Dva primáři, instrumentářka i sestry, dohromady až devět lidí, soustředí pozornost na oko mezi rouškami. Patří sedmašedesátileté pacientce z Mimoně na Českolipsku. S krvácením do sklivce by ještě před dvěma týdny musela na specializovanou kliniku do Prahy. Nyní jí pomohou lékaři v Klaudiánově nemocnici.
Jako jediní ve středních Čechách si poradí s problémy v zadní části oka. „U oblastní nemocnice je to nadstandard,“ míní primář boleslavského očního oddělení Zdeněk Mazal.
„Neumím si představit, že bych jela takovou dálku až do Prahy,“ říká další z prvních pacientek osmapadesátiletá Jana z České Lípy. Před operací viděla jen rozmazaně. Nemocnice jí může jako jedno z deseti míst v Česku pomoci díky novému zařízení.
„Operovat zadní část oka je možné jen v nejkvalitnějších chirurgických centrech,“ tvrdí odborník Jan Ernest z pražské střešovické nemocnice. Pracoviště podle něj musí mít nejen přístroj, ale hlavně špičkový tým sester a asistentů a kvalitní lékaře, kteří dovedou určit, co pacienta trápí i se o něj postarat po zákroku. Obtížnou metodu jezdí boleslavské doktory učit.
Na sále hraje rádio. Nikdo nevnímá píseň s textem „možno hviezdy padaly, keď moje oči plakaly“, když se ozve primář Jan Ernest, který vede už šestou boleslavskou operaci s novým přístrojem.
„Nejde nám pumpa,“ volá Iva Komendu z firmy, jež zařízení dodala. Ten přiskočí a problém okamžitě napraví.
Ernest z Oční kliniky Ústřední vojenské nemocnice v pražských Střešovicích učí zákrok primáře Zdeňka Mazala. Radit boleslavským lékařům bude nejméně rok.
Školí nejpovolanější
„S takovou operací nejde začínat na koleně. Jan Ernest je naprostou špičkou a jako prezident České vitreoretinální společnosti hlavou nejpomazanější,“ říká primář Mazal.
Spolu se střešovickým doktorem proniknou do oka třemi otvory, které jsou asi milimetr velké. Zavedou infuzi, díky níž neustále proudící tekutina zachovává tvar oka. Dvěma dírkami pak vsunou minipinzety, či kleštičky a nástroj, který dokáže nasávat sklivec i jej velkou rychlostí odsekávat, aby mohli vyčistit zadní část oka. Třetím otvorem si uvnitř rány svítí.
Pracují přitom pod mikroskopem. Ten ovládají šlapkou jako u šicího stroje, primář Ernest je proto jen v ponožkách. Druhou nohou řídí sekání a odsávání.
„Sítnicí si nejsem jistý, mohu poprosit o laser?“ žádá Ernest. A dočistí ji od všech nepatřičností. Oko na závěr vyplní speciálním plynem, který tlačí na sítnici, než se uzdraví.
„Je potřeba kontrolovat, aby lidé polohovali,“ připomene Mazalovi, když asi po hodině odkládá nástroje. Pacienti totiž musí několik dní držet hlavu co nejvíc dolů, či na stranu.
Spokojená pacientka
„Přísně to dodržuji, i když to není příjemné,“ říká Jana z České Lípy. Z operace měla strach. „S druhým okem už ale přijedu bez obav. Všichni na mě byli hodní, představili se, dodali mi odvahu,“ vysvětluje osmapadesátiletá pacientka. Věří, že už za pár týdnů uvidí lépe. „Teď je oko citlivé, jako když v něm mám střepy,“ říká den po operaci.
Lékaři podobně pomohou přibližně stovce nemocných ročně. Zatím jich zvládli sedm. Všechny operovali v narkóze, u vhodného pacienta ale lze zákrok provést i při lokálním umrtvení.
„Nyní dokážeme prakticky všechno,“ říká Mazal. Unikátní problémy pro vybavenější kliniku se týkají jednoho až dvou pacientů ročně.
Na přístroj získala nemocnice evropské peníze. Zrychlila a zpřesnila už díky nim vyšetření na oddělení nukleární medicíny, brzy pořídí mamograf. „Původní už byl starý,“ vysvětluje mluvčí nemocnice Kamila Hamáčková.
Nová operace
pomůže v zadní části oka
přístroj včetně příslušenství stál kolem 3 milionů, nemocnice jej pořídila z evropských peněz
už ji podstoupilo 7 pacientů, ročně uleví stovce nemocných
