Chlór a kouř

Poznámka Jany Kotíkové.

Když si vzpomenu na liberecké lázně, vybaví se mi zápach chlóru, který se s tokem myšlenek promění v cigaretový odér. Se školkou jsme do lázní chodili plavat. Nenáviděla jsem to tam. Každý středeční večer jsem se stresovala. Přála jsem si, abych ráno byla nemocná a do bazénu nemusela. Museli jsme tam totiž hrát „Spadla lžička do kafíčka“ v místech, kde jsem nestačila a pokaždé se nalokala chlorové vody. Třináct let poté. Jsem v pubertě a sedím v Animal‘s Pubu. Moje čerstvě plnoletá starší ségra mi kupuje pivo. I když se lokál později jmenoval Ritual, často tam bylo hodně dusno a zakouřeno. V restauraci v nadzemní části jsme se spolužáky oslavovali maturitu. Už jen kvůli tomu, že na lázně mám tolik vzpomínek, mrzelo by mě, kdyby tyhle vznešené a monstrózní lázně chátraly dál.