Antonín Kaška je nejen hercem v Plzni. Jeho jméno je spojeno také s Vánočními koncerty, nočními prohlídkami a Jindřichohradeckou činohrou. Hrál i ve filmech a televizních seriálech.
Jak je to tedy vlastně s vámi a vaším vztahem k Jindřichovu Hradci?
Já jsem se v Jindřichově Hradci narodil a nikdy jsem trvalé bydliště nezměnil. Zprvu to bylo proto, že jsem měl známé na vojenské správě a nemusel bych na vojenská cvičení, která by mi komplikovala mou práci v divadle. No a v současné době to beru jako svůj „výdobytek patriotizmu“ i když mi to někdy způsobuje značné problémy.
Co musí člověk udělat pro to, aby se dostal k divadlu?
Mám doma fotografii, jak jsem už v první třídě hrál Malíčka. Já jsem byl nejmenší, tak na mě vyšla tahle postava. Asi v sedmé třídě mi řekla naše ruštinářka „ty si vždycky tak hezky recitoval. Proč to neděláš i teď?“. Začal jsem tedy znovu recitovat a díky tomu jsem se dostal do Studia P. To v té době vedl Ruda Macek a později Libuše Žádná, posléze Čížková.
To byl tedy ten rozhodující krok k tomu stát se hercem?
Tak jednoduché to nebylo. Se Studiem poezie jsme navštěvovali Šrámkův Písek, Wolkrův Prostějov a další soutěže. Pak do mě několik lidí začalo „hučet“, abych to zkusil na DAMU. Byli to například Antonín Vítek, Libuše Čížková, Alexej Pyško a Stanislav Muša. První pokus ale úspěšný nebyl. Šel jsem tedy na dva roky studovat Střední zdravotnickou školu do Brna, kde jsem se seznámil s Miroslavem Částkem a jeho ženou, herečkou Brněnského divadla, Janou Hlaváčkovou.
Jste herec, takže jste se o DAMU pokoušel dál?
Miroslav Částek byl v té době jediný, kdo hrál divadlo jednoho herce a jeho žena, která mu představení režírovala, mě začala připravovat na nové zkoušky . Druhý pokus byl úspěšný a já byl přijat. V ročníku byli mými spolužáky například Miroslav Vladyka, David Prachař, Valerie Zawadská, Zora Jandová a Čestmír Řanda.
Vím, že hrajete divadelní představení jednoho herce. Kde jste tento divadelní směr objevil? Po škole jsem nastoupil do divadla v Chebu, kde se organizovaly přehlídky divadla jednoho herce. Bylo nepsanou povinností pro mladé členy souboru nastudovat nějaké takovéto představení. Můj první pokus bylo Sci-fi divadlo, které nemělo moc úspěch, protože mu nikdo nerozumněl.
Tady ale musíme zmínit vašeho Cyrana. Toto divadlo jednoho herce určitě úspěšné je.
Ano to byl můj druhý pokus a zde jsme s režisérem hledali nějakou novou formu. Vzniklo divadlo jednoho herce, ale jako velké divadlo. Hledali jsme vhodnou hru. Když jsem poprvé hostoval v Realistickém divadle v Praze, hrál jsem gaskoňského kadeta a básníka právě v Cyranovi. Odehráli jsme tehdy asi osmdesát repríz, takže mi zůstal, jak se říká „pod kůží“. No a můj Cyrano má už za sebou minimálně 100 repríz.
Že hrajete v Plzni, to víme, kdy vás ale uvidíme doma v Jindřichově Hradci?
Určitě to bude 3. a 4. července na představení Jindřichohradecké činohry. Tentokrát sehrajeme úsměvnou pohádkovou komedii Jana Drdy Hrátky s čertem. No a premiéra 15. ročníku nočních prohlídek s Bílou paní je naplánovaná na večer 24. července 2009. Jindřichohradecký zámek tentokrát navštíví arcivévoda Rudolf II. Habsburský. Ale víc zatím ještě neprozradím.
