Čilá u Zbiroha? Na velikosti záleží

Na velikosti prý nezáleží. Anebo taky ano. Podle toho, o čem je řeč. My jsme s fotografem navštívili nejmenší obec v Plzeňském kraji a dost možná i v celé republice: Čilou u Zbiroha. Starosta nás zval se slovy: „Když to najdete…“ Najít Čilou nebyl problém, zato se nám podařilo na dálnici minout sjezd na Zbiroh, takže jsme se od Berouna vraceli.

Když jsme opustili současnost zosobněnou širokým černým hadem dálnice a projeli zvolna krásnícím Zbirohem, pohltila nás romantická pustina končin směřujících k Berounce. Fotograf a čistokrevný Šumavan Jan Ráček jen žasl, kde všude žijí lidé. Myslím, že když jsme projeli Drahoňův Újezd a minuli odbočky na Biskoupky a Prašný Újezd, zmocnilo se ho přesvědčení, že jeho rodné Klatovy jsou velkoměsto evropského formátu.

Ale to jsme ještě pořád nebyli v cíli naší cesty. Opustili jsme komfortní silnici druhé třídy a uprostřed luk a polí jsme odbočili směrem na Podmokly. Úzká klikatící se silnice, na kterou už nezbylo ani číslo, nás vedla lesem. Žádné bílé čáry, žádné patníky, na hraně srázu žádná svodidla. Jan Ráček usoudil, že nejsou třeba, neboť v případě pádu se auto zastaví o stromy.

Odbočka na Čilou byla nově značená. To zas překvapilo mne. Když jsem tu byla před deseti lety, ukazovala do lesa zrezivělá cedule, kde ze slova ČILÁ zbylo jen C a A.

Na konci nás čekala vesnice bez návsi, hospody i kostela, zato s fantastickými lidmi. Všichni, s nimiž jsme tu mluvili, tu žijí rádi a za nic na světě by neodešli ani do Zbiroha, natož kamkoli dál. Proč? Je tu krásně, řekli nám všichni.

Na velikosti nezáleží. Anebo vlastně záleží: díky tomu, že tu žije jen dvaadvacet obyvatel, je tu klid a skvělé sousedské vztahy.