České radikály Breivik příliš neoslovil, tvrdí Miroslav Mareš

Místní ultrapravice útoky v Norsku převážně odsuzuje, nebo ignoruje. Nelze však vyloučit akce jednotlivců, říká odborník.

V Česku je řada spolků extrémní pravice. Jsou však méně jednotní, než by se mohlo na první pohled zdát. Ani v názoru na Anderse Breivika se neshodnou.

O pravděpodobnosti stejného útoku v Praze Sedmička hovořila s odborníkem na pravicový extremismus Miroslavem Marešem.

Mohl by Nor inspirovat místní pravicové extrémisty?

Nemůžeme vyloučit akce jednotlivců. Ty jde těžko podchytit. Příkladem může být Vladimír Štěpánek, člen levicově národoveckého Klubu českého pohraničí. Později ho vyloučili pro příliš radikální názory. Útočil bombami hlavně na pomníky, ale pokusil se vyhodit do povětří i vlak během zasedání NATO v Praze. Ultrapravice obecně hodnotí Breivikův čin rozporuplně. Spíš by mohl být inspirací pro obyčejné xenofoby nebo psychopaty, které jeho čin zaujal brutalitou a tím, jakou vyvolal pozornost.

Jaký tedy zaujala krajní pravice postoj k útoku?

Mnozí ho berou jako pošpinění svých myšlenek a čin odsuzují. Řada z nich odmítla už útok na Romy ve Vítkově. Navíc je neoslovily ani Breivikovy názory. Hlásí se totiž ke svobodnému zednářství, které neonacisté i katoličtí ultrakonzervativci hodnotí záporně kvůli údajnému spojení s židovstvím. Breivik zase kritizuje neonacisty. Sice se pokouší sjednotit různé evropské organizace, ale například na webu českého Národního odporu, o kterém se ve svém manifestu zmiňuje, není o jeho činu ani zmínka. Takže mobilizaci „nových templářských rytířů“, o kterých Breivik hovoří, asi jeho čin nevyvolá.

Ultranacionalistický web White Media ho ale obhajuje.

Ano, v českém prostředí jsou mu tito lidé názorově nejblíže.

Jak to vypadá s českou ultrapravicí v současnosti?

Jsou tu dva hlavní proudy: neonacisté, kteří se hlásí k dědictví německého národního socialismu z 20. let, a čeští nacionalisté – zastánci konzervativních hodnot a tradice české státnosti. Část těchto nacionalistů vychází z katolicismu, jiní se hlásí k husitství. A pak jsou tu neofašisté, kteří mají blízko k tradici protiněmecké Národní obce fašistické z první republiky.

Jsou tu nějaké regionální odlišnosti? Jak je to s Prahou?

Volebně je krajní pravice nejúspěšnější v severních Čechách. Praha je ale důležitá jako centrum politického dění. Je tu poměrně silná militantní neonacistická scéna i intelektuálské spolky národovců. Odehrávají se tu důležité mezinárodní kontakty.

Říká se, že ultrapravicová scéna je teď v útlumu.

Je v útlumu v podstatě od té doby, co z parlamentní scény zmizeli Sládkovi republikáni. V posledních letech byl sice vidět vzestup aktivismu – například v roce 2008 v Janově. Ale nemělo to výrazný volební efekt. Ultrapravicová scéna si ovšem drží stabilní okruh příznivců.