Collegium Musicum? Hudební událost roku (recenze)

Takhle nekompromisní art rockovou nálož Budějovice snad ještě nezažily. Hned jak Marián Varga udeřil do kláves a zkresleným zvukem hammondek zahájil skladbu Mikrokozmos, bylo všem jasné, že nepůjde o komorní reminiscence starých muzikantů nad letitým repertoárem.
I přes šediny a šest křížků na krku předvedla formace Collegium Musicum výkon, který by jí v současnosti mohli závidět Emerson, Lake and Palmer, ale i spousta mladých kapel.
Hned druhá píseň Ulica plná plášťov do dažďa byla jedním z vrcholů koncertu. Blýskl se v ní zejména kytarista František Griglák, který potvrdil, že je možná vůbec nejlepším slovenským rockovým kytaristou. Svou technikou, melodičností a gradací sóla evokoval prstové výlety po hmatníku v podání Al di Meoly za časů Return to Forever.
Za Griglákem nezaostávala ani neuvěřitelně šlapající rytmika baskytaristy Fedora Freša a mladého bubeníka Martina Valihory. Zvlášť druhý jmenovaný dodával skupině výraznou porci energie.
Na samotnou kapitolu by vydal výkon Mariána Varga. Oslavným popisováním hry tohoto mága, jehož životní příběh patří mezi slovenské mýty, už se zabývaly desítky hudebních kritiků. Varga v Budějovicích chvílemi připomínal starého nerudného pavouka, který trýzní svou oběť v podobě Hammond Organu. Ze slavných kláves vyluzoval rozsáhlou škálu zvuků od příjemných kudrlinek až po brutálně nabuzený noise. Párkrát se sice lehce odklonil od rytmu, ale zbytek kapely ho rychle navedl zpět.
Během dvouhodinového setu přehrálo Collegium Musicum téměř kompletní první řadové album a Konvergencii. Vystoupení vygradovalo Suitou po tisíc a jednej noci – Vargovou úpravou baletu Šeherezáda od Rimského-Korsakova. Jako přídavek naservírovali muzikanti Hommage à J. S. Bach a vysloužili si dlouhý potlesk.
Jestliže v roce 1970 okouzlili Collegium Musicum na budějovické Jazzuniverziádě svým novátorstvím, po jednačtyřiceti letech dokázali, že stále patří k největšímu československému art rockovému zjevení všech dob.

Recenze: 100%