného jsme měli dělat?“ ptá se spíše sám sebe Letovanec. Bývalý soustružník před lety žil se ženou a třemi dětmi. Už o nich nic neví.
Jeho kamarád je vyučený malíř a natěrač. S bývalou přítelkyní má syna, který žije v Americe. „Se synem jsme se každý rok vídali v Ostravě. Loni poprvé nepřijel, nevím proč,“ říká smutně Slíž.
Ze sociálního šatníku si kromě bundy a bot odnášejí hrubé ponožky a rukavice. Letovanec drží v rukou spacák, Slíž se raduje z bot. „Nosím dvanáctky. Tuhle velikost dlouho neměli,“ vysvětluje muž.
Letošní rok pro ně začal nadějně. Sehnali brigádu. „Až přistaví kontejner, začneme vyklízet dům, který čeká oprava. Něco si vyděláme. Majitel navíc slíbil, že barevné kovy budou naše,“ těší se bezdomovci.
