Chci, aby si syn cenil vzdělání

Naďa svoji šanci promarnila. Rodiče nechtějí chybu opakovat. Na doučování syna Martina mají pomocníky.

„Báli jsme se, že bez přípravy to Martin nezvládne,“ říká Romka Věra Lucová. Její syn chodil do mateřské školy, rodiče toužili po tom, aby jejich Martin nastoupil do klasické základky a ne do zvláštní (správně praktické) školy.

„Dozvěděla jsem se, že existuje organizace, která i takhle malé děti připravuje na přechod ze školky do školy,“ popisuje maminka. A tak začala Martinovi pomáhat doučovatelka Olina Džulajová ze společnosti Tady a teď. „Olinka nám pomohla, Martin zápis zvládl v pohodě,“ radovala se paní Lucová. Pak Martin nastoupil do normální základní školy. Třídní učitelka brzy upozornila na některé nedostatky, hlavně se čtením.

„Znovu jsme oslovili Tady a Teď, zda by k nám dál nemohla Olinka docházet na doučování. Ona to s Martinem umí,“ popisuje Lucová. Martin se zlepšil, do školy se těší. „Pracujeme s celou rodinou. Dohlížíme, aby se rodiče s dítětem učili a plnili základnívěci. Třeba, že při psaní úkolu neběží televize, že se kontroluje žákovská knížka,“ vysvětluje některá pravidla Tady a Teď terénní pracovník Jakub Sachr, který má rodinu Luců na starosti. Úkol: připravit se Martin má ještě sedmnáctiletou sestru Naďu. Hlavně kvůli ní se rozhodli rodiče vyhledat pomoc.

„U Nadi jsem měla na základní škole špatnou zkušenost. Od třetí třídy si zažívala od dětí ústrky. Nechtěli jí ani podat ruku, těžko to snášela. Učitelky od ní chtěly víc než od ostatních,“ tvrdí její máma. V sedmé třídě ji raději přehlásili do praktické školy. Naďa pak dvakrát odešla z učňáku. „Měla dvě šance a promarnila je. Teď je už velká, těžko ji můžeme nutit, spíš se snažíme jí vysvětlit, že by měla něco dělat, hledat,“ připomíná Jan Žiga, její otec. I proto chtěli, aby byl syn dokonale připravený. „Je cílevědomý, hodně se snaží,“ chválí Martina Jakub Sachr. A paní Lucová dodává: „Výhodou je, že Martin si všechno nebere tak jako Naďa, rychle se otřepe.“ I on se ale už s projevy nesnášenlivosti setkal. „Nějaké děcko mu už řeklo, že si vedle něho nesedne, že mu to řekla máma,“ nechápavě kroutí hlavou Jan Žiga.

„Naše dobrovolnice má kontakt na učitelku, snažíme se – děje se to vždy ve spolupráci s rodiči – i takové nepříjemnosti řešit. A je patrné, že když škola vidí, že se dítě doučuje, zlepšuje to pohled na něj i rodinu,“ dodává Sachr. Strašák zvláštní školy „Chci, aby si Martin cenil vzdělání a mohl jít později dál. Vím ale, že stačí jedna malá chyba a všechno může být jinak,“ říká Věra Lucová. To může znamenat i to, že by Martin musel odejít do praktické školy. „Návratnost dětí z praktických škol do hlavního vzdělávacího proudu je absolutně minimální,“ upozorňuje sociální pracovník Tady a Teď Jakub Václavů. A přejít z praktické školy na střední je téměř nemožné.

„V devítce jsou většinou na úrovni páté, šesté třídy,“ připomíná Václavů. Pomoc teenagerům Společnost Tady a Teď se věnuje předškolákům, doučuje děti na základní škole a také provádí tzv. mentoring, ve kterém se snaží spolupracovat s teenagery. Často se jedná o žáky sedmých, osmých tříd před přechodem na učňák nebo střední školu. „Snažíme se s vybranými dětmi navázat kamarádský vztah a v rámci něho upozornit na věci, které mohou jejich plány definitivně zhatit – drogy, nechtěné těhotenství. Na začátku jsem nevěřil, že takové vztahy mohou vzniknout, ale funguje to,“ pochvaluje si Jakub Václavů. Jde výhradně o děti ze sociálně vyloučených lokalit.