Dámy a pánové, vypněte mobily a zadejte se, prosím
Za první republiky dívky v tanečních cudně klopily oči za přísného dozoru svého garde. V šedesátých letech kárali taneční mistři chlapce za dlouhé vlasy a děvčata za minisukně. Jaký nešvar přináší dnešní mládež do kurzů společenské výchovy? Mobil.
„Jak začne přestávka, hned loví telefony a klikají jako o život,“ povzdechne si pardubická lektorka tance Ludmila Mičjanová.
Na hodiny se chodí ve sportovním
Za ty roky, co s manželem učí teenagery tanci a společenskému chování, museli změnit svůj přístup. „Děti toho mají v dnešní době ve škole hodně. Proto se snažíme výuku něčím zpestřit a přistupovat k ní s humorem. Zařadili jsme doplňkové tance. Co se týká oblečení, tak dávám důraz především na čistotu a upravenost. Na hodiny se chodí spíš ve sportovním, naopak na plesech se objevují krásné šaty,“ dodává Mičjanová.
Doba přinesla i další změny. Doprovodné orchestry vystřídaly populární nahrávky na cédéčkách. Z většiny kurzů zmizely i dříve povinné bílé rukavičky pro pány. Ty se nosily především kvůli tomu, aby chlapci zpocenými dlaněmi neničili dívkám oblečení.
„Měla jsem tanečního partnera, který se pořád strašně potil. Jednou mi na šatech vypotil svoji ruku a nešlo to pak vyprat,“ popisuje svůj zážitek Vlaďka Gutwirthová.
Právě z těchto důvodů na bílých rukavičkách trvá taneční mistr Radek Smejkal. „Mokrá ruka na zádech je nepříjemná pro oba v páru, proto je vyžadujeme,“ vysvětluje Smejkal.
Kurzy tance a společenské výchovy patří k nejsilnějším zážitkům z dospívání, o kterých po letech člověk s chutí vypráví.
„Byla jsem obézní šprtka potící se v krajkové halence ke krku se srdíčky na sedmicentimetrových podpatcích. Vypadala jsem tak děsně, že si pro mě nikdo nepřišel,“ vzpomíná Drahomíra Bačkorová. Dnešní generace bere taneční s nadhledem. Nechtějí se ani tak učit jako spíš se bavit a s někým se seznámit.
„Holky si vybírám podle toho, co mají na sobě. Líbí se mi dlouhý šaty s odkrytými rameny,“ říká David Janeba, který přiznává, že se před lekcí občas posilní na kuráž: „Jen tak na chuť panáčka.“ Ten, kdo se bojí, že by mohl při vyzvání k tanci dostat košem, volí osvědčenou taktiku, domluví se s nějakou kamarádkou dopředu. „Je to lepší, nepřipadám si potom jako trouba, který zůstane stát na parketu jako kůl v plotě,“ přiznává Martin Bauer. V tomto směru zůstávají kurzy stále stejné.
O místa v tanečních kurzech se bojuje
Přesto, že už cha-cha a waltz dávno nepatří mezi plesové hity, stále je o kurzy tance a společenské výchovy velký zájem. Kdo chce, aby jeho dítě chodilo příští rok na výuku, musí už teď vyplnit přihlášku. „Spousta lidí se tomu strašně diví. Kdo zaspí, tak na konci listopadu už nedostane místo,“ říká Radek Smejkal.
