Den a noc Na Sadech: pobíhající psi a jeden joint za druhým

Je slunečný den uprostřed týdne, před chvílí odbyla desátá. Sedám si na lavičku v parku Na Sadech, ze které pozoruji místní dění. Kolem kašny „u čurajícího chlapečka“, jak se v Budějovicích říká hlavní fontáně, sedí tři skupinky. Čtveřice teenagerů, trojice důchodců a asi pětičlenný hlouček, pod jehož lavičkou leží pes.
10.13 Na místě nesedím ani deset minut, když okolo mě procházejí dva muži. „Slečno, nechcete jít na drink?“ zvou mě. S úsměvem nabídku odmítám. V zápětí prochází hlídka policie. Uprostřed úvah, co mě asi čeká v noci, za mnou něco zašustí. Mladý muž shrabuje nedopalky, papíry a lahve. „Jednou jsem při úklidu objevil funkční plazmovou televizi. Nacházím tady ale i injekční stříkačky. Největší nepořádek je vždycky kolem kašny. Každý den se tady rozčiluju,“ vypráví devatenáctiletý Pavel Vaniš z úklidové firmy, který se o čistotu Sadů stará už rok.
Skupinka se psem odchází. Parkem stále proudí lidé. Někteří pospíchají, jiní se jen procházejí nebo odpočívají.
12.08 U hlavní fontány to opět ožilo. Kolem jedné lavičky sedí pět lidí. Sbírám odvahu a jdu se k partě připojit. Je mezi nimi i Martina, která mě ráno poprosila o peníze na telefon. Sedám si na dlažbu. Na zemi stojí rozpité lahve piva.
„Často nás tady rozhánějí policajti. Že prý jsme moc velká skupina,“ vypráví Radim. Věčný boj ale svádějí spíš s úřady. „Mám dluhy, ale tenhle stát mi absolutně nedává možnost je splatit,“ líčí Martina.
Začíná chroupat „pankáčský chipsy“ – nudle z čínské polévky. Jídlo si ale většinou obstarávají takzvaným „fáráním“. Z kontejnerů za supermarkety vybírají prošlé nebo poškozené zboží. Věci, které tam naleznou, prý často prodají. „Našel jsem tam i satelit,“ vypráví jedenadvacetiletý kluk s piercingem v jazyku, který má dluhy u MHD. „Jo, co nevyfáráš, nemáš,“ pokyvují všichni. Čas plyne. Slunce se přehouplo přes svůj nejvyšší bod. Park tepe.
15.16 U kašny je nacpáno. Kromě maminek s kočárky tam sedí snad patnáct členů „parkové party“. Její osazenstvo se však pořád mění. Motají jednoho jointa za druhým. Právě přinesli „vajglovinu“, ze které balí další cigarety. Kolem pobíhají jejich psi, kteří ale docela dobře poslouchají.
Dění pozoruje nejmladší člen party. Míša. Asi půlroční miminko, jehož rodiče často zajdou do parku za kamarády. Přišel i Zdeněk, který tam seděl už ráno. Tráví Na Sadech dost času a ochotně mi představuje své kamarádky. Jiřku a Veverku. „Osmdesát procent z nás práci nemá. Já ale makám v Boschi. Sem za kámošema chodím relaxovat. Matka si o mně myslí, že jsem vágus,“ líčí Veverka.
19.00 Stíny se začínají protahovat a slunce přestává hřát. Lavičky po celé délce Mlýnské stoky se střídavě plní. Někdo si tam přijde sníst jídlo, které si koupil v rychlém občerstvení, dát si cigaretu nebo popovídat s kamarádem. Většina procházejících drží u ucha telefon. Živo je ale i v ostatních částech parku. Kolem menší fontánky, blízko Lannovy třídy, skotačí dva malí kluci. Vesele vřískají. Přišla tam s nimi jejich maminka Jana Hůdová. „Park je to perfektní. Akorát jsou na škodu ti bezdomovci, co sedávají u hlavní kašny. Teď bych tam děti nepustila, protože tam začali běhat jejich psi a bylo mi to nepříjemné,“ říká devětadvacetiletá žena.
Osazenstvo u kašny nekritizuje jen ona. „Je mi líto, že vyhlášené místo pro důchodce zaberou takoví, co tam jen pokřikují. Tak si tam už nikdo jiný nesedne,“ říká sedmapadesátiletý Miroslav Brácha.
Pomalu se stmívá. Cyklisté projíždějící parkem rozsvěcují blikačky.
21.10 Přijíždí hlídka městské policie a kontroluje partě občanky. Zajímá je, jestli mezi nimi není někdo hledaný. „Lidi na nás koukají jako na tu největší spodinu. Ale nikdo z nich si nedovede představit, jak lehce se člověk ocitne na ulici,“ říká blonďák s čírem na hlavě. Říkají mu Tulák.
Sedí tu i čtyřiadvacetiletý Fauzi. „Oblečení jsem si nechal vyprat v Káčku, ale prý je to jen pro šlehače. Nestačí chlastat nebo šňupat,“ rozčiluje se nad organizací pro drogově závislé. „To je stejný jako v charitě. Z darovanejch věcí si paničky udělali nóbl sekáč,“ přidává se dvaačtyřicetiletý Milan. Na ulici se dostal před rokem a půl. Kvůli úrazu nohy nemohl pracovat a ani platit ubytovnu.
01.05 Večírek skončil. Kromě zamilované dvojice na lavičce není v parku ani noha. Občas projede cyklista. Je klid.
02.30 Potemnělými Sady se potácí opilec. Je rád, že jde. Ani si mě nevšímá. Lavičky jsou prázdné, překvapivě na nich nikdo nespí. Je ticho.
05.30 Od jednoho koše k druhému kličkuje starší muž. Svítí si do nich baterkou. S brašnou přes rameno připomíná instalatéra.
Po chvíli zhasíná pouliční osvětlení, Sady se probouzejí do nového dne.
10.00 U fontánky se postupně schází stará parta. Začíná tradiční kolotoč: balení jointů, pití vína, nadávání na stát…