Cesta ke svobodě mapuje vývoj od od 50. let až k listopadu 89

Rozsáhlá výstava přiblíží nejen vlastní listopadové události před dvaceti lety, ale sahá mnohem hlouběji do zdejší historie.

Dvacet let od významné události už je výročí, které stojí za připomenutí ve větším měřítku. Ke dvaceti letům uplynulým od listopadu 1989 karlovarské muzeum připravilo projekt, který přesahuje rámec běžných výstav. Připomínka s názvem „1989 - Cesta ke svobodě“ a podtitulem „Revoluční listopad 1989“ zahrnuje výstavu, publikaci, leporelo a webové stránky.

Výstava a její členění

„Výstava návštěvníky zavede do poválečné historie Československa a Karlových Varů. Dějiny totalitního komunistického režimu ukáže společně s vývojem a deformacemi v lokálním rámci města a okolí. Koncepce výstavy chronologicky shrnuje události od padesátých do osmdesátých let minulého století. Největší pozornost věnuje hlavním mezníkům ve vývoji a úpadku komunistického režimu,“ říká historik Jan Nedvěd, autor projektu.
Expozice bude na panelech rozčleněna do tří místností. První se zabývá padesátými a šedesátými léty, jak z pohledu karlovarského, tak celorepublikového. Tyto dva pohledy se týkají i dalších let a dění. Připomenuté zde budou i architektonické přehmaty za socialismu, III. odboj v republice, procesy 50. let, uranové doly na Jáchymovsku. Tato část výstavy končí rokem 1968,včetně konkrétních událostí v Karlových Varech.
„Panely ve druhé místnosti mapují léta normalizace, jako konfrontaci totalitního systému se vznikající kulturní a posléze politickou opozicí. Tu tvořila Charta 77 a underground. Jeden z panelů je věnován také samizdatům a nelegální literatuře,“ přibližuje Nedvěd.
Finální část výstavy ve třetí místnosti pak patří roku 1989.

Kniha, leporelo, stránky

Dalšími částmi projektu jsou kniha a leporelo. Křest publikace, která nese stejný název jako výstava, bude součástí vernisáže.
„Publikace je věnována památce karlovarského/hornoblatenského disidenta Jindry Konečného. Kniha se na rozdíl od výstavy zaměřuje především na vlastní dění konce roku 1989 v Karlových Varech,“ upozorňuje Nedvěd.
„Čtenáře provede revolučním kvasem karlovarských ulic a institucí, představí hlavní osobnosti a události listopadových dní. Text doplní autentické fotografi e a dokumenty. Druhou část publikace tvoří rozhovory se třemi osobnostmi, které se tehdejšího dění aktivně účastnily,“ dodává.
Leporelo připomene pád železné opony ve střední Evropě. Kromě Československa také ve Východním Německu, Polsku a Maďarsku. Časová osa uvádí základní údaje v poválečné historii těchto zemí. Kniha i leporelo budou pro zájemce dostupné.
Poslední částí projektu Cesta ke svobodě budou webové stránky, které daleko podrobněji rozvedou události uvedené v leporelu. Stránky začnou vznikat po Novém roce.

Shánění materiálů

Dvacet let není zase tak dlouhá doba, přesto sehnat dostatek materiálů se ukázalo být poměrně obtížné. O něco snadnější to bylo s podklady pro texty, i když, jak historik upozorňuje, bylo zajímavé sledovat, jak lidé zapomínají a vzpomínky blednou.
„Na kteroukoli událost pohlížejí tehdejší účastníci rozdílně a interpretují ji odlišně od ostatních. Tak to ostatně při historických předělech bývá. Hektičnost a horečnatost vypjatých chvil nabývají vrchu, euforie a emoce převládají. Historická paměš ztrácí jasné kontury, i když se jedná o relativně krátkou časovou distanci,“ vysvětluje Nedvěd.
Daleko těžší bylo sehnat fotografi cké materiály. Muzeum dalo dokonce výzvu do médií, v níž pod zárukou diskrétnosti vybídlo bývalé příslušníky StB, zdali by neposkytli videozáznamy, které tehdy pořizovali. Asi nepřekvapí, že na výzvu vůbec nikdo nereagoval.
„Řada zdejších, i renomovaných fotografů buď nefotila, nebo měli pár fotek, které už nenašli. Nakonec jsme fotky získali od hlavních aktérů - Jindry Konečného a Jiřího Kotka a také od pana Jaroslava Zubače,“ říká historik.
Ten vycházel při přípravě výstavy a knihy také z diplomové práce Radka Holuba a mnoho věcí konzultoval s Jindrou Konečným. Ten se bohužel již dvacátého výročí událostí, jichž je v Karlových Varech spolu s Jiřím Kotkem hlavním představitelem, nedožil.
Zahájení výstavy v muzeu na Nové Louce se odehraje 18. listopadu v 17 hodin.

Z MĚSTSKÉ KRONIKY

Mládež ukázala, že je radikálnější

Listopadové události roku 1989 zaznamenává pochopitelně i městská kronika. Zápisy vznikaly pravděpodobně s určitým časovým odstupem, ne bezprostředně ve dnech, kdy se události překotně řítily kupředu. Z toho důvodu nejsou záznamy podrobné, ale shrnující a v některých detailech ne zcela přesné.
„První reakce na pražské události se vedle Divadla Vítězslava Nezvala, které přestalo hrát, objevila i na středních školách ve městě. Ve středu 22. listopadu se na většině karlovarských středních škol nevyučovalo v plném rozsahu,“ začíná první popis dění v tehdejším okresním městě.
„Karlovarská mládež v prvním týdnu ukázala, že je radikálnější než ostatní vrstvy obyvatelstva,“ pokračuje kronika s tím, že na střední školy přijížděli vysokoškoláci z Prahy a Plzně a zdejší studenty informovali o vývoji.
O prvních shromážděních kronika uvádí: „Na prvním mítinku před Hlavní poštou se karlovarská veřejnost sešla v pondělí 20. listopadu. Bylo to asi dvě stě lidí. O den později tam v 16 hodin přišlo na pět tisíc lidí, den nato asi šest tisíc osob, převážně mladých.“ Kronikář se mýlí. Na prvním shromáždění byla jen hrstka lidí, kolem dvaceti, nejvýše třiceti. Pravda je, že v určité vzdálenosti od tohoto hloučku se zastavovali zvědavci, někteří z nich profesionální. Lidí na shromážděních ze dne na den přibývalo více než geometrickou řadou, ale lze pochybovat i o pěti tisících, které se podle kroniky u pošty měly sejít hned 21. listopadu.
„Občanské fórum ve městě se oficiálně sešlo 25. listopadu v budově Československé strany socialistické,“ píše se v kronice. Občanské fórum mělo první sídlo v Divadle Vítězslava Nezvala (pozdějším Městském divadle, zrušeném před pěti lety), následně se přestěhovalo do Varšavské ulice 13 a stálé sídlo nalezlo pak v Jaltské 7.
Známá „viktorka“ - ruka s dvěma prsty do tvaru „v“ - se před dnešním domem Perla objevila 10. prosince.