Záhadná místa. Člověk na nich vstřebá pozitivní energii, nebo se může odrovnat. Záleží na tom, jakou sílu určitý bod vyzařuje.
Redaktor Sedmičky prošel v Českých Budějovicích a okolí několik lokalit opředených legendami. Všechna jsou na tom stejně. Těší se velkému zájmu.
„Víra je odrazem stavu společnosti. Lidé ji dnes potřebují,“ říká budějovický psycholog Rostislav Nesnídal.
Do prstů štípe mráz a krajina kolem je tajemná. Na kruh z balvanů u Holašovic padá mlha, les za nimi se z ní vynořuje jako scéna z hororu Ples upírů. „Přistupte pomalu k prostřednímu kameni, vnitřně se s ním spojte a pozdravte ho,“ radí Miloslava Jílková z Holašovic.
Pětadvacet žulových kamenů postavil před dvěma lety její manžel na rodinném pozemku. S pomocí psychotronika Pavla Kozáka, který projekt nedaleko zemědělského objektu zaměřil. Balvany mají léčivé a meditativní účinky. Miloslava Jílková, jež se naučila zacházet i s virgulí a kameny dokáže oslovit až z Kréty, tvrdí, že vesnici na seznamu UNESCO odčerpaly všechnu negativní energii. „Jezdí sem hodně lidí. Chci, aby se to místo stalo známé ve světě. Před třemi lety jsem ještě nic o menhirech nevěděla,“ přiznává.
Kámen z člověka vycucne zápornou energii
Podobně jako anglický Stonehange mají působit i megality v Holašovicích. Ve vzájemném propojení kruhu, člověka a vesmíru. Co všechno umí, je dodnes záhadou.
Podle návodu Miloslavy Jílkové se otáčím ke kamenu zády. Z jedné strany mi vycucne zápornou energii, z druhé dodá jakési čisté palivo.
„Na citlivé lidi působí silně. Jedna paní se tu skácela,“ slyším hlas a mám krátký pocit, že se mi kolem hlavy rozsvítilo červené světlo.
Funguje to. Alespoň podle Jílkové, která doporučuje terapii u menhiru z opatrnosti maximálně jednou týdně. Uvažuje o tom, že pozemek zabezpečí a zatraktivní. Plánuje tu rybníček, vyřešit musí také příjezdy aut. Lidé často parkují až u kruhu.
Nejznámější jihočeský psychotronik a lovec záhad Pavel Kozák vysvětluje, že za podobnými očistami těla a duše lidé nemusí jezdit z Budějovic do patnáct kilometrů vzdálených Holašovic.
„Energetická místa najdeme u katedrály svatého Mikuláše nebo v klášteře. Naši předkové je dobře znali. Církevní objekty stavěli na jejich liniích,“ říká autor mnoha ezoterických knih. Mimo jiné pořádá na toto téma přednášky a semináře po celé republice.
První zastavení je před dřevěným křížem na venkovní fasádě katedrály svatého Mikuláše v Kanovnické ulici. „Tady je přesně to místo,“ stojí Kozák na chodníku asi metr od kříže. Na to, aby ucítil správné vlny, virguli nepotřebuje. Vnímá je prsty i celým tělem.
Lidé si tu na vymezený bod mohou stoupnout a tiše meditovat. Z vesmíru pak dostanou pokyny, útěchu i sílu.
Ještě silnější energii má podle Kozáka nedaleká kaple Smrtelných úzkostí Páně hned za katedrálou. Největší síla je ve výšce pod klenbou, ale klidně postačí stát před mřížemi chránícími oltář. Záleží pak na každém člověku, jak se v duchu spojí se siločárou mířící do nebe. Nejlepší je zůstat v pokoře.
„Kaple, katedrála a klášter na Piaristickém náměstí tvoří spolu jednu linii. To je vidět i na mapě. V kapli začíná a tady v klášteře, pod křížovou klenbou před oltářem, končí,“ ukazuje Kozák. Do legendami opředeného lesa zvaného Bor za sídlištěm Máj se mu ale nechce. „Vím o něm, ale negativní energii nevyhledávám. Asi se tam stalo nějaké neštěstí,“ míní psychotronik.
Nečekám na jeho požehnání a vyrážím s fotografem na křižovatku lesních cest nazvanou U Sloupu. K rozcestí se brodíme v hlubokém sněhu. Cesty tu vedou od průsečíku k samotě U Petrů, k Mokrému a Třebínu. Na křižovatce stojí dřevěný sloup se svatými obrázky. Vyhořelé svíčky a uschlé kytice.
V lese se zjevuje vznášející se postava
Podle ohlasů na internetových stránkách, které navštěvují hlavně obyvatelé sídliště Máj, tu lidé slyší v lese podivné hlasy. Občas zde viděli i mužskou postavu vznášející se nad zemí. Kdysi tu byly bažiny, ve kterých se utopili vojáci.
„Něco takového jsem někde četl,“ přiznává náhodný asi šedesátiletý běžkař a projede kolem skoro bez zastavení. „Dneska to moc krásně jede,“ vykřikuje ještě z dálky.
Když tu člověk roztáhne ruce a zatočí se, vnímá zmatek. Rozbíhajících se cest je najednou moc. Podle policistů je prokázané, že ponuré místo vyhledávají sebevrazi. Jen v loňském roce zde zachraňovali dva. Jednomu ze stromů se tu dokonce říká Strom oběšenců. Lidi tu napadají špatné myšlenky.
Podle Kozáka tu žádnou energii lidé nenačerpají. Jen chaos. Lepší jsou podle něj Holašovice. Spolutvůrkyně menhirů Miloslava Jílková si přeje, aby k nim jezdili relaxovat Japonci. Možná se jí přání splní.
Českobudějovická věštkyně Jitka Bártová tvrdí, že lidé stále víc inklinují k volání hvězd a křišťálových koulí. Hrozby hospodářské krize k ní přivádí od začátku ledna desítky Budějovických. Také ona si zařídila školu věštění a astrologie.
Podobnou zkušenost má numeroložka, psychotronička a bývalá novinářka Ivana Píhová. „Lidé se potřebují něčeho zachytit. Svět materialismu se teď bortí, střetává se s tím duchovním,“ říká.
Skeptický k paranormálním jevům je psycholog Rostislav Nesnídal. „Pokud člověku tito lidé radí, aby se třeba něčeho špatného vyvarovali, je to dobře. Podle mě se ale těmto jevům dělá přílišná reklama,“ dodává.
