Byla to úleva. Ale peklo teprve začíná | E15.cz

Byla to úleva. Ale peklo teprve začíná

Sedmička získala exkluzivně zpověď ženy, která až po pěti letech našla odvahu a obvinila bývalého manžela z týrání.

Facky, nadávky, kopance. Zlomená žebra, dvakrát otřes mozku, pohmožděniny. Všechno vyvrcholilo letos v srpnu pokusem o sebevraždu.
Když Věru lékaři zachránili, rozhodla se. Sebrala veškerou odvahu a bývalého manžela udala na policii. Po pěti letech domácího násilí by se zdálo, že konečně našla klid. Ale jak sama tvrdí, oznámením na policii jí peklo teprve začíná. Ani své jméno zveřejnit nechce. „Byli jsme úplně normální manželství. Občas jsme se hádali, ale kde nejsou hádky?“ vzpomíná.
Před pěti lety se však hádky začaly stupňovat. Občas při nich padaly facky a nadávky. Jenže hned druhý den se manžel omlouval, že to tak nemyslel a už se to nikdy nestane. Věra mu věřila. „Prý to všechno dělal ze žárlivosti. Ale já mu vysvětlovala, že nemá žádný důvod žárlit. Zbytečně,“ vysvětluje.
Ale násilí se stupňovalo. „Několikrát jsem skončila potlučená v nemocnici. Doktorům jsem lhala, že jsem se zranila sama. Zpočátku mi možná věřili, ale když jsem tam byla pravidelně několikrát do měsíce, asi už věděli své,“ říká.
Podle Věry byl nejhorší letošní rok. Manželův teror byl téměř na denním pořádku. Jeho chování se odrazilo na Věřině psychice. Když uslyšela, že vchází do dveří, rozklepala se. Bála se, co bude následovat.
Všem domácím neshodám přihlížely i děti. I když na ně Věřin manžel nikdy nesáhl, přesto si odnesly nepěkné vzpomínky. Jsou tiché, bojí se při každém zvýšení hlasu a mají strach o maminku. Čtyři roky radili Věře sousedi, aby manžela udala na policii. Několikrát jí pomáhali, když byla zraněná a potlučená, volali jí sanitku.
Ona ale odmítala. Věřila, že by se situace mohla vylepšit rozvodem. Zmýlila se. Papírově už manželé nebyli, ale domácí týrání neskončilo.
Na začátku letošního léta začala Věra konflikty s bývalým manželem řešit po svém. Utíkala a přespávala venku.
V srpnu už Věře došly síly. Odešla z domu, spolykala prášky a chtěla umřít. Zachránili ji a skončila v nemocnici na psychiatrii. Za pár dnů byla u doktora zase. Málem uškrcená. „Když mě odvážela sanitka, jen jsem zaslechla, jak bývalý manžel říká: Příště tě dodělám. A já jsem v tu chvíli měla jasno. Když mě chtěli odvézt zpátky domů, řekla jsem ne a jeli jsme rovnou k sociální pracovnici a na policii,“ říká Věra.
Úleva

Vypověděla všechno a v tu chvíli se jí ulevilo. „Policisté mi už několikrát říkali, abych podala trestní oznámení. Jezdili k nám domů docela často. Jenže já pořád nechtěla. Váhala jsem, bála jsem se, doufala, že se to zlepší,“ vysvětluje žena.
Zároveň ale začala tušit, že to pravé peklo teprve začne. Pro exmanžela přijela policie. Protože byla situace vážná, rozhodl soudce o vazbě.
Tam čeká na soud. Věra má ale pořád strach. Příbuzní manžela ji neustále vyhledávají, tlačí na ni, aby trestní oznámení stáhla.
„Bojím se. Chodit ven, na nákupy, každého telefonu. Ale neustoupím. Policisté mi řekli, že bych pak mohla být sama trestně stíhaná za křivé svědectví. A já nemám proč u soudu lhát,“ dodává Věra. Rozhovor zpočátku striktně odmítla. Nechtěla se vracet ke všemu zlému, co prožila, chce co nejdřív zapomenout a žít zase normálně. Jenže pak si uvědomila, že v podobné situaci může být denně stovka žen po celé republice. A že by jim svým příběhem mohla pomoci. Ať už soudní jednání skončí jakkoliv, je Věra rozhodnutá z místa, kde bydlela, odejít. Pořád by jí byt připomínal okamžiky, které tu prožila. S dětmi chce začít úplně od začátku.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!