Co poslouchají zlínští sportovci? Metallicu i zprávy

Zlínští fotbalisté a hokejisté se bez pořádné hudební aparatury v kabině neobejdou. V jejich šatnách hřmí z reproduktorů muzika téměř všech žánrů, snad kromě vážné hudby a jazzu. „Hlavně to musí mít ššávu a energii,“ tvrdí hokejista Martin Hamrlík. Právě on je asi největším hudebním fajnšmekrem v kabině hokejistů PSG Zlín. Před lety býval vyhlášený jako vášnivý příznivce tvrdé rockové muziky, dnes tvrdí, že už poslouchá prakticky všechno. „Dříve jsem poslouchal hlavně Metallicu, dneska už mám daleko širší záběr. V autě mi hraje hlavně rádio, doma poslouchám Depeche Mode, Bush, Faith No More, Limp Bizkit, ale mám rád třeba i Helloween, Pink, Papa Roach a Red Hot Chili Peppers. Můžu také poslouchat taneční Masterboy nebo Phila Collinse. Teď si chci pořídit nové koncertní album Pearl Jam,“ pohotově vyjmenoval svůj široký hudební záběr Hamrlík. Když se v roce 1997 vrátil do rodného Zlína po pětiletém působení v nižších zámořských soutěžích, přivezl si hromady rockových cédéček. „Dneska už je neposlouchám. Veškerou muziku z cédéček jsem si stáhl ve formátu mp3. Cédéčka rozdám nebo vyhodím,“ říká sedmatřicetiletá opora zlínského mužstva. Muzika patří neodmyslitelně i k hokejové kabině. Tam však Hamrlík svůj vkus nikomu nepodsouvá. „Máme společný iPod, který je napojený na zvukovou aparaturu, a v něm jsou stažené písničky pro každého. Vždycky zapneme náhodný výběr a všichni jsou spokojení,“ komentuje atmosféru v šatně zkušený bek. Novák se nepotatil Pořekadlo o jablku, které nepadá daleko od stromu, neplatí na zlínského fotbalistu Filipa Nováka. Jeho dědečkem byl populární přerovský zpěvák Pavel Novák, v jehož stopách jde i Filipův otec. „K hudbě nijak zvlášš netíhnu. Rodiče mě odmalička vedli ke sportu. Sice jsem v dětství s muzikou trošku koketoval, ale fotbal to jasně vyhrál. Učil jsem se hrát na kytaru, ale dneska bych na ni asi už nic nezahrál,“ svěřuje se dvacetiletý zlínský záložník. Novák tvrdí, že nemá nijak vyhraněný styl. „Líbí se mi český i zahraniční rock a pop, poslouchám i disko. Nemusím ale jazzovou hudbu,“ prozrazuje Novák. Ani mezi jeho spoluhráči se nenajde žádný zapřisáhlý příznivec určitého hudebního směru. „Každý máme trochu jiný vkus, ale respektujeme se. V kabině hraje rádio Evropa 2, jinak je také hodně oblíbená skupina Kabát,“ dodává Novák. Za muzikou příliš často nevyráží. „V sezoně není na koncerty moc času. Někdy se ale zajdu podívat na tátovo vystoupení. Na diskotéky prakticky nedostanu,“ dodává Novák. Dunění reproduktorů ozývá i z šatny interligových zlínských házenkářek. „Hi-fisoupravu si vozíme i na zápasy na hřištích soupeřů. Obvykle hrajeme pořád dokola tři cédéčka. Dvě jsou namíchané z české muziky a jedno je diskotéková hudba, takové to tuctuctuc,“ říká s úsměvem Monika Pažourková. I když její matka hraje na klavír, osmadvacetiletá zlínská spojka si k aktivnímu hraní cestu nenašla. „Když jsem byla malá, tak jsem zkoušela hrát na klavír, ale nikdy mě to nechytilo. Raději jsem lítala za balonem,“ vzpomíná Pažourková. V házenkářské kabině podle ní panuje tolerance. „Vždycky se na muzice shodneme. Jednoznačně u všech vyhrává Tomáš Klus, toho si pouštíme dost často. Já osobně mám hodně ráda i Kate Perry,“ podotýká jedna z nejzkušenějších hráček zlínské sestavy. Někdo to rád bez hudby To extraligoví volejbalisté Zlína si v šatně muziku nepouštějí. Ne, že by nechtěli, ale nemohou. „Nemáme v hale svoji kabinu. Střídá se tam několik celků, takže žádnou hudební aparaturu nemáme. Je to škoda. Určitě bychom to brali,“ říká blokař Petr Sedláček. Zcela ojedinělý vztah k hudbě má triatlonista na dlouhých tratích Petr Vabroušek. Zlínský ironman ji totiž k životu vůbec nepotřebuje. „Nikdy jsem si nekoupil žádné cédéčko, pouze když jsem se učil anglicky, tak jsem poslouchal kvůli textům desky Beatles, a pak také Julio Iglesiase, když jsem se učil španělsky,“ tvrdí Vabroušek. Během dlouhých triatlonových závodů, které zahrnují téměř čtyři kilometry plavání, sto osmdesát kilometrů cyklistiky a běžecký maraton, by muziku stejně nemohl poslouchat. „Regule to zakazují, ale vůbec mi to nechybí,“ říká sedmatřicetiletý závodník. Běžecký nebo cyklistický trénink si zpestřuje pouze poslechem rádia. „Mám naladěný Radiožurnál. Sice tam také hrají písničky, ale s poměrem šedesát procent mluveného slova ke čtyřiceti procentům hudby je to pro mě ještě snesitelné. Rád poslouchám zprávy a nejrůznější debaty. Jinou stanici bych asi nesnesl,“ prohlašuje nejlepší český triatlonista. Přesto je možné železného muže ze Zlína čas od času vidět na nějakém koncertě. „Je to vždycky aktivita mé manželky. Já jí dělávám pouze doprovod,“ uzavírá se smíchem Vabroušek.